Směr Balkán: Na skok do Makedonie [2025]

V polovině února 2025 jsem se rozhodl krátce navštívit Severní Makedonii a prozkoumat aktuální situaci na tamních železnicích. Zakoupil jsem letenky u dopravce Wizz Air pro linku Bratislava – Skopje a vyrazil. Jednalo se o mou druhou návštěvu země po téměř osmi letech, kdy jsem se v roce 2017 vypravil ze Skopje do Kosova.

Makedonská železniční síť má délku 699 km. Páteří celé sítě je elektrizovaná trať Tabanovce – Gevgelija, která je součástí hlavního tahu z Bělehradu do Soluně. Zde se odehrává většina železniční dopravy v zemi spočívající v tranzitu nákladních vlaků z Evropy do řeckých přístavů. Dále z železničních uzlů Skopje a Veles odbočuje několik méně významných neelektrizovaných tratí do Hani i Elezit v Kosovu, do Kičeva, Kočani a Bitoly. Z Bitoly pokračuje trať dále do Řecka. Od 1. února 2023 zajíždí jeden pár osobních vlaků až do pohraniční stanice Žabeni, dále do Řecka vlaky nejezdí desítky let. V současné době probíhá výstavba nové trati z Kumanova do Gjuševa v Bulharsku s předpokládaným dokončením v roce 2030.

Vývoj v posledních letech

V roce 2015 Makedonské železnice obdržely první vlaky od čínského výrobce CRRC Zhuzhou Locomotive. Jednalo se o 4 elektrické lokomotivy řady 443, dvě elektrické jednotky řady 413 a čtyři motorové jednotky řady 711. Tento nákup byl cenově výhodný, avšak později byl příčinou úpadku železniční dopravy v zemi. Nedostatečná údržba v kombinaci s nedostatkem náhradních dílů během pandemie Covidu a nedostatek financí způsobily, že vozidla začala být odstavována. Starší vozidla, která by „číny“ zastoupila, byla rovněž odstavena. Situace se dostala až tak daleko, že od listopadu 2023 zůstal v provozu pouhý jeden pár osobních vlaků v celé zemi. Po posledních parlamentních volbách začala být železnice opět finančně podporována a vozidla se postupně vracejí zpět do provozu.

Mezinárodní osobní doprava skončila v roce 2019, kdy naposled vyjel noční rychlík „Hellas“ z Bělehradu, a to jen v období od poloviny června do poloviny září. Nepravidelně jezdící spoj do Kosova dojezdil s příchodem pandemie Covidu na jaře 2020. V roce 2027 uvažuje společnost Optima provozující vlak Villach - Edirne o obnovení sprojení Bělehrad - Skopje v rámci výstavy Expo 2027, která se bude konat právě v Bělehradu.

V současné době jsou ve vnitrostátní dopravě provozu dva páry vlaků Skopje – Gevgelija, tři páry vlaků Skopje – Bilota, z nichž jeden pár je prodloužen až k řeckým hranicím do Žabeni. Od 5. února 2025 byly zavedeny dva páry vlaků Skopje – Kumanovo. Jízdní řád naleznete ke stažení zde.

Vydejme se na cestu

Letadlo z Bratislavy přilétá do Skopje v 1:30. Se zpožděním a následnou pasovou kontrolou se dostávám do haly letiště zhruba ve 2:30, přičemž autobus do města odjíždějící ve 2:00 nevyčkal opožděného příletu. Je možné si vzít taxi do města za pevnou cenu 25 EUR. Já vyčkávám do 4:00, kdy přijíždí autobus z města a přiváží cestující na ranní spoje. Zpět sice jede naprázdno, ale řidič mě vezme ještě s jedním cestujícím. Vysedám u autobusového a vlakové nádraží. Nachází se zde několik non-stop stánků s jídlem, které nabízí možnost občerstvení.

Na nádraží se nachází „čína“ 411-101/102 nasazená na ranní osobní vlak ve 4:57 do Kumanova. Další elektrická „čína“ odjíždí v 6:20 do Gevgelije. V 6:34 přijíždí dieselová „Čína“ 711-001/002 s ranním vlakem z Bitoly, která se v 7:06 vydá zpět. Usedám do vytopeného motorového vozu, jehož interiér je po skoro deseti letech provozu značně zanedbaný. Se zpožděním dvě minuty přijíždí ranní osobní vlak z Gevgelije, následně může odjet nás spoj.

Hlavní nádraží Skopje. Elektrická "čína" vlevo přijela jako osobní vlak z Kumanova, dieselová "čína" vpravo se po obratu vydá do Bitoly a Žabeni u řeckých hranic.

Vlak se rozjíždí slušnou rychlostí a projíždí předměstím Skopje. Houpání vozu a teplo v něm mě začíná uspávat. Probouzím se těsně před stanicí Veles, která je odbočnou stanicí z hlavního tahu Bělehrad – Soluň. Vlak objíždí město a pomalu nabírá výšku. Stoupá údolím řeky Babuna a za obcí Bogomila se stáčí  o 180 stupňů a vrcholovým tunelem o délce 2,6 km se dostává na náhorní plošinu, po které trať vede až k řeckým hranicím. Po více než dvou a půl hodinách přijíždí vlak do stanice Prilep. Z dopravních důvodů je zde delší pobyt, jelikož výpravčí obsluhuje mechanické závory na bitolském zhlaví. Do stanice Bitola přijíždíme včas. Všichni cestující vystupují a vlak vyčkává na svou další cestu směrem do Žabeni k řeckým hranicím.

Stanice Bitola. "Čína" se po krátkém postoji vydá do konečné stanice Žabeni.

Ačkoliv má vlak v Bitole oficiální pobyt 14 minut, odjíždí dříve. Na tomto příhraničním úseku nejezdí žádní cestující a cílem železničářů je provést obrat co nejrychleji. Nejedu však sám, ve vlaku cestují i tři ženy s dětmi, se kterými vyrazily na výlet na otočku do Žabeni a zpět. Trať byla zmodernizována za peníze Evropské unie. Kromě modernizace trati k samotné státní hranici byla vybudována nová pohraniční stanice Žabeni. Stávající pohraniční stanice Kremenica byla zrušena. Tato modernizace byla dokončena v dubnu 2019, osobní vlaky byly zavedeny až 1. února 2023. Na řecké straně hranice proběhly opravné práce v letech 2014 a 2019. Bez zavedení mezinárodního provozu investice přišla prozatím vniveč. Osobní vlaky do Řecka dojezdily v roce 1991.

Stanice Žabeni je rozlehlá tříkolejná stanice s malou výpravní budovou, obrovskou nakládkovou plochou a množstvím parkovacích míst. Vše stojí doslova uprostřed ničeho daleko od civilizace. Vystupuji z vlaku, hned jsem však okřiknut výpravčím, co zde dělám a musím své počínání náležitě vysvětlit. Pořádek musí být jako za maršála Tita.

Stanice Žabeni.

Vlak ve stanici oficiální pobyt dvacet minut, do tří minut ale odjíždí zpět. V čase oficiálního odjezdu z Žabeni v 11:15 jsme už dávno v Bitole, kde má vlak se získaným náskokem téměř dvě hodiny pauzu před návratem do Skopje. Tu trávím v nedaleké restauraci na obědě. Samotná stanice má poněkud zvláštní uspořádání kolejiště. Část kolejiště před výpravní budovou byla vystavěna v roce 1894 s tratí z Řecka, druhá část kolejiště od Velesu byla vystavěna v roce 1936.

Zpět v žst. Bitola. Posun "číny" před výpravní budovou v části kolejiště, které je přístupné pouze z řeckého zhlaví stanice.

Ve 12:48 odjíždí motorová jednotka zpět do Skopje. Ve stanici Prilep nastává opět postoj, během kterého ze zatažené oblohy na chvíli zasvítí slunce, což využívám k pořízení dokumentace. Postupným klesáním údolím řeky Babuna se dostáváme opět do odbočné stanice Veles, kde vysedám. V opačném směru odjíždí „čína“ 711.005/006 s odpoledním vlakem ze Skopje do Bitoly.

Stanice Prilep.

Stanice Veles. "Čína" vlevo se vydá s odpoledním vlakem do Bitoly, "čína" vpravo do Skopje.

Ve stanici Veles vyčkávám na příjezd večerního vlaku do Gevgelije, pohraniční stanice u řeckých hranic. V čase příjezdu vlak nikde a několik cestujících na nástupišti začíná být netrpělivých. Se zpožděním 32 minut přijíždí klasická souprava tvořená lokomotivou 441-044 a dvou vozů klasické stavby. Ve stanici vystupuje větší množství cestujících. Po jejich výstupu zaujímám místo v oddíle první třídy a užívám si komfortu vozu, který za dávných časů brázdil Jugoslávii na dálkových spojích. Vlak postupně nabírá zpoždění a do cílové stanice Gevgelija přijíždíme se zpožděním 58 minut. Po výstupu cestujících se souprava odebere do depa k odstavení. Stojí tu jen několik souprav kontejnerových vlaků, které zde uvízly po nehodě na řecké straně, kdy 11. února 2025 vykolejila souprava nákladního vlaku u stanice Polykastro, přičemž oprava trati se odhaduje až na dva měsíce.

Časně ráno dne 16. února 2025 se ve stanici Gevgelija chystá k odjezdu lokomotiva 441.044 s vlakem iR 630 [Gevgelija–Skopje]. Lokomotiva byla vyrobena záhřebským podnikem Rade Končar a dodána do tehdejšího ŽTP Skopje v roce 1970, kde slouží dodnes.

Časně ráno ve 4:30 odjíždí vlak z Gevgelije zpět do Skopje. Přicházím na nádraží deset minut před odjezdem, souprava je zrovna přistavována k nástupišti. Kupuji jízdenku v pokladně a pořizuji dokumentaci. Podle jízdního řádu mě čeká dvou a půl hodinová cesta do hlavního města. Když se probouzím před stanicí Veles a vidím venku světlo, je jasné, že nejedeme včas. Výsledné zpoždění činí 53 minut. Těžko říct proč, když o den dřív přijel vlak do cíle téměř včas. Inu, Balkán. Lokomotiva odstoupí od soupravy a po odjezdu elektrické „číny“ v 8:00 do Velesu objíždí soupravu, kterou následně odváží do depa. 

Hlavní nádraží Skopje. Souprava od ranního vlaku z Gevgelije odjíždí na odstavení do depa.

Přijíždí další "čína", tentokrát lokomotiva 443-002, která slouží v nákladní dopravě. Makedonské železnice obdržely celkem čtyři lokomotivy této řady.

Elektrická "čína" 411-002 míří z depa k hlavnímu nádraží na odpolední výkon do Kumanova.

Zbytek času ve Skopje trávím pochůzkami po městě, procházkami starým městem a posedáváním v restauracích na výborném jídle a pivu Skopsko. Vyrazím také na projížďku lanovkou „Mileniumski Krst“ na vrchol Krstovar, který se nachází ve výšce 1066 m.n.m a nabízí výhled do okolí.

Hlavní náměstí se sochou Alexandra Velikého. Ten se však narodil v Řecku.

V městské dopravě jsou nasazeny dvoupatrové čínské autobusy Yutong parodující legendární "Doubledeckery" z Londýna. Ty zde v minulosti skutečně jezdily.

Populární lanová dráha nad městem.

Pohled na starou čtvrť Skopje z okna ubytování.

Pro cestu na letiště opět využívám autobus, který odjíždí od hotelu Holiday Inn a zastavuje také na dopravním terminálu pod nádražím na zastávce MHD (nezajíždí do areálu autobusového nádraží). Jízdné stojí 200 MKD. Po příchodu na letiště je nutné zajít s cestovním dokladem na přepážku a vyzvednout si papírovou palubní vstupenku. Bezpečnostní kontrola je naprosto bez problémů a letadlo odlétá včas ve 21:50. Po přistání v Bratislavě se přesouvám nočním autobusem linky N61 na autobusovou stanicu Nivy a nočním autobusem do Brna, kde končím tuto výpravu do Severní Makedonie.

Text a foto: Petr Jetelina 2025