Zápisky ze Slovinska, leden 2022


V lednu 2022 jsem se rozhodl navštívit Slovinsko, kde jsem strávil prodloužený víkend. Celou výpravu vám nyní představím v zápiscích z cesty.

Pátek 7. ledna 2022

Cesta začíná ve 4:15 v Kyjově, odkud se autobusem přesouvám do Hodonína a vlakem do Břeclavi. Odsud pak v 5:57 odjíždí regionální expres do Vídně, kam přijíždím v 7:27. V 7:57 odjíždí EC 151 Emona, který spojuje Vídeň s Lublaní. Cesta ve voze slovinských železnic (Slovenske železnice) probíhá pohodlně, vlakem cestuje minimum lidí. Bohužel jídelní vůz je po překročení rakouských hranic uzavřen, takže oběd padá. Vlak pohraniční stanici Spielfeld-Straß od změny grafikonu v prosinci 2020 nemění lokomotivu, v celé trase stojí v čele Vectron 193.730. Krátce po 14. hodině vysedám na nádraží Ljubljana. Souprava pokračuje jako EC 134 dále až do italského Terstu (Trieste centrale), který byl až do První světové války součástí Rakouského císařství.

EC 151 Emona na hlavním nádraží Wien Hbf.

Po obědě v bosenském bufetu naproti nádraží, kde padla jedna pljeskavica, se odeberu na nástupiště a pozoruji páteční ruch. Vidím v pohybu dva Reagany, lokomotivy řady 664. To znamená, že dnešní šotoušení bude nejspíš úspěšné a dlouhá cesta nebyla zbytečná. Již od října 2021 se začaly objevovat klasické soupravy jako náhrada za nedostatkové motorové vozy Stadler. Některé kusy musely být odeslány zpět výrobci, další nejsou dodány.

V 15:20 se přesouvám vlakem RG 603 do zastávky Lavrica, která byla zřízena teprve v roce 2020. Mapuji okolí trati a zjišťuji, že mnou vytipované místo k focení není ideální. Po rychlém pochodu nakonec nacházím alespoň takové místo, které neurazí. A během chvilky se již ke mně blíží osobní vlak LP 3217 v podobě klasické dvouvozové soupravy v čele s Reaganem 664-102. To bylo o fous. Ale mám to! Poslední výkony těchto velkých "amerik" v osobní dopravě skončily v roce 2016, kdy mezinárodní rychlík Citadella Ljubljana - Budapest Déli byl v úseku Hodoš – Pragersko po dokončené elektrizaci převeden do závislé trakce. Bohužel jsem tenkrát už nestihl tuto relací navštívit, proto nyní mohu mít konečně klid na duši.

"Reagan" 664-102 v čele osobního vlaku LP 3217 na předměstí Lublaně.

Tím ale s klasikami ještě nekončíme. Odeberu se zpět na zastávku Lavrica, odkud odjíždí vlak RG 609 směr Novo Mesto. Ten je rovněž tvořen klasikou, tentokrát s lokomotivu 664-113. Bohužel slunce již dávno zapadlo, takže s fotografováním čekám až do cílové stanice, kde pořídím v rychlosti noční snímek této soupravy. Lokomotiva zůstává na víkend v depu Novo Mesto, lokomotiva 664-102 odjíždí soupravově zpět do Lublaně.

"Reagan" 664-113 se soupravou vlaku RG 609 ve stanici Novo Mesto.

Následuje přesun na ubytování v centru města.

Sobota 8. ledna 2022

Budík zvoní již ve tři hodiny ráno. Mám v plánu odjet prvním ranním vlakem ve 3:50 ze zastávky Novo Město center do Lublaně. V části trasy je zavedena NAD a do cíle přijíždíme asi s 15 minutami zpoždění. Mně to ale nevadí, osobní vlak směr Jesenice, Most na Soči a Nova Gorica odjíždí až za hodinu. Během této doby pořizuji pár nočních záběrů.

"Moped" 342-024 přivezl do Lublaně časně ranní vlak RG 605 z Mariboru. Ten je stále veden klasickou soupravou.

Vystupuju v zastávce Podmelec a vyčkávám příjezdu autovlaku v čele s lokomotivou 664-116. Bohužel můj odhad násvitu se příliš nevydařil, v zimě slunce do hlubokého údolí téměř nedosáhne. Přesto se nevzdávám a několik záběrů pořídím. 

"Reagan" 664-116 v čele "Avtovlaku" AVT 854 nedaleko zastávky Podmelec.

Osobní vlak LP 4294 vedený jednotkou 813-128 byl již osvícen sluncem. Poté opět most zase zmizel ve stínu.

Následuje přesun do stanice Most na Soči a svezení autovlakem zpět do stanice Bohinjska Bistrica. Odsud po obědě v pizzerii odjíždím zpět do Mostu na Soči a na ubytování do města Nová Gorica. Sem se v létě vypravím znovu, proběhne reaktivace hraničního přechodu do italské Gorizie pro osobní dopravu!

"Reagan" 664-116 zachycen po vykládce vozů ve stanici Most na Soči.

Neděle 9. ledna 2022

Jelikož mi autobus odjíždí až v 8:00, mohu si trochu přispat. Bohužel Slovinsko má v oblasti železnic jednu vadu na kráse - o víkendech jsou jízdní řády velmi omezeny. Proto se přesunuji autobusem do Postojne, kde se pěšky vydám na železniční stanici. Odsud odjíždí IC 503 Pohorje do Koperu. Bohužel je na tento výkon nasazována nová regionální jednotka Stadler 510-011. Nicméně cesta probíhá příjemně a sjezd z hor do Koperu nabízí krásné výhledy. 

"Stadler" 510-011 na konečné stanici v Koperu. Název stanice obsahuje i italský název města - Capodistria.

Samotný Koper je jediný obchodní přístav ve Slovinsku a na tváři města se to podepisuje. Nicméně nachází se zde i historické centrum, byť ne tak zachovalé, jak mnozí znají starobylá centra městeček v Chorvatsku. Věž na hlavním náměstí nabízí výhled na celé město. Po procházce a obědě nastává čas návratu na nádraží. Jelikož je neděle, vlak již nezeje prázdnotou jako dopoledne. 

Přístav Koper.

Z Koperu se přesouvám do Lublaně. Abych si cestu z Lublaně do Mariboru zpestřil a ještě si užil slovinské železnice, rozhodl jsem se pro kombinaci několika vlaků. Pomocí EC 213 Mimara poskočím do stanice Zidani Most. Odsud jednotkou Desiro do Celje, kde potkávám EC Croatia Wien Haf. - Zagreb v čele s Vectronem, který vlak vede až na chorvatské hranice do stanice Dobova. Zhruba po půl hodině nasedám do Pendolina, které mě odveze do cíle cesty. V Mariboru mé železniční putování končí. Přesunu se na autobusové nádraží, odkud ve 22:05 odjíždí přímý autobusový spoj do Brna, kam prijíždím v pondělí ve 3:40. Výprava byla úspěšná a již se těším na další šotoušení po Slovinsku. 

Na nádraží v Lublani je u nástupiště již připravená souprava EC 213 Mimara do Zagrebu. Vlak jede již z Mnichova a Villachu, což působí trochu zvláštně. Souprava je tvořena Taurusem 1216-141, Mopedem 342-022 a dvou osobních vozů Bl a Blv slovinských železnic.


Vše se nakonec vysvětluje. K nástupišti přijíždí souprava EC 213 Mimara z Mnichova a Villachu v podobě Tauruse 541-109 a pouhých dvou osobních vozů ÖBB. Zde je nutno přestoupit do druhé soupravy stojící vpravo.

Slovinské Pendolino (pravděpodobně 310-005) v cíli své cesty v Mariboru.

Pokračuj na: Zápisky ze Slovinska, březen 2022 

 

Text a foto: Petr Jetelina 2022

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlakem do Ruska přes Pobaltí: Díl 1.: Jedeme do Moskvy a Kazaně [2019]

Směr Balkán: Vlakem po Albánii [2018]

S Regiojetem do chorvatské Rijeky [2020]

Směr Balkán: Kosovo a Makedonie [2017]

Směr Balkán: Černá Hora a Srbsko [2021]

S Vlakfestem do Bosny, 1. část: Banja Luka a Mostar [2021]

Zastavení osobní dopravy na lokálkách Středočeského kraje [2021]

Zastavení osobní dopravy na trati Čelákovice – Mochov [2021]

Malá železniční exkurze do polských Glucholaz [2014]