S Vlakfestem do Bosny, 2. část: Sarajevo [2021]
V první části cestopisu "S Vlakfestem do Bosny" jsme si popsali dlouhou cestu k bosenským hranicím a zastavili jsme se v Banja Luce a v Mostaru. Nyní pokračujeme návštěvou Sarajeva, hlavního města Bosny.
Čtvrtek 26. 8. 2021
Vstávám po osmé hodině ranní, ale nikam nespěchám. Dnes mě čeká celý den v Sarajevu. Roztahuji závěsy a kochám se výhledem. Z okna pokoje mám výhled na mrakodrap Avaz (na jehož vrcholek se podíváme až ve TŘETÍ části cestopisu) a na posunující soupravu Talga, která přijela ráno do Sarajeva z Maglaje. Počasí však zatím příliš nepřeje, během dne se však oblaka pomalu rozpouštějí a do večera je příjemné slunečné počasí.
 |
| Pohled na mrakodrap Avaz. |
Po vydatné snídani odcházím na zastávku tramvaje před železniční stanicí. Zde místo automatů na jízdenky sedí dvě báby v plechových boudách, které jízdenky prodávají. Zakupuji celodenní jízdenku za 5,30 BAM, kterou bába v okýnku ručně vyplní. Tramvaj ale k nádraží žádná nepřijíždí. Po pěti minutách to vzdávám a mířím asi 400 m k hlavní třídě, kde vede hlavní tramvajová trať městem.
 |
| Hlavní železniční stanice v Sarajevu. |
Na hlavní trati je provoz poměrně rušný. Nasedám tedy do tramvaje směr
cenrum a vydávám se k národní knihovně. Odsud je to zhruba pět minut k
dolní stanici lanovky na vrchol Trebević nad městem s výškou 1 160 m.n.m. Ta
byla vystavěna v roce 1959 za pomoci československé firmy Transporta Chrudim.
Provoz byl z technických důvodů zastaven v roce 1989. Zbytek lanovky byl zničen během obléhání Sarajeva.
 |
| Lanovka nad Sarajevem. |
Obléhání Sarajeva je jednou z nejtemnějších kapitol historie města. Po vypuknutí války v Bosně a Hercegovině v roce 1992 vojska bosenských Srbů zaujala pozice kolem celého města a neprodyšně ho odřízla od okolního světa. Město se totiž nachází v údolí a tak bylo obléhání velmi snadné. Trvalo 1 429 dní, od 5. 4. 1992 do 29. 2. 1996. Během této doby bylo město neustále odstřelováno, průměrně 300 granáty denně, v některé dny jich na město spadlo i 3 tisíce. Srbští ostřelovači stříleli kromě vojáků i po civilistech. Obléhání si vyžádalo více než 11 tisíc životů. Teprve po leteckém zásahu NATO a bombardování bosenskosrbských pozic kolem města byla blokáda nakonec ukončena. Velká část města byla zničena nebo poškozena, stopy války na fasádách domů nejdeme doposud.
Vraťme se ale do současnosti. Současná podoba lanovky pochází z roku 2017, kdy byla opět otevřena. Zpáteční jízdenka stojí pro turisty 20 BAM (místní platí 3 BAM). Při jízdě nahoru je z ní nádherný výhled na celé město v údolí. U horní stanice lanovky se pak nachází jeden z pozůstatků zimní olympiády z roku 1984, bobová dráha. Tato doba byla zlatým vrcholem jugoslávských časů v Sarajevu. Závody se zde konaly až do roku 1988. Poté přišel rozpad Jugoslávie následovaný obleháním města, které dílo zkázy všech sportovišť dokonalo. Procházka v její trase je velmi působivá.
 |
| Bobová dráha postavena pro Zimní olympijské hry v Sarajevu v roce 1984. |
 |
| Centrum města. |
 |
| Národní knihovna. |
 |
| Ulice v centru města. |
 |
| Ćevapi + Sarajevsko. |
V centru města se nachází tzv. věčný plamen, který hoří na počest padlých během Druhé světové války. Byl zbudován v roce 1946 na první výročí osvobození Sarajeva od fašistických jednotek.
 |
| Věčný plamen. |
Návštěvu zbytku historického centra nechávám na pátek a sobotu, kdy se ještě po městě budeme pohybovat. Po obědě mířím tramvají na předměstí Sarajeva k trati. Odpoledne totiž z hlavního nádraží odjíždí několik málo osobních vlaků, které v jízdním řádu ještě zbyly. První stanoviště jsem zvolil na nadchodu pro pěší. Jako první projíždí moderní jednotka 1412-001, která zajišťuje vozbu příměstské linky Sarajevo - Pazarič. Následně projíždí jednotka Ganz 415-226, bývalý Olympic express jako osobní vlak Sarajevo - Zenica. Po několika minutách jej následuje další osobní vlak Sarajevo - Konjic v sestavě lokomotiva 441-909 a jeden osobní vůz, původem ze Švédska.
 |
| Osobní vlak Sarajevo - Zenica. |
 |
| Osobní vlak Sarajevo - Konjic. |
Po první skupině vlaků se přesouvám k železniční stanici, za hodinu totiž odjíždí skupina dvou rychlíků směrem do Čapljiny a Maglaje.
 |
| Rychlík Sarajevo - Maglaj. |
 |
| Chvíli poté odjíždí rychlík Sarajevo - Čapljina s mrakodrapem Avaz v pozadí. |
Po splnění fotografických povinností následuje přesun před nádražní budovu. Před ní stojí na zastávce tramvaj. Konečně mám štěstí, usedám tedy do ní. Mým plánem je dojet až na konečnou stanici tramvajové tratě, Ilidža. Jenže ouha, na trati se konají stavební práce a tramvaje končí na smyčce Avaz. Co se dá dělat. Pořídím zde záběry několika vozů a jedu opět do centra města.
 |
| Vůz Tatra K2YU československé výroby. Tento kus nese ještě starý nátěr místního dopravního podniku. |
Tramvajová síť v Sarajevu je poměrně jednoduchá. Je tvořena pouhou
jednou tramvajovou tratí mezi částí Ilidža na předměstí města a historickým
centrem, kolem kterého tvoří vratnou smyčku. Z této trati pak odbočuje zhruba
400 m dlouhá odbočka k hlavní železniční stanici. Vozový park je tvořen
dvoučlánkovými tramvajemi Tatra K2 československé výroby, dále několik ojetých
vozů Tatra KT8D5. Dále jsou zastoupeny západoevropské tramvaje Duewag, které
byly zakoupeny z tureckého města Konya, kam byly zakoupeny z německého Kölnu. V následujících letech by měly být všechny vozy Tatra K2 nahrazeny novými vozy od firmy Stadler.
Po nákupu zásob se odeberu do hotelu a pomalu se připravuji na zítřejší opětovné setkání se zbylými členy výpravy.
 |
| Sídlo Rady ministrů Bosny a Hercegoviny. |
V příští části se opět setkáme se zbytkem členů výpravy a vydáme se na projížďku po úzkokolejné uhelné dráze v Banovići. Poté se vrátíme zpět do Sarajeva a nakonec se vydáme na cestu zpět do České republiky.
Pokračuj na TŘETÍ DÍL cestopisu.
Článek je součástí třídílného cestopisu: S Vlakfestem do Bosny
S Vlakfestem do Bosny, 1. část: Banja Luka a Mostar [2021]
S Vlakfestem do Bosny, 2. část: Sarajevo [2021]
S Vlakfestem do Bosny, 3. část: Úzkokolejka Banovići a návrat [2021]Text a foto: Petr Jetelina 2021
Komentáře
Okomentovat