Zakavkazsko, 3. část: Gruzie dokončení [2025]

prosince 14, 2025

Ve třetím pokračování cestopisu ze Zakavkazska pokračujeme v putování po Gruzii. V první části jsme se podívali do Ázerbájdžánu a dorazili ke gruzínské státní hranici. V druhé části jsme se dostali od hranic do Tbilisi, pokračovali do Gori a Bordžomi. Ve třetí části naši výpravu dokončíme.
Před sedmou ráno opouštíme ubytování a jdeme na nádraží na vlak směr Čiatura. Venku se teprve začíná rozednívat, dny se citelně zkracují. Na koleji před výpravní budovou je připravena k odjezdu souprava osobního vlaku do Chašuri, kterou jsme sem předchozí den přijeli. Pořizuji snímek. Toho si všímá postarší člen ochranky stanice a až do našeho nástupu do vlaku nás důkladně sleduje. Dobrá práce.

Ráno ve stanici Zestafoni. Na první koleji je přístaven osobní vlak do Chašuri.

Náš vlak z Kutaisi I. do Sachkhere odjíždí v 6:58. Vozba je zajištěna dvoudílnou elektrickou jednotkou ER2, které má depo Kutaisi dvě. Jízdné stojí 1 Lari. V 7:00 odjíždí i vlak do Khashuri a tak nějakou chvíli pozorujeme jeho souběžnou jízdu, než se tratě od sebe oddělí. Následně se trať zanoří do hlubokého údolí řeky Kvirily. Traťová rychlost je velmi nízká, během cesty vlak zastavuje na několika zastávkách v blízkosti chudých osad. Blížíme k Chiatuře, kde téměř všichni cestující vysedají. My pokračujeme až do koncové stanice Sačchere. Právě tento úsek tratě je nejzajímavější. Z okna krokem jedoucího vlaku pozorujeme opuštěné lanovky a dodnes fungující doly. V okolí dodnes funguje těžba manganových rud, produkce však již nedosahuje úrovně z dob Sovětského svazu. Je to velmi zajímavá podívaná.

Důlní činnost u Čiatury.

Trať následně opustí údolí řeky Kvirila a přijíždíme do konečné stanice Sačchere. Rozlehlé kolejiště zeje prázdnotou, je zde hezká výpravní budova. S fotografováním není problém, tady je to každému jedno. Ve městě se příliš dlouho nezdržujeme. Míříme z nádraží na místní tržiště, od kterého odjíždí maršrutky. Po dotazu nacházíme maršrutku, která nás sveze zpátky do Čiatury.

"Električka" ER2-974 přijela do konečné stanice Sačchere.

Tržiště v Sačchere.

Čiatura je významné gruzínské hornické město. Po rozpadu Sovětského svazu citelně klesl objem těžby ve zdejších dolech, horníci přišli o práci a počet obyvatel města klesl o více než dvě třetiny na současných 12 tisíc obyvatel. Kromě dolů je město po světě známé svými lanovkami. Bohužel, provoz původních lanovek byl během let zastavován pro špatný technický stav, definitivně byl zastaven s příchodem pandemie nemoci Covid 19. Od roku 2021 jsou v provozu čtyři nově vystavěné lanovky, které odjíždí ze společné stanice v centru města a zajišťují dopravu do vzdálenějších čtvrtí. Jízdné stojí 1 Lari a platí se kartou. Z původních lanovek byla do provozu vrácena jediná, její dolní stanice se nachází v blízkosti městského úřadu. Svezení je zdarma. V roce 2026 by měla být z této stanice zprovozněna druhá původní lanovka.

Původní kabina lanové dráhy v horní stanici.

Maršrutka nás vysadí hned u dolní stanice původní lanovky. Vysedáme a hned se jdeme svézt. Dozorkyně na dolní stanici za námi zavře dveře, třikrát zazvoní zvonek a kabinka se rozjede vzhůru. Horní stanice se nachází vysoko nad městem na skále. Okolí je značně zarostlé, ale výhledy se dají najít. Toulá se zde hodně toulavých psů a štěňat.

Centrum Čiatury.

Pohled směrem od centra. Kabina lanovky stoupá do horní stanice. Před rozpadlými paneláky vpravo se nachází opravená horní stanice další původní lanovky, která by měla být opět zprovozněna.

Věnujme se chvíli železnici v Čiatuře. Osobní doprava byla dlouhá léta zajištěna dvěma páry osobních vlaků Kutaisi I. - Sachkhere. Po roce 2020 začal být provoz střídavě zastavován a obnovován. Poslední obnovení provozu nastalo v červnu v rozsahu pouhého jednoho páru vlaků denně. Dále zde funguje nákladní doprava. Lokomotiva VL10 přiváží prázdné vozy, aby následně odvezla pryč vozy naložené vytěženou rudou. Přistavování vozů z dolů zajišťují místní „tamary“ TEM2.

"Električka" ER2-974 přijíždí do stanice Čiatura.

O kousek dál stojí lokomotiva 10-1175 v čele nákladního vlaku s manganovou rudou, která bude přepravena do zpracovatelského závodu v Zestafoni. Ruda se v okolí města začala ve velkém těžit v dobách Sovětského svazu. Během této doby se z Čiatury stalo významné město a bylo protkáno známou sítí lanovek. Po rozpadu Sovětského svazu objem těžby citelně klesnul a město přišlo až o dvě třetiny obyvatel. Dnešní objem těžby je pouhou vzpomínkou na dávné časy.

Po projížďce novými lanovkami přišel čas na přesun do Kutaisi. Přicházíme na autobusové nádraží a ptáme se po maršrutce. Personál nás posílá k hlavní silnici. Po pár minutách čekání nás nabírá maršrutka a vydáváme se na více než hodinovou cestu. Po celou dobu řidič nikoho nenabíral, pouze před Kutaisi nastoupil jeden stařík. Maršrutky jezdí k železniční stanici Kutaisi-II, poměrně daleko od centra města. Proto na nedaleké křižovatce nasedáme na první městskou maršrutku a za pár minut jsme v centru. Míříme na ubytování, odložíme zavazadla a vyrážíme na večeři do večerních ulic města.

Následující dva dny se naše cesta odkloní od zadaného kurzu k Černému moři a vydáme se na Kavkaz do Mestie, hlavního města provincie Horní Svanetie. Jedná se o menší horské sídlo ve výšce cca. 1500 m.n.m. Nachází se zde mnoho středověkých památek zapsaných na seznam světového dědictví UNESCO. Městečku dominují obranné věže, tzv. "Svanetské věže", které byly součástí každého zdejšího obydlí. Přežily i období Sovětského svazu. V blízkosti se nachází ještě několik dalších vesniček s těmito věžemi. Pro dopravu z Kutaisi do Mestie jsme využili maršrutky cestovní agentury Budget Georgia. V nabídce je transfer z/do Kutaisi a Batumi. Maršrutky jezdí po silnici vycházející z města Zugdidi, která pomalu stoupá do hor. S tím, jak ujetá vzdálenost roste, klesá naopak kvalita komunikace. Na mnoha místech probíhají improvizované opravy sesuvů. V blízkosti sídel se po silnici toulají krávy a prasata.

Noční pohled na Mestii.

Krávy v ulicích nejsou nic neobvyklého.

Pohled ze střechy jedné z věží.

Z Mestie se vracíme směrem do Batumi. Po více než pětihodinové jízdě nás maršrutka vysadí na okraji centra. Ačkoliv je už pozdě večer, ve městě to stále žije. Bereme si Bolta a míříme na ubytování. To máme zajištěno v 19. patře rezidence Orbi na pobřeží Černého moře s pěkným výhledem na moře i na přilehlý bulvár.

Moderní zástavba v Batumi.

Batumi je hlavním městem autonomní republiky Adžárie. Je to významný přístav a hlavní gruzínské letovisko na pobřeží Černého moře. Celkový ráz města je zcela jiný než ve zbytku země, moderní zástavba s mrakodrapy se jinde v Gruzii nevyskytuje. Mnoho památek zde nenajdete. Většina turistů ve městě jsou Rusové, letovisko vyhledávají také Arméni. Nad město vede 2,5 km dlouhá lanovka, která nabízí výhledy po okolí a také na přístav. Za návštěvu určitě stojí místní tržiště za nákladním nádražím, kde jsme nakoupili větší množství gruzínského černého čaje.

Pohled z lanovky směrem k městu.

Městská zástavba je plná kontrastů.

Kolem městského tržiště projízdí "tamara" TEM2U-8368, která provádí posun s kotlovými vozy do areálu podniku Transneft. Trhovci musí vždy sklidit své stánky z prostoru kolejiště a umožnit tak průjezd vlaku.

Hlavní železniční stanice Batumi-Central se nachází asi 4 km od centra na periferii města. Byla otevřena v roce 2015. Velká moderní výpravní budova je kromě přízemí zcela prázdná, plánované obchodní centrum se neotevřelo. Nákladní stanice se nachází hned na okraji centra. Původní osobní stanice se nacházela přímo v centru města. V roce 1996 byla doprava do Batumi zastavena a kolejiště stanice zlikvidováno v roce 1999. Do roku 2015 vlaky končily na nádraží Makhinjauri. V současné době odjíždí z Batumi dva páry dálkových vlaků do Tbilisi v režii jednotek Stadler KISS, dva páry osobních vlaků do Kutaisi I. a jeden pár do Ozurgeti. Tyto vlaky jsou zajišťovány „električkami“ ER2 a ES.

Dvoupodlažní jednotka Stadler Kiss čísla GRS-013 byla zachycena v železniční stanici Batumi-Central. Tyto jednotky zajišťují spojení s hlavním městem Tbilisi v rozsahu dvou párů vlaků denně.

"Električka" ER2-631 přijela do stanice Batumi-Central jako příměstský vlak z Ozurgeti. Po provedení obratu se vydá jako osobní vlak do Kutaisi-I, kam dorazí za 4,5 hodiny.

V 9:50 odjíždíme „električkou“ do Kutaisi. Cena jízdenky je 2 Lari, asi 15 Kč. Čeká nás čtyři a půl hodiny ve starém sovětském vlaku na tvrdých sedadlech. Maršrutka zvládá tuto cestu za poloviční čas. Vlak také celou dobu nejede příliš obsazen, ve voze se točí spíše místní frekvence a nádražáci. Po odjezdu z Batumi trať vede podél pobřeží s hezkými výhledy. Za stanicí Kobuleti se odklání od moře do vnitrozemí a krajina už není příliš zajímavá. Ve stanici Natanebise připojuje odbočná trať z Ozurgeti. Ve stanici Lanchkhuti nabíráme zpoždění asi 10 minut z důvodu křižování s protijedoucím Stadlerem z Tbilisi. V uzlové stanici Samtredia se připojujeme na hlavní dvoukolejnou trať z Baku do přístavu Poti. Následuje nádraží Kutaisi international airport v blízkosti mezinárodního letiště, ze kterého budeme další den odlétat. Ve stanici Rioni proběhne obrat soupravy, po kterém následuje cílová rovinka do stanice Kutaisi I.

"Električka" ER2-631 dorazila do konečné stanice Kutaisi-I. V zápětí bude stažena do zdejšího depa. Byla vyrobena rižskou vagonkou RVR a dodána v roce 1967 k Moskevské dráze. V roce 1979 byla předána ke Kavkazské dráze do depa v Tbilisi, kde slouží dosud. V roce 2007 prodělala jednotka dílenskou opravu, při které bylo původní kulaté čelo nahrazeno novým čelem hranatých tvarů.

Interiér "električky". V rámci opravy byly dosazeny nová sedadla namísto dřevěných lavic a proběhla výměna oken pro zlepšení teplotní pohody v interiéru. Zbytek vlaku je stále původní z dob Sovětského svazu.

V koncové stanici Kutaisi-I se ještě objevila nám známá "električka" ER2-974, která přijela ze směru Sačchere a Čiatura.

Po pořízení snímků „električek“ z lávky jdeme na zastávku maršrutek a míříme do centra. Čeká nás poslední atrakce této cesty, a to svezení zdejší lanovkou. Ta byla postavena v roce 1961 a vede od centra města přes řeku Rioni na vrcholek, kde se nachází park kultury a oddechu. Svezení stojí 3 Lari za jednu jízdu. Kromě autodromu nic jiného v parku nefunguje, proto se zde dlouho nezdržujeme a míříme zase dolů. Navštívíme také místní tržiště.

Lanovka v Kutaisi. Na kopci se nachází ruské kolo, toho času bez provozu.

Automobil Moskvič 2140 před tržištěm posloužil k prodeji melounů a dýní.

Další den ve 3:00 opouštíme ubytování a transfer nás odváží k letišti. To se nachází asi 20 km od města. I v noci panuje na letišti čilý ruch a na odbavení čekají davy cestujících. V ranních hodinách odsud odlétá spoj společnosti Belavia do Minsku a lety společnosti Wizzair do Budapešti a do Vídně. Odlétáme přesně načas v 5:45 a tím úspěšně končí naše putování po Ázerbájdžánu a Gruzii.