Rail blog

V září 2019 jsem se rozhodl navštívit Pobaltské státy, Litvu, Lotyšsko a Estonsko a pokračovat tak v poznávání tamních železnic. Tamní železnice mají široký rozchod 1520 mm, který je pozůstatkem nadvlády Sovětského svazu nad tímto regionem. Není nad to si užít cestování po „velké železnici“. Tato cesta volně navazuje na výpravu z prosince 2018 , kdy jsem do Pobaltí zavítal poprvé.

V květnu 2019 jsem uskutečnil čtyřdenní výpravu do Slovinska a Chorvatska. Cílem bylo zdokumentovat elektrické jednotky řady 311/315 SŽ, tzv. Gomulky a projetí dvou slovinsko-chorvatských hraničních přechodů Metlika – Bubnjarci a Buzet – Rakitovec, na kterých byl velmi slabý provoz a hrozilo jeho potenicální zastavení. To v roce 2020 u přechodu v Metlice opravdu nastalo. Cestu shrnu pomocí stručnějších zápisků.

Pokud jste v letech 2022 a 2023 sledovali dění na české železnici, jistě vám neunikla provozní zajímavost na jižní Moravě. V letech 2022 a 2023 byly přes dlouhodobě neprovozovaný hraniční přechod Hodonín - Holíč nad Moravou zavedeny odklony dálkových a nákladních vlaků z důvodu rekonstrukce hraničního mostu mezi Lanžhotem a Kúty. Článek z prvních dnů těchto odklonů na blogu vyšel zde .

Tento krátký článek se bude věnovat lokální trati Wells – Aschach an der Donau, tzv. Aschacher Bahn, která se nachází nedaleko Linze. Se změnou grafikonu dne 15.12.2019 zde došlo k zastavení osobní dopravy. Ta však zde byla velmi slabá, v pracovní dny byl zaveden pouhý jeden ranní pár vlaků za účelem svozu školáků do Wellsu. V období letního času pak byl o víkendu zaveden jeden odpolední pár vlaků. Spolková země Horní Rakousy již však tento provoz neměla zájem financovat. V této podobě provoz probíhal od prosince 2008, kdy došlo k silné redukci spojů a náhradě autobusy. Do zastavení provozu byla doprava zajišťována motorovými vozy řady 5047, které jsou pro mnohé rakouské lokálky typické. O svou budoucnost se však trať bát nemusí, probíhá zde nákladní doprava do továrny Agrana na kukuřičný škrob v Aschachu.

V listopadu 2019 jsem podnikl první poznávací cestu na Ukrajinu. Tehdy ještě byla pro mne tato země velkou neznámou a nikoho by ani ve snu nenapadlo, že za několik let bude napadena ruskou okupační armádou. Zvolili jsem okruh přes Maďarsko, Rumunsko, následně jsme vstoupili na území Ukrajiny v Solotvynu. Putovali jsme po trati Solotvyno – Batěvo, navštívili Boržavskou úzkorozchodnou dráhu a přes hraniční přechod Čop a Košice se vrátili zpět domů.

V rámci tohoto cestopisu bych se s Vámi, milí čtenáři, rád podělil o zážitky z dosud nejdelší cesty (2020), kterou jsem po železnici podnikl. A to hned do největší země na světě, do Ruska. Jelikož byla cesta opravdu dlouhá a zážitků požehnaně, rozhodl jsem se cestopis rozdělit do dvou dílů. V prvním díle si popíšeme cestu do cíle, kterým byla ruská Kazaň. V druhém díle se pak vrátíme zase zpět do České republiky.

  Na severu od hlavního rakouského města Wien byla se změnou grafikonu vlakové dopravy dne 15. 12. 2019 zastavena osobní doprava na poslední lokální trati, která byla mezi Vídní a českými hranicemi dosud v provozu. Jedná se o trať Obersdorf – Gänserndorf s krátkou odbočkou do stanice Bad Pirawarth, tzv. Weinviertel-Landesbahn. Provoz byl zastaven z důvodu nízkého počtu cestujících a nahrazení vlaků levnější autobusovou dopravou. Nahrazující autobusové linky 530 a 535 byly zavedeny již od 2. 9. 2019 a jezdily souběžně s dosud provozovanými osobními vlaky.