Zápisky ze Slovinska a Chorvatska, květen 2019

V květnu 2019 jsem uskutečnil čtyřdenní výpravu do Slovinska a Chorvatska. Cílem bylo zdokumentovat elektrické jednotky řady 311/315 SŽ, tzv. Gomulky a projetí dvou slovinsko-chorvatských hraničních přechodů Metlika – Bubnjarci a Buzet – Rakitovec, na kterých byl velmi slabý provoz a hrozilo jeho potenicální zastavení. To v roce 2020 u přechodu v Metlice opravdu nastalo. Cestu shrnu pomocí stručnějších zápisků.

Schéma projetých tratí v rámci této výpravy

Čtvrtek 16.05.2019

Na vídeňském hlavním nádraží jsem nasedl do vlaku IC 533 „Lienzer Dolomiten“, který mě dopravil do stanice Villach Hbf., kde následoval ostrý přestup do EC 211 „Sava“ směr Ljubljana, Zagreb a Vinkovci. Jízdenka Sparschiene vyšla na 39,90 EUR. 

IC 533 před odjezdem ze stanice Wien Hbf.

Vlak opouštím ve stanici Lesce-Bled a pokračuji pěšky do městečka Radovljica. Jedná se o menší malebné městečko, jehož historické centrum se nachází na kopci nad řekou Sava. Zdejší železniční zastávka se nachází o několik výškových úrovní níže než město. Po velké porci čevapi v restauraci na náměstí jsem se odebral na nadchod u železniční zastávky. Nejdříve se ukázalo protijedoucí EC 211 „Sava“ z Vinkovce do Villachu, následně přijela „Gomulka“ řady 311/315 SŽ na osobní vlaku Ljubljana – Jesenice. Tyto jednotky byly dodány polským podnikem Pafawag během 60. a 70. let 20. století a vycházejí z kultovních jednotek řady EN57. Poslední vozy byly vyřazeny v roce 2021.

Historické centrum městečka Radovljica.

"Gomulka" 315-209 přijíždí do zastávky Radovljica.

Pod městečkem Radovljica projíždí EC 210 "Sava" Vinkovci - Villach Hbf.

Po potografování v Radovljici se přesouvám osobním vlakem jednu zastávku do stanice Lesce-Bled, odkud pokračuji EC 213 „Mimara“ do Ljubljany.

Večer na hlavním nádraží v Lublani.

Pátek 17.05.2019

Ráno v 8:20 jsem vyrazil z Ljubljany osobním vlakem směr Dobova, na který byla nasazena „Gomulka“ 311/315 SŽ. V Sevnici jsem cestu ukončil, za pár hodin odsud odjížděl další osobní vlak po lokální trati směr Trebenje. Po vydatném obědě v podobě bosanske pljeskavice jsem zachytil návrat „Gomulky“ z Dobove do Ljubljany a následně pokračoval směr Trebenje, které leží na trati z Ljubljany do Metliky, kam po dvaceti minutách jsem pokračoval návazným vlakem.

"Gomulka" 315-225 opouští stanici Sevnica.

Návrat do Dobovy do Lublaně.

Přestup ve stanici Trebenje.

Vysedl jsem ve stanici Metlika, kde již stál chorvatský motorový vůz řady 7122, který po celní a pasové kontrole pokračoval přes státní hranici. Nejdříve však slovinský motorový vůz z Ljubljany provedl obsluhu zastávky Rosalnice, která se nachází před státní hranicí. Po jeho návratu zpět do Metliky mohl chorvatský vůz vyrazit směr Karlovac. Přes hranici jsem cestoval zcela sám.

Pohraniční stanice Metlika. Slovinská jednotka pokračuje do následující zastávky Rosalnice směrem ke státní hranici.

Chorvatský motorový vůz řady 7122 vyčkává v pohraniční stanici Metlika na návrat slovinské jednotky ze zastávky Rosalnice. Po jejím návratu se bude moct vydat směrem do Chorvatska. Policejním vozem sem přijeli příslušníci z nedalekého silničního hraničního přechodu provést pohraniční odbavení cestujících.

Hraniční most mezi Slovinskem a Chorvatskem. Uprostřed mostu je znatelný plot z ostnatého drátu.

Po příjezdu do Karlovacu mě čekalo více než hodinové čekání na rychlík B 702 Z Osijeku do Rijeky. Ten přijel zhruba se zpožděním 15 minut. V Ogulinu nastala zřejmě neplánovaná změna lokomotivy, čímž vlak získal další zpoždění, které se postupně zvyšovalo vlivem pomalých jízd na rekonstruovaných úsecích tratě. Příjezd do Rijeky již za tmy s hodinovým zpožděním.

Stanice Karlovac. Zde se zastavil čas v dobách Titovy Jugoslávie.

Lokomotivy řady 1141 ve stanici Ogulin během neplánovaného přepřahu.

Sobota 18.05.2019

V 9:45 jsem opustil Rijeku a vyrazil autobusem směr Pula. Bohužel autobus nevyužil služeb dálnice vedoucí středem Istrijského poloostrova, ale jel po pobřežní magistrále, což cestu značně prodloužilo.  Železnice do Puly je od zbytku chorvatské sítě zcela odříznuta a jediný přístup k ní je přes slovinské území přes hraniční přechod Buzet – Rakitovec. V centru Puly následoval opět oběd, tentokrát v podobě pizzy, a následně prohlídka zdejších antických památek. Zde jsem byl na dovolené již několikrát, proto procházku příliš neprodlužoval.

Autobusové nádraží Rijeka.

U kolosea v Pule.

Augustův chrám v centru Puly.

Odpoledne nastal čas vyrazit k železniční stanici. Původní plán byl vyrazit osobním vlakem do pohraniční stanice Buzet, kde bych následně vyčkal na slovinský motorový vůz vezoucí přeshraniční spoj jedoucí hodinu po něm. Nicméně ouha, na stanici nelze zaplatit kartou, ačkoliv web HŽPP tvrdil opak. Zamířil jsem tedy k nejbližšímu bankomatu a vybrat 200 tchoříků v hotovosti (chorvatská Kuna), což na nákup mezinárodní jízdenky Pula – Ljubljana stačilo (kuny v přepočtu na 19 EUR). „Zeleným vlakem“, jak se někdy slovinským motorovým jednotkám řady 711 přezdívá, jsme vyrazili směrem na sever se slovinským hranicím. Ve vlaku se nacházelo více personálu než cestujících. Personál byl tvořen dvěma strojvůdci a dvěma vlakvedoucími, vždy jeden od HŽPP a SŽ. Cestující jsme byli pouze dva po celou cestu. Trať postupně stoupala do hor až do chrvatské pohraniční stanice Buzet. Zde proběhlo pasové odbavení chorvatským celníkem, který sem přijel ze silničního hraničního přechodu. Po dotazu mi bylo dovoleno i po odbavení opustit vůz a pořídit pár fotografií. Tento mezistátní spoj Divača – Pula je dosud provozován pouze v letních měsících a je jediný, který pravidelně překračuje státní hranici na tomto přechodu. 

Slovinská motorová jednotka řady 711 čeká na odjezd ve stanici Pula.

Pohraniční stanice Buzet. Policie sem přijíždí k provedení pohraničního odbavení automobilem ze silničního hraničního přechodu.

Po plánovaném pobytu se motorový vůz vydal vstříc státní hranici. Právě zde se nacházely ty nejhezčí výhledy do široké krajiny ze skalní stěny. Poté se vlak zanořil mezi kopce a směřoval ke slovinské pohraniční stanici Rakitovec. Zde již čekal slovinský celník, hraniční kontrola dokladů byla velmi rychlá. 

Výhled do údolí z vlaku, v pozadí městečko Buzet

Slovinská pohraniční stanice Rakitovec

Po vyjetí z Rakitovce se po chvíli připojila trať z přístavu Koper a přes stanici Hrpelje-Kozina dorazili do cílové stanice Divača, kde byl motorový vůz deponován. Za dvacet minut přijel návazný spoj do Lublaně, kam před desátou večerní přijíždíme.

 

Neděle 19.05.2019

Vyrazil jsem v 8:00 od hlavního nádraží v Lublani směr Vídeň. Nejelo se však vlakem, nýbrž autobusem. Tento autobusový spoj v režii Slovinských železnic byl ráno vypravován jako přípoj k EC 150 „Croatia“ ze Záhřebu do Vídně, přičemž přestup byl zajištěn ve stanici Celje. Původně tento přípoj od Lublaně vozilo Pendolino až do Mariboru, soupravy však procházely opravami. Cena jízdenky zakoupené před odjezdem tehdy činila 32,80 EUR. Po příjezdu do Vídně s minimálním zpožděním jsem vyčkal na odjezd Regiojetu směr Brno, kde jsem celou úspěšnou výpravu ukončil.

Přepřah lokomotiv v pohraniční stanici Spielfeld-Strass

 Text a foto: Petr Jetelina 2019

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlakem do Ruska přes Pobaltí: Díl 1.: Jedeme do Moskvy a Kazaně [2019]

Obrázek
V rámci tohoto cestopisu bych se s Vámi, milí čtenáři, rád podělil o zážitky z dosud nejdelší cesty (2020), kterou jsem po železnici podnikl. A to hned do největší země na světě, do Ruska. Jelikož byla cesta opravdu dlouhá a zážitků požehnaně, rozhodl jsem se cestopis rozdělit do dvou dílů. V prvním díle si popíšeme cestu do cíle, kterým byla ruská Kazaň. V druhém díle se pak vrátíme zase zpět do České republiky.
více

Směr Balkán: Vlakem po Albánii [2018]

Obrázek
V létě roku 2018 jsem se vydal na jednu z nejzajímavějších železničních výprav, do tajuplné Albánie. Vůči této zemi existuje ve světě spousta předsudků, nicméně přes svou dřívější izolovanost od okolního světa za komunismu a překotný vývoj v 90. letech je dnes Albánie vcelku bezpečnou evropskou zemí. Pro českého fanouška železnic jsou albánské železnice zajisté to nejexotičtější, co je možno v Evropě spatřit, zvláště díky provozu československých lokomotiv řady T669.1 známých pod přezdívkou Čmelák , které vyrobila přažská lokomotivka ČKD. Vydejme se tedy na cestu po Albánii vlakem.
více

S Regiojetem do chorvatské Rijeky [2020]

Obrázek
  Soukromý železniční dopravce Regiojet spustil od 30. 6. 2020 přímé železniční spojení České republiky s Chorvatskem. Jedná se o příjemnou vzpomínku na staré časy, kdy rekreační vlaky ČSD do bývalé Jugoslávie bývaly každé léto zcela běžné. Spoje byly původně vypravovány třikrát týdně, nicméně zájem o toto spojení překonal všechna očekávání a od 11. 7. 2020 vlaky vyjíždějí denně. Vlak nabízí jak místa k sezení, tak lehátkové vozy (které však dopravce v e-shopu označuje jako lůžko). Tyto spací vozy měly být původně nasazeny na spoje Praha – Medyka na ukrajinských hranicích, nicméně epidemie start tohoto spojení znemožnila. Následně se hledalo využití pro stojící vozový park, a tak vznikla myšlenka pro vlaky do Chorvatska.
více

Za Čmeláky do Albánie [2024]

Obrázek
Následující článek nás zavede do vzdálené Albánie. Země dříve tajuplná a izolovaná od světa s nejtvrdší komunistickou diktaturou v Evropě (po Sovětském svazu), dnes je objevována turisty a železničními nadšenci nejen z České republiky. Do Albánie bylo v letech 1958 až 1990 dodáno celkem 80 lokomotiv z produkce podniku ČKD Praha. Jednalo se o lokomotivy řad T211 (2 ks), T435 a T458 (16 ks) a T669.1 (62 ks). Několik posledních „čmeláků“ řady T669.1 jezdí u albánských železnic HSH dodnes. Další dvě lokomotivy řady T669 byly zakoupeny v letech 2018 a 2019 v České republice a jezdí u dopravce Albrail na jihu země.
více

Směr Balkán: Kosovo a Makedonie [2017]

Obrázek
Republika Kosovo je stát v jihovýchodní Evropě nacházející se v nitru Balkánského poloostrova. Zároveň je i nejmladším státem v Evropě, který 17. února 2008 jako poslední stát bývalé Jugoslávie vyhlásil jednostrannou nezávislost na Srbsku. Do povědomí světa se země dostala díky válečnému konfliktu se Srbskem z let 1998 až 1999. Nicméně i zde se po válce opět rozjely vlaky. Nejdříve pod hlavičkou vojenské mise KFOR, poté pod správou Kosovských železnic. Můj první zájem inicioval dotaz na diskusním serveru K-report. Po diskuzi zkušenějších cestovatelů se můj zájem zvýšil a pustil jsem se do plánů na tuto skvělou poznávací cestu. Přecijenom kosovské Nohabky, to je velké lákadlo! Jak se později v roce 2017 ukázalo, cestu jsem načasoval v pravý čas. O pár měsíců později se dostaly kosovské železnice do finančních problémů a zároveň proběhla velká obměna vozového parku secondhandovými německými vozy. V září pak dojezdila o poslední Nohabka. Ale dost bylo úvodu, vydejme se na cestu…
více

Směr Balkán: Černá Hora a Srbsko [2021]

Obrázek
S příchodem července přichází kromě hezkého letního počasí také čas dovolených. A jelikož díky státním svátkům ve dnech 5. 7. a 6. 7. 2021 vyšly rovné čtyři dny volna, nastala ideální příležitost někam vyrazit. Dlouho jsem rozmýšlel, co podniknout, přece jen Covidová opatření cestování stále značně omezují. Teprve tři dny před odjezdem jsem se rozhodl, kudy povedou mě kroky. Vydal jsem se přes Srbsko do Černé Hory, poslední země bývalé Jugoslávie, kterou jsem dosud nenavštívil. Vzal jsem si v pátek 2. 7. volno a již ve čtvrtek odpoledne se vydal na cestu.
více

S Vlakfestem do Bosny, 1. část: Banja Luka a Mostar [2021]

Obrázek
Milí čtenáři, v srpnu 2021 jsem se zúčastnil jedné z dosud nejlepších železničních akcí za svou cestovatelskou a šotoušskou kariéru. Spolek Vlakfest pod vedením mladého dobrodruha Alberta Fikáčka uspořádal ve dnech 22. 8. až 29. 8. 2021 železniční výpravu do Bosny a Hercegoviny zvláštním vlakem. Tato balkánská země stojí tak trochu stranou zájmu masového turismu, navíc vlakem se do Bosny vůbec nedostanete. Proto jsem neváhal ani minutu a na zájezd se přihlásil. Původně byla cesta naplánována již na léto 2020, bohužel obavy účastníků z pandemie koronaviru způsobily roční odsun akce. I přes to všechno jsme si cestu naplno užili. Tímto cestopisem bych chtěl nabídnout celkový pohled na akci z pohledu fanouška železnic, který byl pro velkou obsáhlost rozdělen do tří kapitol:
více

Zastavení osobní dopravy na lokálkách Středočeského kraje [2021]

Obrázek
S příchodem nového grafikonu vlakové dopravy dne 12. 12. 2021 dochází na území Středočeského kraje k zastavení osobní dopravy na nejméně vytížených lokálních tratích. Na dalších pak dochází k citelné redukci stávajícího provozu. K této redukci provozu dochází z důvodu velmi nízkého využívání vlaků cestujícími a snahou kraje tak redukovat vysoké náklady na jejich provoz. Zastavování provozu vyvolalo silný mediální odpor zejména v řadách železničních odborářů a části šotoušské veřejnosti. Ve věci se angažoval také bývalý (super)ministr dopravy Ing. Karel Havlíček ve snaze získat politické body v nadcházejících volbých do Poslanecké sněmovny. Postoj kraje změněn nebyl a redukce bude se změnou grafikonu provedena. Krajská pokladna tak ušetří přes 52 mil. Kč ročně.
více

Zastavení osobní dopravy na trati Čelákovice – Mochov [2021]

Obrázek
Regionální trať č. 233 Čelákovice – Mochov s délkou 4 km se nachází cca. 10 km severovýchodně od hlavního města Prahy. Spojuje obec Mochov (1032 obyvatel) s městem Čelákovice. Nachází se na ní jedna mezilehlá zastávka Mochov zastávka, která byla zřízena v blízkosti elektrické rozvodny, kam odbočuje i vlečka zaústěná do tratě. Trať byla vystavěna v roce 1883 pro potřeby cukrovaru, osobní doprava byla zavedena až za 2. Světové války. Cukrovar zkrachoval, na jeho místě byly postaveny v 50. letech známé mrazírny, vyrábějící například Mochovskou dršťkovou polévku či Mochovskou zeleninu. Mrazírny již dnes také neexistují, stejně tak železniční vlečka zaústěná přímo do stanice.
více