Rail blog

Rok 2025 je za námi, přišel tak čas na tradiční ohlédnutí za jeho druhou polovinou. Na celkem 21 fotografiích si ukážeme, jaké úlovky se v období od 1. července do 31. prosince objevily před mým objektivem. Proti první části roku  opadlo velmi ostré tempo, a to nejen na poli fotografování, ale i v budování osobního života. V rámci České republiky jsem se zaměřil na dokumentaci zbylých zajímavých výkonů v okolí Brna, a to nejen na domovské Vláře. Po půl roce se také naskytlo více času pro cestování do zahraničí. Zaměřil jsem se na země za Kavkazem, v srpnu jsem navšívil Arménii , na přelomu září a října Ázerbájdžán a Gruzii . Na konci října přišel na řadu krátký výlet do Bělehradu k hrobu Tita a v prosinci jsem cestování uzavřel jednodenním výletem do Berlína.

Ve třetím pokračování cestopisu ze Zakavkazska pokračujeme v putování po Gruzii. V první části jsme se podívali do Ázerbájdžánu a dorazili ke gruzínské státní hranici. V druhé části jsme se dostali od hranic do Tbilisi, pokračovali do Gori a Bordžomi. Ve třetí části naši výpravu dokončíme.

  V druhé části cestopisu ze Zakavkazska se přesuneme z Ázerbájdžánu do Gruzie. Do země jsme vstoupili přes hraniční přechod u města Balakən, kam jsme dorazili nočním rychlíkem z Baku. O tom pojednávala první část cestopisu. Jelikož bude povídání z Gruzie poněkud obsáhlejší, bude rozděleno do dvou částí.

Na přelomu září a října 2025 jsme se vydali na čtrnáctidenní putování po Zakavkazsku. Během naší cesty jsme navštívili Ázerbájdžán a Gruzii. Cestopis je více obsáhlý, proto jej rozdělím do tří částí. V první se budeme věnovat Ázerbájdžánu, v druhé  a třetí se podíváme do Gruzie.

V srpnu 2025 jsem se rozhodl podniknout první výpravu do Zakavkazského regionu. Navštívil jsem Arménii, její hlavní město Jerevan a projel se vlakem k jezeru Sevan, kam je osobní doprava už dlouhé roky provozována pouze od poloviny června do konce letních prázdnin. Zakoupil jsem letenky z Vídně do Jerevanu u dopravce Wizzair a vyrazil na prodloužený víkend. 

První polovina roku 2025 je za námi, proto přišel čas se tradičně ohlédnout zpět pomocí dvaceti nejzajímavějších fotografií v rámci Fotoblogu. Tento půlrok se vyvíjel zcela jinak, než jsem původně uvažoval při psaní posledního souhrnu fotografií v prosinci 2024. Očekával jsem pokles fotografické aktivity na úroveň občasné rekreační zábavy vzhledem k mému tehdejšímu nedostatku času na poli osobního života, obrovskému množství práce na poli pracovního života a tehdejšímu útlumu provozu zajímavých vozidel a masivního nástupu ETCS na poli železnice. Žádné omezení fotografování železnice nenastalo. Mohla za to moje domovská Vlárská dráha. Vzhledem k tomu, že jsem od začátku prosince začal dojíždět do Brna, kde jsem od roku 2019 pobýval, můj kontakt s železnicí byl prakticky každodenní. Významné bylo rovněž dočasné zachování provozu klasických souprav s "Brejlovci" a vozy řady Bdmtee na "bojkovickém obratu", přičemž datum ukončení jejich provozu bylo nakonec stanoveno na...

Následující řádky nás zavedou do vzdálené Albánie na tamní železnice, které lze považovat za nejvíce zdevastované v Evropě. Po loňském článku z tratí ve střední části země se nyní podíváme na sever země k městu Shkodër.

V polovině února 2025 jsem se rozhodl krátce navštívit Severní Makedonii a prozkoumat aktuální situaci na tamních železnicích. Zakoupil jsem letenky u dopravce Wizz Air pro linku Bratislava – Skopje a vyrazil. Jednalo se o mou druhou návštěvu země po téměř osmi letech, kdy jsem se v roce 2017 vypravil ze Skopje do Kosova .