Rail blog

  Následující krátká návštěva Moldavska nebyla vůbec v plánu. Původně naše výprava měla směřovat až za Černé moře do Gruzie a Arménie. Krátce před naším odjezdem vypukla válka s Íránem. Tato země pomocí dronů a raket začala napadat sousední státy, přičemž několik dronů směřovalo do ázerbájdžánského Nachičevanu, který se nachází vedle Arménie v blízkosti Jerevanu. Vzhledem k tomu, že se nedalo odhadnout, jak válka bude pokračovat, rozhodl jsem se zbytečně „nestrkat hlavu do oprátky“ a cestu jsme zrušili. Jako náhradní plán jsme se rozhodli pro krátkou návštěvu Moldavska.

Dne 28. února 2026 se uskutečnila na východě Slovenska další z akcí pod hlavičkou „Družby“ . Skupina několika desítek železničních fanoušků z České republiky se vydala poslední provozní jednotkou řady 460 z Košic k ukrajinským hranicím do železniční stanice Maťovce, kam desítky let nezajíždí žádné osobní vlaky. Trasa vedla z Košic po trati č. 190 do stanice Michaľany, po změně směru jízdy po trati č. 191 přes Trebišov do odbočné stanice Bánovce na Ondavou, kde se trasa vlaku stočila východním směrem na Velké Kapušany a Maťovce. Akci uspořádalo na základě objednávky občanské sdružení Detská železnica Košice, kterému patří velké poděkování za vypravení dnes již legendární elektrické jednotky do míst, která nejsou typickým cílem zvláštních vlaků ani železničních fanoušků.

Ve třetím pokračování cestopisu ze Zakavkazska pokračujeme v putování po Gruzii. V první části jsme se podívali do Ázerbájdžánu a dorazili ke gruzínské státní hranici. V druhé části jsme se dostali od hranic do Tbilisi, pokračovali do Gori a Bordžomi. Ve třetí části naši výpravu dokončíme.

  V druhé části cestopisu ze Zakavkazska se přesuneme z Ázerbájdžánu do Gruzie. Do země jsme vstoupili přes hraniční přechod u města Balakən, kam jsme dorazili nočním rychlíkem z Baku. O tom pojednávala první část cestopisu. Jelikož bude povídání z Gruzie poněkud obsáhlejší, bude rozděleno do dvou částí.

Na přelomu září a října 2025 jsme se vydali na čtrnáctidenní putování po Zakavkazsku. Během naší cesty jsme navštívili Ázerbájdžán a Gruzii. Cestopis je více obsáhlý, proto jej rozdělím do tří částí. V první se budeme věnovat Ázerbájdžánu, v druhé  a třetí se podíváme do Gruzie.

V srpnu 2025 jsem se rozhodl podniknout první výpravu do Zakavkazského regionu. Navštívil jsem Arménii, její hlavní město Jerevan a projel se vlakem k jezeru Sevan, kam je osobní doprava už dlouhé roky provozována pouze od poloviny června do konce letních prázdnin. Zakoupil jsem letenky z Vídně do Jerevanu u dopravce Wizzair a vyrazil na prodloužený víkend. 

Následující řádky nás zavedou do vzdálené Albánie na tamní železnice, které lze považovat za nejvíce zdevastované v Evropě. Po loňském článku z tratí ve střední části země se nyní podíváme na sever země k městu Shkodër.

V polovině února 2025 jsem se rozhodl krátce navštívit Severní Makedonii a prozkoumat aktuální situaci na tamních železnicích. Zakoupil jsem letenky u dopravce Wizz Air pro linku Bratislava – Skopje a vyrazil. Jednalo se o mou druhou návštěvu země po téměř osmi letech, kdy jsem se v roce 2017 vypravil ze Skopje do Kosova .

V září 2019 jsem se rozhodl navštívit Pobaltské státy, Litvu, Lotyšsko a Estonsko a pokračovat tak v poznávání tamních železnic. Tamní železnice mají široký rozchod 1520 mm, který je pozůstatkem nadvlády Sovětského svazu nad tímto regionem. Není nad to si užít cestování po „velké železnici“. Tato cesta volně navazuje na výpravu z prosince 2018 , kdy jsem do Pobaltí zavítal poprvé.

Na začátku července jsem se vypravil na pár dní do Srbska. Ačkoliv jsem do Srbska v minulosti zavítal již čtyřikrát, vždy se jednalo o cesty dál na Balkán a tak obvykle sloužilo pouze jako tranzitní země. Nyní jsem se rozhodl tento stav napravit a strávit zde více času.

Následující řádky přiblíží krátký výlet do severního Chorvatska z prosince 2017. Ten zahrnoval také projížďku přes chorvatsko-srbský hraniční přechod Erdut – Bogojevo, který fungoval v letech 2015 až 2020.

Na přelomu února a března 2024 se uskutečnila výprava celkem deseti železničních cestovatelů z České republiky a Slovenska do Moldavska. Většina byla členem volného sdružení železničářů a přátel železnic, Klubu projížděčů . Tato postsovětská země stojí stranou zájmu fanoušků železnic i běžných turistů. V posledních letech je tento nezájem umocněn válkou na Ukrajině, která zuří kousek od hranic této země. Proto jsme se rozhodli do tohoto koutu Evropy vydat. Nahlédli jsme také do Podněstří, do separatistické oblastí, nad kterou nemá moldavská vláda v Kišiněvu od roku 1992 kontrolu, a která dodnes uctívá Ruskou federaci, která tuto oblast finančně podporuje. Na území Podněstří se dodnes nachází asi 1500 ruských vojáků v rámci tzv. mírových sborů.

V květnu 2019 jsem uskutečnil čtyřdenní výpravu do Slovinska a Chorvatska. Cílem bylo zdokumentovat elektrické jednotky řady 311/315 SŽ, tzv. Gomulky a projetí dvou slovinsko-chorvatských hraničních přechodů Metlika – Bubnjarci a Buzet – Rakitovec, na kterých byl velmi slabý provoz a hrozilo jeho potenicální zastavení. To v roce 2020 u přechodu v Metlice opravdu nastalo. Cestu shrnu pomocí stručnějších zápisků.

V prosinci 2018 jsem se poprvé rozhodl navštívit Pobaltí. Tento kout Evropské unie je po železniční stránce zajímavý hlavně svým rozchodem kolejí, který činí 1524 mm jako ve všech postsovětských zemích. Mezinárodní železniční doprava v Pobaltí je však poměrně komplikovaná, přesto se mi podařilo každou ze státních hranic překonat alespoň jednou po železnici.

Jak název článku napovídá, vydáme se na krátkou návštěvu Balkánu. Nezamíříme však do Srbska, jak by si některý z čtenářů mohl myslet, ale do Bosny a Hercegoviny. Tato země je rozdělena na dvě entity. První z nich je Federace Bosny a Hercegoviny, kterou obývají Bosňáci a Chorvaté na jihu, s hlavním městem Sarajevo. Druhá z nich je právě Republika Srbská obývaná Bosenskými Srby, s hlavním městem Banja Luka. V posledních dvou letech jsem podnikl dvě návštěvy Bosny a Hercegoviny, v obou případech jsem se pohyboval v jižní entitě. Jednalo se o cesty s  Vlekfestem do Bosny v roce 2021, v roce 2022 pak Návštěva Sarajeva , při které jsem projel trať do chorvatského Ploče. Letos jsem se rozhodl navštívit druhou entitu, Republiku Srbskou. Využil jsem listopadový prodloužený víkend se státním svátkem 17. listopadu, zakoupil u společnosti Ryanair letenku Wien – Banja Luka za pár EUR a vyrazil na cestu.

Na přelomu května a června 2022 jsem podnikl dva víkendové výjezdy do Švýcarska. Právě na začátku května 2022 byla vyhlášena mimořádná akce společnosti Interrail, kdy nejdražší celoevropské passy, tj. na jeden, dva a tři měsíce se prodávaly s neodolatelnou slevou 50%. Zakoupil jsem tříměsíční pass do první třídy za 15 025 Kč. A právě tyto dvě víkendové výpravy otevřely období intenzivního cestování na tuto jízdenku.

Po více než roce jsem se v létě 2023 rozhodl opět pro krátkou víkendovou návštěvu slovinských železnic. Podobné výjezdy jsem podnikl již v  lednu 2022 a březnu 2022 , zápisy z těchto cest jsou v archivu blogu k dispozici.

V následujícím článku se vydáme na víkendovou návštěvu Nizozemska. Březen 2023 se nesl ve znamení cestování na neomezenou evropskou síťovou jízdenku Interrail, kterou jsem pořídil za velmi výhodnou cenu se slevou 20% v listopadu 2022. První cestu jsme podnikli do Itálie (cestopis naleznete v archivu zde ). Po návratu z Itálie platnost jízdenky vycházela i na následující víkend. Proto jsem si k víkendu vzal jeden den dovolené a vydal se poznat zemi, ve kterém jsem vlakem ještě nebyl. Nizozemsko jsem celkem podrobně navštívil v roce 2006 v rámci turistického zájezdu, nyní jsem se mohl s klidem věnovat železnici.

Moldavsko se řadí mezi jednu z nejchudších zemí v Evropě, která leží na pomezí Evropské unie a Ukrajiny. Válečný konflikt v sousední zemi Moldavsko velmi zasáhl. Země trpí obrovskou inflací, silně ji zasáhla migrační vlna, kdy přes malou zemi prošlo až 800 tisíc ukrajinských válečných uprchlíků, přičemž zhruba 100 tisíc jich v zemi zůstalo. Země je silně závislá na plynu z Ruska, což se Rusko snažilo využít k vyvolání politické nestability v zemi. Prozápadní vláda však všem pokusům o destabilizaci země odolala a země je nyní kandidátskou zemí Evropské unie. Rovněž situace v separatistickém Podněstří, kde se od začátku 90. let nachází stále 1500 ruských vojáků, zůstává zatím klidná.

Následující řádky nás zavedou do Itálie. Původně tento cestopis měl popisovat zcela jinou část Evropy. Původním cílem bylo portugalské Porto, nicméně železniční odbory zcela změnily směr naší cesty. Právě ve dnech našeho odjezdu vyhlásili železničáři ve Francii stávku, která omezila téměř veškerý provoz v zemi a dotkla se i spojů na Iberský poloostrov. Proto v samotný den odjezdu nastala kompletní změna plánu a téměř naslepo jsme vyrazili do Itálie na Sicílii. Jednu zkušenost s italskými železnicemi jsem měl již ze srpna 2022 ( cestopis ), takže do úplného neznáma jsme nejeli.