Zápisky ze Slovinska a Chorvatska, prosinec 2023

Následující zápisky přiblíží mou poslední zahraniční cestu pro rok 2023. Vydal jsem se na pomezí Slovinska a severního Chorvatska, kde mi v této oblasti zbývalo projet několik lokálek a poslední dva provozní hraniční přechody mezi oběma zeměmi. Se změnou grafikonu byla po dvou letech obnovena osobní doprava z Chorvatska do slovinské Lendavy, což bylo hlavním lákadlem pro podniknutí této cesty. Více si o této trati, a nejen o ní řekněme v textu dále.

Projeté tratě během této výpravy

Vyrážím na cestu v úterý 26. prosince po dokončení všech rodinných návštěv. Nasedám v Brně do spoje RJ 1037 společnosti Regiojet do Vídně. Tato společnost má v poslední době viditelné problémy se zajištěním provozu všech svých spojů, od špatného technického stavu vozů až po velká zpoždění, či dokonce absenci vozů na lince R19. Kupodivu, tento spoj jel včas, díky menšímu počtu spojů během svátků. Vlak byl téměř vyprodán, poslední místa ve třídě standard byla prodávána pouze do vozů Astra, které nemám vůbec v oblibě. Nicméně pár dní před odjezdem mi přišla zpráva, že vůz bude z technických důvodů nahrazen jiným vozem o nižším standardu, přičemž na účet bude připsána kompenzace. Nasazený vůz Bpmz zakoupený od DB poskytuje větší pohodlí než Astra, bohužel jeho technický stav je velmi zanedbaný, samozřejmě nefungují záchody. S náskokem 90 sekund zastavujeme na hlavním nádraží ve Vídni. 

Souprava společnosti Regiojet ve stanici Wien Hbf.

Pro další cestu z Vídně do Slovinska jsem zakoupil na e-shopu ÖBB jízdenku Sparschiene Wien – Ormož za pouhých 18,70 eur (což je méně než například za jízdenku Wien – Laa u hranic s Českem). Do odjezdu navazujícího vlaku směr Graz sice zbývá hodina a 45 minut, čas ale velmi rychle uteče. Ve 21:58 odjíždí poslední Railjet směr Graz. V čase odjezdu vlaku však od soupravy odjíždí pouze lokomotiva a my zůstáváme stát u nástupiště. Po chvíli přijíždí dvojice jiných lokomotiv, které nastupují na soupravu. Následně čekáme 37 minut na opožděné EC 109 Sobieski z Gdyně. Zpoždění se na příjezdu do Grazu snížilo na 27 minut. Mně to však nevadí, jelikož navazující vlak do Slovinska odjíždí až ve 4:10 ráno.

Rozhodl jsem se zabít trochu času a jít na novou zastávku Graz Don Bosco. Zde nasedám do osobního vlaku směr Spielfeld, který je rakouskou pohraniční stanicí. Zde mě čeká nucené čekání 45 minut na osobní vlak do Mariboru, jelikož slovinské vlaky nedodržují žádný takt a návaznosti na rakouské vlaky jsou pokaždé jiné.

Rakouská pohraniční stanice Spielfeld-Strass. Ve stejnosměrné části stanice vyčkává slovinské Desiro na odjezd do Mariboru spolu s "Brižitou" řady 363 vyčkávající na nákladní vlak, ve střídavé části stanice vzadu vyčkává rakouská elektrická jednotka Desiro ML na odjezd do Grazu.

 

Elektrickým Desirem SŽ mířím do Mariboru. Během hodinového přestupu kupuji zpáteční mezistátní jízdenku Ormož – Čakovec za 7 eur. Pro zpáteční přepravu mezi Slovinskem a Chorvatskem je poskytována sleva 20 %. Obecně platí sleva pro pohraniční styk mezi oběma zeměmi, na interentu se však o ní nedočtete vůbec nic. Mezinárodní pokladna otevírá v 7:00, odjezd vlaku je 7:05. Naštěstí to stíhám.

Dalším elektrickým Desirem mířím směr Ormož. Vlak míjí stanici Pragersko po spojce, díky čemuž projedu jeden z posledních úseků, který ještě ve Slovinsku nemám. Ve stanici Ormož je zajištěn přestup na osobní vlak směr Čakovec. Hranici překračují kromě mě dva další cestující.

Přestup ve stanici Ormož směr Čakovec.

Na mezinárodní trati Ormož – Čakovec jezdí dva páry vlaků pracovní dny, o víkendu jeden pár. Vozbu zajišťuje zelený motorový vůz řady 711. Jedná se o jednu ze dvou posledních relací ve Slovinsku, kde je tento vůz turnusově nasazen (druhou je Divača – Pula). Osobní doprava zde byla zastavena v roce 1991 na začátku jugoslávských válek, k obnovení provozu došlo po skončení války v Chorvatsku v roce 1995. Na jednotlivých částech trati jezdí také vnitrostátní osobní vlaky. Na slovinské celkem šest párů v pracovní dny do stanice Središče, na chorvatské straně jezdí čtyři páry do zastávky Macinec (od 10.12.2023 jsou z úsporných důvodů zajištěny dodávkou). Během postoje v Čakovci pořizuji dokumentaci. Bohužel na hranici se na obloze zatáhlo, přičemž oblačnost se rozpustila až v pozdním dopoledni. Zřejmě i počasí zde respektuje státní hranice.

Setkání motorových vozů v Čakovci. Vlevo zelený motorový vůz řady 711 se vydá zpět do slovinského Ormože, "Švedan" uprostřed do Varaždinu, "Macosa" vpravo pak do Kotoriby.

Slovinský motorový vůz řady 711 opouští Čakovec a míří zpět do Slovinska.

V 11:01 odjíždí z Čakovce osobní vlak do slovinské Lendavy, který je tvořen motorovým vozem 7122.020 zakopeným ze Švédska. Tato trať původně spojovala Čakovec s maďarským městem Zalaegerszeg, na konci Druhé světové války však byla mezi Lendavou a stanicí Rédics poškozena a již nebyla obnovena. Jízdní doklad pro zpáteční cestu stojí 6,40 eur, je opět poskytnuta zpáteční sleva z mezinárodního jízdného pro pohraniční styk obou zemí. Vlakem cestují pouze já a jedna důchodkyně, která vystoupila na jedné z chorvatských zastávek. Stanice Lendava je zcela odříznuta od zbylé železniční sítě Slovinska a je přístupná pouze z Chorvatska. Proto zde byl zahájen rovněž po skončení války v roce 1995, nicméně byl v roce 1998 zastaven, kdy do Lendavy zajížděl pouhý jeden pár vlaků. K obnovení provozu došlo v prosinci 2015, nicméně s příchodem pandemie Covidu byl zastaven v roce 2020 (nějaký čas ještě fungovala NAD). V Lendavě vlak očekávalo několik šotoušů a místních vyletníků, kteří si přijeli tuto raritu projet, než bude provoz v budoucnu opět zastaven.

Konečná stanice Lendava ležící ve Slovinsku, která je přístupná pouze z Chorvatska a je zároveň pohraniční stanicí. Před výpravní budovou pózuje chorvatský motorový vůz 7122.020.

Během krátkého postoje byl pořízen snímek i v chorvatské pohraniční stanici Mursko Središče.

Z Lendavy odjíždí spolu se mnou dalších šest lidí. Vracím se motorovým vozem až do Varaždinu, odkud budu pokračovat na další chorvatskou lokální trať. Varaždin jsem poprvé navštívil v roce 2016, kdy jsem cestoval ve směru od Koprivnice do Zagrebu.

Motorové vozy v železniční stanici Varaždin.

Na skok do roku 2016. Tehdy dopravě mezi Varaždinem a Záhřebem kralovaly klasické soupravy v čele s "Amerikami" řady 2044.

Nákladní vlak z kamenolomu v Golubovci zachycen na příjezdu do Varaždina. Snímek byl pořízen v prosinci 2016.

Lokální trať Varaždin – Golubovec je ve špatném technickém stavu, stanice jsou zabezpečeny pouze mechanickým zabezpečením, výhybky jsou vždy na ruku. Kromě osobních vlaků zde funguje i nákladní doprava do lomu nedaleko konečné stanice Golubec, přičemž nakládka materiálu do přistavených vozů probíhá přímo na širé trati. Pro cestu využívám poskytované slevy 20% že zpátečního jízdného pro vnitrostátní doklady (základní jízdné je v Chorvatsku velmi drahé). Vůz je velmi slabě obsazen a to jak po cestě ta, tak i zpět. Trať vede celou dobu nížinatou krajinou kolem řeky Bednja, teprve za předposlední stanicí Lepoglava trať zajíždí do údolí mezi prudké kopce až k obci Novi Golubovec. Na konečné stanici se naskýtá příležitost pořídit potřebnou dokumentaci během osmiminutového postoje.

Motorový vůz 7122.019 byl vyfotografován v konečné stanici Golubovec před návratem zpět do Varaždinu.

Po návratu do Varaždinu přestupuji do soupravy tvořené dvěma motorovými vozy 7122. Přední z nich míří jako druhý spoj toho dne do Lendavy, zadní pak do Kotoriby, kam jedu i já. Samozřejmě jsem nasedl do nesprávného vozu, takže si v Čakovci musím přesednout. Kotoriba je chorvatskou pohraniční stanicí na hraničním přechodu do maďarské stanice Murakeresztúr. Za dob Rakouska-Uherska vedla hlavní trať z Maďarska přes Čakovec až do slovinského Pragerska, což lze krásně vidět i na mapě.  

Rychlý dokumentační snímek ze stanice Kotoriba. Dvojice motorových vozů řady 7122 se za okamžik vydá zpět do Varaždinu.

Bohužel po dělení Jugoslávie připadl úsek z tohoto hlavního tahu mezi Kotoribou do Macincem Chorvatsku, což tuto dříve přirozenou spojnici přerušilo a díky čemuž Slovinsko nemělo přímé železniční spojení s Maďarskem (což bylo vyřešeno reaktivací hraničního přechodu ve slovinském Hodoši v roce 2001). Osobní doprava přes státní hranici byla zastavena v roce 2015 kvůli tehdejší migrační krizi a již nebyla obnovena. V minulosti tudy projížděl i rychlík „Maestral“ z Budapešti do Zagrebu, s přímými vozy do Spilu.

Na konečně stanici měl být původně čas na fotografování sedm minut, avšak z neznámých důvodů přijíždíme až v čase praviledného odjezdu zpět, proto zbývá čas pořídit pouze rychlý snímek a hned se vrátit do vozu. K motorovému vozu je připojen další motorový vůz „Švedan“ a během dvou minut vlak vyráží zpět směrem Čakovec a Varaždin. Během cesty křižujeme v nácestných stanicích dva nákladní vlaky z Maďarska, oba s vozy na obilniny. Jeden z nich se slovinským „Reaganem“ 664 míří směrem na Čakovec a přes Omrož dále do Slovinska, druhý vlak pak končí v Čakovci a lokomotiva 2062.113 strojně odjíždí dále do Varaždinu, což se mi podařilo zachytit po návratu z Kotoriby.

"Ličanka" 2062.013 vyčkává v Čakovci na odjezd do Varaždinu.

V Čakovci vyčkávám zhruba tři čtvrtě hodiny na odjezd vlaku směrem do Slovinského Ormože. Jedná se o druhý osobní vlak, který přejíždí státní hranici přes tento přechod. Motorový vůz přijíždí včas v 18:03, v 18:11 odjíždí zpět. Přes hranici se mnou cestuje jeden další cestující. Po příjezdu do Ormože motorový vůz odjíždí strojně do Murske Soboty, kde je odstaven v zázemí dopravce.

 

Slovinský motorový vůz řady 711 přijel večer podruhé do chorvatského Čakovce, aby vykonal druhý obrat toho dne mezi oběma zeměmi. Od konce války v Chorvatsku v roce 1995 se na tomto spojení téměř nic nezměnilo.

 

Ve stanici Ormož následuje poměrně nepohodlné čekání na navazující spoj směr Maribor v délce 50 minut. Není proto divu, že zájem o cestování je mizivý. Ve stanici není otevřená čekárna a poblíž se nenachází žádné restaurační zařízení, kde by člověk nalezl azyl. Přesto byla venku poměrně silná zima. Po dlouhém čekání konečně přijíždí elektrické Desiro, které míří do Mariboru, tentokrát s úvratí v Pragersku. V Mariboru následuje rychlá večeře u okýnka v podobě pljeskavice a hotel BaB nedaleko centra.

Následující den se nesl pouze ve znamení návratu do Brna. Rozhodl jsem se využít tarifní nabídku ČD, kdy jízdenka pro trasu Maribor – Brno zakoupená den přes odjezdem vychází na 44 EUR. Kombinace se slovinským tarifem RegioAS či rakouskými Sparschiene nevycházela lépe. Vyjíždím až v 8:35 osobní vlakem směr Spielfeld-Strass, odkud po sedmiminutovém přestupu mířím navazujícím osobním vlakem do Grazu, kde přestupuji na Railjet Českých drah a pohodlně mířím až do cíle této úspěšné výpravy.

Souprava vlaku ČD Railjet do Prahy před odjezdem ze stanice Graz Hbf.

 

Text a foto: Petr Jetelina 2023