Zápisky ze Slovinska a Chorvatska, květen 2019

V květnu 2019 jsem uskutečnil čtyřdenní výpravu do Slovinska a Chorvatska. Cílem bylo zdokumentovat elektrické jednotky řady 311/315 SŽ, tzv. Gomulky a projetí dvou slovinsko-chorvatských hraničních přechodů Metlika – Bubnjarci a Buzet – Rakitovec, na kterých byl velmi slabý provoz a hrozilo jeho potenicální zastavení. To v roce 2020 u přechodu v Metlice opravdu nastalo. Cestu shrnu pomocí stručnějších zápisků.

Schéma projetých tratí v rámci této výpravy

Čtvrtek 16.05.2019

Na vídeňském hlavním nádraží jsem nasedl do vlaku IC 533 „Lienzer Dolomiten“, který mě dopravil do stanice Villach Hbf., kde následoval ostrý přestup do EC 211 „Sava“ směr Ljubljana, Zagreb a Vinkovci. Jízdenka Sparschiene vyšla na 39,90 EUR. 

IC 533 před odjezdem ze stanice Wien Hbf.

Vlak opouštím ve stanici Lesce-Bled a pokračuji pěšky do městečka Radovljica. Jedná se o menší malebné městečko, jehož historické centrum se nachází na kopci nad řekou Sava. Zdejší železniční zastávka se nachází o několik výškových úrovní níže než město. Po velké porci čevapi v restauraci na náměstí jsem se odebral na nadchod u železniční zastávky. Nejdříve se ukázalo protijedoucí EC 211 „Sava“ z Vinkovce do Villachu, následně přijela „Gomulka“ řady 311/315 SŽ na osobní vlaku Ljubljana – Jesenice. Tyto jednotky byly dodány polským podnikem Pafawag během 60. a 70. let 20. století a vycházejí z kultovních jednotek řady EN57. Poslední vozy byly vyřazeny v roce 2021.

Historické centrum městečka Radovljica.

"Gomulka" 315-209 přijíždí do zastávky Radovljica.

Pod městečkem Radovljica projíždí EC 210 "Sava" Vinkovci - Villach Hbf.

Po potografování v Radovljici se přesouvám osobním vlakem jednu zastávku do stanice Lesce-Bled, odkud pokračuji EC 213 „Mimara“ do Ljubljany.

Večer na hlavním nádraží v Lublani.

Pátek 17.05.2019

Ráno v 8:20 jsem vyrazil z Ljubljany osobním vlakem směr Dobova, na který byla nasazena „Gomulka“ 311/315 SŽ. V Sevnici jsem cestu ukončil, za pár hodin odsud odjížděl další osobní vlak po lokální trati směr Trebenje. Po vydatném obědě v podobě bosanske pljeskavice jsem zachytil návrat „Gomulky“ z Dobove do Ljubljany a následně pokračoval směr Trebenje, které leží na trati z Ljubljany do Metliky, kam po dvaceti minutách jsem pokračoval návazným vlakem.

"Gomulka" 315-225 opouští stanici Sevnica.

Návrat do Dobovy do Lublaně.

Přestup ve stanici Trebenje.

Vysedl jsem ve stanici Metlika, kde již stál chorvatský motorový vůz řady 7122, který po celní a pasové kontrole pokračoval přes státní hranici. Nejdříve však slovinský motorový vůz z Ljubljany provedl obsluhu zastávky Rosalnice, která se nachází před státní hranicí. Po jeho návratu zpět do Metliky mohl chorvatský vůz vyrazit směr Karlovac. Přes hranici jsem cestoval zcela sám.

Pohraniční stanice Metlika. Slovinská jednotka pokračuje do následující zastávky Rosalnice směrem ke státní hranici.

Chorvatský motorový vůz řady 7122 vyčkává v pohraniční stanici Metlika na návrat slovinské jednotky ze zastávky Rosalnice. Po jejím návratu se bude moct vydat směrem do Chorvatska. Policejním vozem sem přijeli příslušníci z nedalekého silničního hraničního přechodu provést pohraniční odbavení cestujících.

Hraniční most mezi Slovinskem a Chorvatskem. Uprostřed mostu je znatelný plot z ostnatého drátu.

Po příjezdu do Karlovacu mě čekalo více než hodinové čekání na rychlík B 702 Z Osijeku do Rijeky. Ten přijel zhruba se zpožděním 15 minut. V Ogulinu nastala zřejmě neplánovaná změna lokomotivy, čímž vlak získal další zpoždění, které se postupně zvyšovalo vlivem pomalých jízd na rekonstruovaných úsecích tratě. Příjezd do Rijeky již za tmy s hodinovým zpožděním.

Stanice Karlovac. Zde se zastavil čas v dobách Titovy Jugoslávie.

Lokomotivy řady 1141 ve stanici Ogulin během neplánovaného přepřahu.

Sobota 18.05.2019

V 9:45 jsem opustil Rijeku a vyrazil autobusem směr Pula. Bohužel autobus nevyužil služeb dálnice vedoucí středem Istrijského poloostrova, ale jel po pobřežní magistrále, což cestu značně prodloužilo.  Železnice do Puly je od zbytku chorvatské sítě zcela odříznuta a jediný přístup k ní je přes slovinské území přes hraniční přechod Buzet – Rakitovec. V centru Puly následoval opět oběd, tentokrát v podobě pizzy, a následně prohlídka zdejších antických památek. Zde jsem byl na dovolené již několikrát, proto procházku příliš neprodlužoval.

Autobusové nádraží Rijeka.

U kolosea v Pule.

Augustův chrám v centru Puly.

Odpoledne nastal čas vyrazit k železniční stanici. Původní plán byl vyrazit osobním vlakem do pohraniční stanice Buzet, kde bych následně vyčkal na slovinský motorový vůz vezoucí přeshraniční spoj jedoucí hodinu po něm. Nicméně ouha, na stanici nelze zaplatit kartou, ačkoliv web HŽPP tvrdil opak. Zamířil jsem tedy k nejbližšímu bankomatu a vybrat 200 tchoříků v hotovosti (chorvatská Kuna), což na nákup mezinárodní jízdenky Pula – Ljubljana stačilo (kuny v přepočtu na 19 EUR). „Zeleným vlakem“, jak se někdy slovinským motorovým jednotkám řady 711 přezdívá, jsme vyrazili směrem na sever se slovinským hranicím. Ve vlaku se nacházelo více personálu než cestujících. Personál byl tvořen dvěma strojvůdci a dvěma vlakvedoucími, vždy jeden od HŽPP a SŽ. Cestující jsme byli pouze dva po celou cestu. Trať postupně stoupala do hor až do chrvatské pohraniční stanice Buzet. Zde proběhlo pasové odbavení chorvatským celníkem, který sem přijel ze silničního hraničního přechodu. Po dotazu mi bylo dovoleno i po odbavení opustit vůz a pořídit pár fotografií. Tento mezistátní spoj Divača – Pula je dosud provozován pouze v letních měsících a je jediný, který pravidelně překračuje státní hranici na tomto přechodu. 

Slovinská motorová jednotka řady 711 čeká na odjezd ve stanici Pula.

Pohraniční stanice Buzet. Policie sem přijíždí k provedení pohraničního odbavení automobilem ze silničního hraničního přechodu.

Po plánovaném pobytu se motorový vůz vydal vstříc státní hranici. Právě zde se nacházely ty nejhezčí výhledy do široké krajiny ze skalní stěny. Poté se vlak zanořil mezi kopce a směřoval ke slovinské pohraniční stanici Rakitovec. Zde již čekal slovinský celník, hraniční kontrola dokladů byla velmi rychlá. 

Výhled do údolí z vlaku, v pozadí městečko Buzet

Slovinská pohraniční stanice Rakitovec

Po vyjetí z Rakitovce se po chvíli připojila trať z přístavu Koper a přes stanici Hrpelje-Kozina dorazili do cílové stanice Divača, kde byl motorový vůz deponován. Za dvacet minut přijel návazný spoj do Lublaně, kam před desátou večerní přijíždíme.

 

Neděle 19.05.2019

Vyrazil jsem v 8:00 od hlavního nádraží v Lublani směr Vídeň. Nejelo se však vlakem, nýbrž autobusem. Tento autobusový spoj v režii Slovinských železnic byl ráno vypravován jako přípoj k EC 150 „Croatia“ ze Záhřebu do Vídně, přičemž přestup byl zajištěn ve stanici Celje. Původně tento přípoj od Lublaně vozilo Pendolino až do Mariboru, soupravy však procházely opravami. Cena jízdenky zakoupené před odjezdem tehdy činila 32,80 EUR. Po příjezdu do Vídně s minimálním zpožděním jsem vyčkal na odjezd Regiojetu směr Brno, kde jsem celou úspěšnou výpravu ukončil.

Přepřah lokomotiv v pohraniční stanici Spielfeld-Strass

 Text a foto: Petr Jetelina 2019