Rail blog

Následující řádky nás zavedou do vzdálené Albánie na tamní železnice, které lze považovat za nejvíce zdevastované v Evropě. Po loňském článku z tratí ve střední části země se nyní podíváme na sever země k městu Shkodër.

V polovině února 2025 jsem se rozhodl krátce navštívit Severní Makedonii a prozkoumat aktuální situaci na tamních železnicích. Zakoupil jsem letenky u dopravce Wizz Air pro linku Bratislava – Skopje a vyrazil. Jednalo se o mou druhou návštěvu země po téměř osmi letech, kdy jsem se v roce 2017 vypravil ze Skopje do Kosova .

Během října 2024 jsem vyrazil na jeden víkend do zahraničí. Volba padla na Bulharsko, které tak trochu stálo stranou mého zájmu. Naposled jsem zde cestoval v letech 2016 a 2017. Koupil jsem letenku z Vídně do rumunské Bukurešti a vyrazil vlakem do měst Giurgiu, Ruse a Varna. Další den jsem z Varny zamířil do města Dobrič, odpoledne maršrutkou do Silistry a nočním rychlíkem do Sofie. Poslední den výpravy byl věnován sofijské MHD, večer následoval letecký návrat do Vídně.

V sobotu 24. srpna 2024 se ve Slovinsku uskutečnila jízda zvláštního osobního vlaku po neprovozované lokální trati Ljutomer - Gornja Radgona. Pro jízdu byla vybrána motorová jednotka 711-015/16, přezdívaná „zeleni vlak“. Jízda byla pořádána klubem Družina gomulke 203, dopravcem vlaku byl národní dopravce Slovenske železnice. Vlak byl veden pod čísly IZ 16061 a IZ 16060 [Murska Sobota – Gornja Radgona] a zpět. Cílem jízdy bylo projet tuto lokální trať bez osobní dopravy s vozidlem, z jehož řady v provozu zbývají poslední dva zástupci. 

Následující článek nás zavede do vzdálené Albánie. Země dříve tajuplná a izolovaná od světa s nejtvrdší komunistickou diktaturou v Evropě, dnes je objevována turisty a železničními nadšenci nejen z České republiky. Do Albánie bylo v letech 1958 až 1990 dodáno celkem 80 lokomotiv z produkce podniku ČKD Praha. Jednalo se o lokomotivy řad T211 (2 ks), T435 a T458 (16 ks) a T669.1 (62 ks). Několik posledních „čmeláků“ řady T669.1 jezdí u albánských železnic HSH dodnes. Další dvě lokomotivy řady T669 byly zakoupeny v letech 2018 a 2019 v České republice a jezdí u dopravce Albrail na jihu země.

Na začátku července jsem se vypravil na pár dní do Srbska. Ačkoliv jsem do Srbska v minulosti zavítal již čtyřikrát, vždy se jednalo o cesty dál na Balkán a tak obvykle sloužilo pouze jako tranzitní země. Nyní jsem se rozhodl tento stav napravit a strávit zde více času.

Následující řádky přiblíží krátký výlet do severního Chorvatska z prosince 2017. Ten zahrnoval také projížďku přes chorvatsko-srbský hraniční přechod Erdut – Bogojevo, který fungoval v letech 2015 až 2020.

Následující zápisky přiblíží mou poslední zahraniční cestu pro rok 2023. Vydal jsem se na pomezí Slovinska a severního Chorvatska, kde mi v této oblasti zbývalo projet několik lokálek a poslední dva provozní hraniční přechody mezi oběma zeměmi. Se změnou grafikonu byla po dvou letech obnovena osobní doprava z Chorvatska do slovinské Lendavy, což bylo hlavním lákadlem pro podniknutí této cesty. Více si o této trati, a nejen o ní řekněme v textu dále.

V květnu 2019 jsem uskutečnil čtyřdenní výpravu do Slovinska a Chorvatska. Cílem bylo zdokumentovat elektrické jednotky řady 311/315 SŽ, tzv. Gomulky a projetí dvou slovinsko-chorvatských hraničních přechodů Metlika – Bubnjarci a Buzet – Rakitovec, na kterých byl velmi slabý provoz a hrozilo jeho potenicální zastavení. To v roce 2020 u přechodu v Metlice opravdu nastalo. Cestu shrnu pomocí stručnějších zápisků.

Jak název článku napovídá, vydáme se na krátkou návštěvu Balkánu. Nezamíříme však do Srbska, jak by si některý z čtenářů mohl myslet, ale do Bosny a Hercegoviny. Tato země je rozdělena na dvě entity. První z nich je Federace Bosny a Hercegoviny, kterou obývají Bosňáci a Chorvaté na jihu, s hlavním městem Sarajevo. Druhá z nich je právě Republika Srbská obývaná Bosenskými Srby, s hlavním městem Banja Luka. V posledních dvou letech jsem podnikl dvě návštěvy Bosny a Hercegoviny, v obou případech jsem se pohyboval v jižní entitě. Jednalo se o cesty s  Vlekfestem do Bosny v roce 2021, v roce 2022 pak Návštěva Sarajeva , při které jsem projel trať do chorvatského Ploče. Letos jsem se rozhodl navštívit druhou entitu, Republiku Srbskou. Využil jsem listopadový prodloužený víkend se státním svátkem 17. listopadu, zakoupil u společnosti Ryanair letenku Wien – Banja Luka za pár EUR a vyrazil na cestu.

Po více než roce jsem se v létě 2023 rozhodl opět pro krátkou víkendovou návštěvu slovinských železnic. Podobné výjezdy jsem podnikl již v  lednu 2022 a březnu 2022 , zápisy z těchto cest jsou v archivu blogu k dispozici.

Moldavsko se řadí mezi jednu z nejchudších zemí v Evropě, která leží na pomezí Evropské unie a Ukrajiny. Válečný konflikt v sousední zemi Moldavsko velmi zasáhl. Země trpí obrovskou inflací, silně ji zasáhla migrační vlna, kdy přes malou zemi prošlo až 800 tisíc ukrajinských válečných uprchlíků, přičemž zhruba 100 tisíc jich v zemi zůstalo. Země je silně závislá na plynu z Ruska, což se Rusko snažilo využít k vyvolání politické nestability v zemi. Prozápadní vláda však všem pokusům o destabilizaci země odolala a země je nyní kandidátskou zemí Evropské unie. Rovněž situace v separatistickém Podněstří, kde se od začátku 90. let nachází stále 1500 ruských vojáků, zůstává zatím klidná.

Léto je ideální čas k cestování. Po úspěšné loňské návštěvě Sarajeva, o které již vyšel článek zde , jsem se letos opět rozhodl hlavní město Bosny a Hercegoviny navštívit. Jeho návštěvu jsem spojil s projížďkou po trati do chorvatského Ploče, kam se po více než osmi letech vrátila osobní doprava. Přijměte prosím pozvání ke krátkému cestopisu z těchto zajímavých míst.

Po prvním letošním výjezdu do Slovinska, ze kterého již vyšly zápisky zde , přišla na řadu v březnu další návštěva. Cílem je během víkendů postupné projíždění slovinských tratí, které jsem dosud neprojel a také pořízení fotek zdejšího provozu. Pojďme se podívat, jak to ve Slovinsku aktuálně vypadá.

V lednu 2022 jsem se rozhodl navštívit Slovinsko, kde jsem strávil prodloužený víkend. Celou výpravu vám nyní představím v zápiscích z cesty.

V první části cestopisu "S Vlakfestem do Bosny" jsme si popsali dlouhou cestu k bosenským hranicím a zastavili jsme se v Banja Luce a v Mostaru. V druhé části jsme se pak podívali do Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny. V závěrečné třetí části navštívíme úzkokolejku v Banovići a rozloučíme se se Sarajevem. Nakonec doputujeme zpět do Čech.

V první části cestopisu "S Vlakfestem do Bosny" jsme si popsali dlouhou cestu k bosenským hranicím a zastavili jsme se v Banja Luce a v Mostaru. Nyní pokračujeme návštěvou Sarajeva, hlavního města Bosny.

Milí čtenáři, v srpnu 2021 jsem se zúčastnil jedné z dosud nejlepších železničních akcí za svou cestovatelskou a šotoušskou kariéru. Spolek Vlakfest pod vedením mladého dobrodruha Alberta Fikáčka uspořádal ve dnech 22. 8. až 29. 8. 2021 železniční výpravu do Bosny a Hercegoviny zvláštním vlakem. Tato balkánská země stojí tak trochu stranou zájmu masového turismu, navíc vlakem se do Bosny vůbec nedostanete. Proto jsem neváhal ani minutu a na zájezd se přihlásil. Původně byla cesta naplánována již na léto 2020, bohužel obavy účastníků z pandemie koronaviru způsobily roční odsun akce. I přes to všechno jsme si cestu naplno užili. Tímto cestopisem bych chtěl nabídnout celkový pohled na akci z pohledu fanouška železnic, který byl pro velkou obsáhlost rozdělen do tří kapitol:

S příchodem července přichází kromě hezkého letního počasí také čas dovolených. A jelikož díky státním svátkům ve dnech 5. 7. a 6. 7. 2021 vyšly rovné čtyři dny volna, nastala ideální příležitost někam vyrazit. Dlouho jsem rozmýšlel, co podniknout, přece jen Covidová opatření cestování stále značně omezují. Teprve tři dny před odjezdem jsem se rozhodl, kudy povedou mě kroky. Vydal jsem se přes Srbsko do Černé Hory, poslední země bývalé Jugoslávie, kterou jsem dosud nenavštívil. Vzal jsem si v pátek 2. 7. volno a již ve čtvrtek odpoledne se vydal na cestu.

V létě roku 2018 jsem se vydal na jednu z nejzajímavějších železničních výprav, do tajuplné Albánie. Vůči této zemi existuje ve světě spousta předsudků, nicméně přes svou dřívější izolovanost od okolního světa za komunismu a překotný vývoj v 90. letech je dnes Albánie vcelku bezpečnou evropskou zemí. Pro českého fanouška železnic jsou albánské železnice zajisté to nejexotičtější, co je možno v Evropě spatřit, zvláště díky provozu československých lokomotiv řady T669.1 známých pod přezdívkou Čmelák , které vyrobila přažská lokomotivka ČKD. Vydejme se tedy na cestu po Albánii vlakem.