S Vlakfestem do Bosny, 1. část: Banja Luka a Mostar [2021]

Milí čtenáři, v srpnu 2021 jsem se zúčastnil jedné z dosud nejlepších železničních akcí za svou cestovatelskou a šotoušskou kariéru. Spolek Vlakfest pod vedením mladého dobrodruha Alberta Fikáčka uspořádal ve dnech 22. 8. až 29. 8. 2021 železniční výpravu do Bosny a Hercegoviny zvláštním vlakem. Tato balkánská země stojí tak trochu stranou zájmu masového turismu, navíc vlakem se do Bosny vůbec nedostanete. Proto jsem neváhal ani minutu a na zájezd se přihlásil. Původně byla cesta naplánována již na léto 2020, bohužel obavy účastníků z pandemie koronaviru způsobily roční odsun akce. I přes to všechno jsme si cestu naplno užili. Tímto cestopisem bych chtěl nabídnout celkový pohled na akci z pohledu fanouška železnic, který byl pro velkou obsáhlost rozdělen do tří kapitol:

S Vlakfestem do Bosny, 1. část: Banja Luka a Mostar [2021]

S Vlakfestem do Bosny, 2. část: Sarajevo [2021]

S Vlakfestem do Bosny, 3. část: Úzkokolejka Banovići a návrat [2021] (vyjde 21. 10. 2021)

Trasa

Trasa našeho zvláštního vlaku byla velmi pestrá, pro názornost je přiložena mapka níže. Vlak navštívil čtyři země a na jeho dopravě se podílelo celkem šest železničních společností. Na svou cestu se vydal po trase Brno – Štúrovo v čele s lokomotivou 242.559. Dopravcem na českém území byla společnost Gepard express, na slovenském pak Arriva vlaky, s.r.o. Ve slovensko  -maďarské pohraniční stanici Štúrovo převzal soupravu maďarský soukromý dopravce Continental Railway Solution Ltd., který ji se svou pronajatou Laminátkou 240.129 dopravil do maďarsko - chorvatské pohraniční stanice Gyékényes. Zde vlak převzal chorvatský státní dopravce HŽPP s lokomotivou 1141-390 a dopravil ho přes Zagreb až do chorvatsko - bosenské pohraniční stanice Volinja. Zde proběhlo další předání soupravy prvnímu z bosenských státních dopravců, Železnice Republike Srbske (ŽRS). Lokomotiva 441-529 převezla vlak přes hraniční most do bosenské pohraniční stanice Dobrljin a následně do vnitrozemí Bosny a Hercegoviny. Dopravce ŽRS vlak provázel až do stanice Doboj, kde došlo k předání druhému z bosenských dopravců, Željeznice Federacije Bosne i Hercegovine (ŽFBH), který byl dopravcem po zbytek cesty do Mostaru, Čapljiny a Sarajeva.

Vlak byl sestaven z šesti vozů. Tři lehátkové vozy poskytující ubytování pro čtyři nebo šest cestujících ve standardních oddílech, dále dva lůžkové vozy s oddíly pro dvě či tři osoby poskytující nocležníkům vyšší komfort. Šestý byl pak párty vůz se zábavním prostorem a také s téměř non-stop výčepem, který byl k dispozici po celou dobu cesty.

Železnice v Bosně a Hercegovině

Vzhledem ke své rozloze má Bosna a Hercegovina velmi řídkou železniční síť. Ta je tvořena hlavní elektrizovanou tratí Dobrljin – Banja Luka – Doboj – Sarajevo – Čapljina s elektrizovanou odbočkou Doboj – Šamac k chorvatským hranicícm a neelektrizovanou železniční sítí kolem města Tuzla na severu země. Na těchto několika železničních tratích operují hned dvě unitární železniční společnosti, každá ve své etnické části země. Željeznice Federacije Bosne i Hercegovine (ŽFBH) na jihu země a Željeznice Republike Srpske (ŽRS) na severu. Více poví mapa ZDE. Osobní doprava je bohužel kvůli pandemii koronaviru omezena na několik osobních vlaků mezi stanicemi Doboj – Banja Luka – Dobrljin a Doboj – Petrovo Novo v režii ŽRS, v režii ŽFBH pak rychlíky v relaci Sarajevo – Čapljina a Sarajevo – Maglaj doplněné několika osobními vlaky. Mezi oběma etnickými částmi země nejezdí žádné pravidelné spoje.

Ale dost již bylo povídání, vydejme se na cestu.

Neděle 22. 8. 2021

Odjezdová hala brněnského nádraží se již od deváté hodiny večer začíná postupně plnit větším množstvím mladých lidí. Oficiální sraz účastníků zájezdu byl stanoven na 21:30, ve 22:13 byl oficíální odjezd našeho zvláštního expresu do Bosny a Hercegoviny.

Každý účastník je zaevidován, prokáže se certifikátem o prodělaném očkování či PCR testu a dostane pásku na ruku pro snadné rozeznání účastníků.

Na odjezdové tabuli v hale svítí vlak Ex 10027 s cílovou stanicí Banja Luka, nicméně v čase odjezdu není stále vypsané odjezdové nástupiště a na tabuli postupně přibývá zpoždění. Nakonec se vlaku přeci jen dočkáme a zhruba s půl hodinovým zpožděním přijíždí souprava k prvnímu nástupišti v čele s plecháčem 242.559. Před lokomotivou proběhne focení s velvyslankyní Bosny a Hercegoviny s vlajkou země. Na nástupišti zatím nastává zmatek, vozy nejsou seřazeny dle rozpisu a nikdo neví, kde vlastně bude bydlet. Své kupé nacházím až na třetí pokus v červeném lehátkovém voze, ačkoliv jsem měl spát v zeleném.

Směr Bosna a Hercegovina.

Kolem 23:00 konečně opouštíme Brno a vydáváme se vstříc noci. Do kupé mezitím dorazily i mé dvě další spolubydlící Lucka a Eva, se kterými budu celý týden sdílet nevelké kupé. Vybalíme, uložíme naše zavazadla a jdeme rovnou spát.

Pondělí 23. 8. 2021

Probouzím se kolem osmé hodiny ranní. Lidé ve vlaku postupně ožívají. Nacházíme se v Maďarsku před stanicí Nagykanizsa. Zhruba po hodině cesty přijíždíme do maďarské pohraniční stanice Gyékényes. Zde proběhne přepřah lokomotivy na stroj 1141-390 chorvatského státního dopravce HŽPP. Až zde zjišťuji, že během noci z čela vlaku zmizel plecháč a byl nahrazen tmavě červenou Laminátkou 240.129. Ta je ve stanici odstavena k Vectronu Regiojetu, který zde vyčkává na vlak z Chorvatska.

Červená Laminátka 240.129 nás dovezla ze Štúrova na chorvatské hranice do Gyékényes.

Ve vlaku probíhá zároveň pasová kontrola, jelikož Chorvatsko není čelenem Schengenského prostoru. Nejprve kontrolu provádí maďarská policie (maď. rendőrség), následně vlakem prochází rovnou chorvatská policie. Kontrola je bez problémů, certifikáty o očkování nikdo nevyžaduje.

V 9:15 se rozjíždíme ze stanice Gyékényes a vydáváme se vstříc Chorvatsku. Přejíždíme most přes řeku Drava a jedeme směrem do Zagrebu. Ve vlaku nastává volná zábava, čas si krátíme hraním karetních her v party voze. Po půl jedenácté je náš vlak již na předměstí Zagrebu. Na hlavní nádraží přijíždíme zhruba v 11:40. Původně desetiminutový postoj se však nečekaně protáhl. Vlakvedoucí dopravce HŽPP nepřišel do práce a vlak tak neměl kdo obsadit. Po zhruba hodinovém čekání padlo rozhodnutí pokračovat dále bez vlakové čety, a tak se vydáváme vstříc pohraniční stanici Volinja bez vlakvedoucího. Nám to ale příliš nevadí, zábavy je ve vlaku dostatek. Během cesty jsou podávány párky.

Sarajevo express ve stanici Sisak Caprag.

Cca. v půl třetí odpoledne konečně přijíždíme do pohraniční stanice Volinja, kde nás již očekává chorvatská policie pro provedení výstupní pasové kontroly. Policisté vybírají naše doklady a odnáší je pryč, poté jsou zase ve vlaku rozdány zpět. Na tomto hraničním přechodu dnes funguje pouze nákladní doprava, proto pro potřeby našeho vlaku musel být v tento den přechod reaktivován i pro osobní dopravu. Poslední pravidelný mezinárodní rychlík B 396/397 Zagreb – Sarajevo dojezdil v prosinci 2016, od té doby je celá Bosna a Hercegovina bez železničního spojení s okolním světem.

Po dokončení pasové kontroly vystupuji ze soupravy, abych pořídil pár fotografií. Oficiálně po pasové kontrole nesmí cestující soupravu opustit, nikdo si mě však vůbec nevšímá. V čele vlaku se během kontroly vystřídala chorvatská lokomotiva 1141-390 za bosenskou 441-529 dopravce ŽRS. Oba stroje jsou sice stejné řady, nicméně je vidět mezi nimi znatelný rozdíl v čistotě nebo v modernizaci, kterou chorvatský stroj prošel.

Sarajevo express v pohraniční stanici Volinja. Lokomotiva 1141-390 HŽPP byla v čele vlaku vystřídána strojem 441-529 ŽRS.

V 15:30 se vlak rozjíždí směrem do Bosny. Přejedeme hraniční řeku Una a pokračujeme do bosenské pohraniční stanice Dobrljin, kam přijíždíme po osmi minutách jízdy. Ve stanici nás již vyhlíží místní železničáři, kterých je tu vzhledem k mizivému provozu až příliš. Policie dorazí do stanice o chvíli později. Opakuje se stejný postup jako ve Volinji, přátelští policisté prochází vlak a vybírají doklady, které následně odnáší do buňky vedle nádražní budovy, po kontrole jsou rozdány zase zpět. Do pasu dostáváme razítko! Vstupní bosenské razítko dostávám hned vedle ruského víza. Po kontrole opět opouštím vlak a tentokrát již legálně pořizuji další fotky. Postoj ve stanici je velmi dlouhý, proto ani nesleduji čas, kdy se konečně dáváme do pohybu směrem do bosenského vnitrozemí. 

Sarajevo express v pohraniční stanici Dobrljin.

Bosna a Hercegovina má rozlohu 51 209 km^2, což je o trochu méně než rozloha České republiky. Ačkoliv země vystupuje navenek jako jeden celek, ve skutečnosti je rozdělená na dvě samostatné entity dle etnického složení obyvatelstva, které mají vlastní vlády i prezidenta. První entitou na jihu země je Federace Bosny a Hercegoviny obývaná převážně bosňáky a chorvaty s hlavním městem Sarajevo. Druhou entitou na severu země je Republika Srbska obývaná bosenskými Srby s hlavním městem Banja Luka. K těmto dvěma entitám se řadí ještě distrikt Brčko na severu země, který je pod správou obou entit země. Etnické vztahy jsou od války v 90. letech složité a napjaté. Celá země má však společnou měnu, kterou je konvertibilní marka (KM).

My tedy jedeme po území Republiky Srbské, kde operuje státní dopravce ŽRS (Željeznice Republike Srpske). Čeká nás ještě dlouhá cesta, do Banja Luky je to z hranic více než dvou a půl hodinová cesta. Do cíle přijíždíme až kolem 19. hodiny večerní. Nastává rozchod do města. Vzhledem k únavě po celodenní cestě jsem se nejdříve rozhodl vyhledat nákupní centrum pro výběr hotovosti a nákupu zásob. Centrum města je od železniční stanice velmi vzdáleno, proto můj pokus o jeho návštěvu ztroskotal u prvního otevřeného bistra, ve kterém jsem si dal lahodnou pljeskavicu. Po několika pivech jsem se vrátil zpět k vlaku, kde pokračovala volná zábava až do hluboké noci…

Sarajevo express dorazil do Banja Luky.

Depo Banja Luka. Lokomotivy z dob Jugoslávie jsou stále nepostradatelné.

Úterý 24. 8. 2021

Náš vlak se vydal na další cestu z Banja Luky cca. v půl páté ráno, kdy většina osazenstva vlaku tvrdě spala. Ve spánku jsem nepostřehl ani výměnu lokomotiv ve stanici Doboj, kde dopravce ŽRS předal soupravu druhému bosenskému dopravci ŽFBH, který náš vlak poveze po zbytek výletu. Budím se zhruba v půl desáté dopoledne a zjišťuji, že se nacházíme kousek před Sarajevem. V 10:01 přijíždíme do stanice Rajlovac na předměstí Sarajeva a po krátkém postoji pokračujeme po spojce mimo Sarajevo dále směrem na Mostar.

Stanice Rajlovac. Lokomotiva 441-904 s nákladním vlakem.

Nyní budeme projíždět asi nejzajímavějším úsekem celé cesty. Trať nejprve překoná vysoké viadukty u obce Tarčin, aby se pak dostala k nejdelšímu tunelu na trati (3,223 km). Za ním se pak trať dostává k Bradinske rampě nad městem Konjic, kde musí klesnout z horského terénu do hlubokého údolí. Za tímto obtížným úsekem se již trať drží v údolí řeky Neretva až do Mostaru a přístavu Ploče na pobřeží Jaderského moře.

V 11:30 přijíždíme do Mostaru, který je dnešním cílem našeho vlaku. Budeme zde nocovat až do dalšího dne. S Luckou a Evou opouštíme vlak a vydáváme se do města. Po výběru hotovosti z bankomatu sedáme do prvního bistra, které potkáme, a dáváme si oběd. Dnes to bude ćevapi. Potom pokračujeme dále směrem do starého města ke slavnému Starému mostu ze 16. století přes řeku Neretvu, který je zaspán na seznam UNESCO. V Mostaru jsem byl naposled před jedenácti lety a začal jsem se na jednotlivá místa postupně rozpomínat.

Stanice Mostar. V čele vlaku stanula lokomotiva 441-519.

Historie mostu a celého Mostaru je velmi ponurá. Po rozpadu Jugoslávie a vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny začala v roce 1992 válka. Během ní se zpočátku spojili Bosňáci z východního břehu řeky s chorvaty na západním břehu řeky Neretvy a začal ozbrojený střet se srbskou stranou. Po vyhnání srbských jednotek se však spojenci obrátili proti sobě a obě strany začaly proti sobě v Mostaru válčit. Starý most přežil všechny války na území Bosny, přežil i ústup nacistických vojsk na sklonku 2. světové války. Nepřežil však chorvatskou palbu. Zpočátku konfliktu most ostřelování unikal, nicméně když se stal poslední spojnicí bezi oběma etnicky rozdílnými částmi města, byl chorvatskými jednotkami odpálen. Z odpálení existují filmové záběry ZDE. Most začal být obnovován po skončení války v roce 1997, více než z poloviny jsou použity původní kamenné bloky, které byly vyloveny z řeky, zbylé pak byly vylámány z původního lomu, odkud byly kameny v 16. století přivezeny. V roce 2001 byl opět otevřen.

Stari most v Mostaru.

Most dnes slouží převážně jen pro turisty. Město je od konce války etnicky rozděleno řekou na chorvatskou (katolickou) a muslimskou část města, přičemž obě části fungují vesměs nezávisle na sobě, včetně popelářů, hasičů nebo dodavatele elektřiny. Na kopci Hum nad chorvatskou částí města se nachází velký kříž, který má za úkol zastínit věže minaretů v muslimské části města. Někteří členové zájezdu se na kopec nadšeně vydali, aniž by možná tušili, co tento symbol má za úkol vlastně představovat.

Mostar.

Atmosféra v centru města je velmi příjemná, v uličkách se nachází spousta krámků se suvenýry a kavárny. V řece pod mostem se pak koupají lidé, včetně členů našeho zájezdu. Vzhledem k tomu, že jsme byli na cestě již třetí den bez možnosti řádné hygieny, ponořil jsem se do ledové vody v řece také. Teplota vody spolu s kulisou mostu vytvořila nezapomenutelný zážitek.

Odpoledne jsme se vrátili na nádraží do našeho vlaku a já se věnoval dokumentaci železničního provozu ve stanici. Nejdříve fotím odpolední rychlík B 723 z Čapljiny do Sarajeva, po západu slunce přijíždí mírně opožděný rychlík v opačném směru. Více vlaků během dvou hodin stanicí neprojelo.

Lokomotiva 441-908 se postavila do čela rychlíku B 722 z Čapljiny do Sarajeva.

Lokomotiva 441-903 zastavila v Mostaru s rychlíkem B 721 ze Sarajeva do Čapljiny.

Večer jsme vyrazili na vycházku do centra města a večeři s výhledem na nasvícený Stari most. Do vlaku se vracíme po desáté večerní a pomalu uleháme ke spánku.

Večerní pohled na Stari most v Mostaru.

Středa 25. 8. 2021

V 9:30 ráno se náš vlak přesune z Mostaru kousek dál. Hodinu cesty na jih se nachází stanice Čapljina, která je pohraniční stanicí s Chorvatskem. Zde se nachází pomyslný cíl naší cesty, dále už nepojedeme. Trať sice vede dále k pobřeží Jaderského moře do přístavu Ploče, avšak v cestě nám stojí Chorvatské železnice HŽ, což je problém. O rok později, v létě 2022, byly spoje z Bosny do Ploče obnoveny počas letní sezóny. Článek z mé návštěvy Ploče naleznete na blogu zde.

V Čapljině se na dva dny odpojím od účastníků výpravy a vydám se přímo do Sarajeva. Bohužel železniční spojení Čapljiny a Sarajeva není příliš časté, pouze dva páry vlaků denně. Proto musím na spoj do Sarajeva vydržet až do 16:42 odpoledne. Kupuji jízdenku rovnou do první třídy a po pivu v nádražní kavárně nastupuji do moderní jednotky Talgo. Na toto svezení jsem se velmi těšil.

Rychlík B 791 přijel do stanice Čapljina.

 

Tyto netrakční jednotky španělské produkce zakoupily bosenské železnice ŽFBH v roce 2008 za celkem 66,7 mil. EUR, což je na bosenské poměry astronomická částka. Jednotky byly dodány v letech 2010 a 2011. Místo zařazení do provozu však byly odstaveny v Sarajevu a chátraly. Železniční infrastruktura byla v tak nevyhovujícím stavu, že by vlastně nebylo jednotky kde nasadit. V roce 2013 vypršela záruční lhůta, aniž by vlaky ujely jediný kilometr s cestujícími. Zároveň ŽFBH neměly žádné finanční prostředky na náročnou údržbu. Po nevydařeném prodeji jednotek do Turecka bylo nakonec rozhodnuto k jejich uvedení do provozu v roce 2016, pokusně na relaci Sarajevo – Doboj . V tomto roce také probíhala rekonstrukce tratě Sarajevo – Čapljina, kdy po jejím dokončení vlaky dosahují místy rychlosti až 120 km/h. V relaci Sarajevo – Čapljina byly zavedeny dva páry vlaků s jednotkami Talgo, v letních měsících dokonce tři páry (bohužel během pandemie Koronaviru tento třetí spoj nejezdí). Na soupravách jde vidět, že je jim na balkánské poměry věnována důkladná péče. Interiér je i po letech čistý a udržovaný bez větších závad.

Interiér jednotky Talgo (foto ŽFBH)

Cesta je velmi pohodlná, v první třídě téměř nikdo necestuje, za oknem se objevují krásné výhledy v údolí řeky Neretvy. Zhruba s desetiminutovým zpožděním zastavujeme po 19. hodině na hlavní železniční stanici v Sarajevu. Lokomotiva následně objede soupravu a zasune ji na odstavnou stanici Sušica za hlavním nádražím. Hlavní stanice pochází z dob socialistické Jugoslávie a její velký rozsah odpovídá tehdejšímu rušnému provozu. Dnešní provoz bohužel nedosahuje dávných časů a tak část stanice chátrá a zarůstá náletovými dřevinami, budova se zastřešením nástupišť se pomalu rozpadá. Krásami nádraží se ale pokocháme v následujících dnech. Vydávám k Hotelu Grand, jehož vzhled je krásnou vzpomínku na staré jugoslávské časy. 

Přehrada Salakovac.

 

Večerní příjezd do Sarajeva.

V příštím díle cestopisu se podíváme po Sarajevu, projedeme se lanovkou nad město a podíváme se, jaké vlaky v Sarajevu jezdí.

Pokračuj na DRUHÝ DÍL cestopisu.

 

Článek je součástí třídílného cestopisu: S Vlakfestem do Bosny

S Vlakfestem do Bosny, 1. část: Banja Luka a Mostar [2021]

S Vlakfestem do Bosny, 2. část: Sarajevo [2021] 

S Vlakfestem do Bosny, 3. část: Úzkokolejka Banovići a návrat [2021]

 Text a foto: Petr Jetelina 2021