S Vlakfestem do Bosny, 3. část: Úzkokolejka Banovići a návrat [2021]

V první části cestopisu "S Vlakfestem do Bosny" jsme si popsali dlouhou cestu k bosenským hranicím a zastavili jsme se v Banja Luce a v Mostaru. V druhé části jsme se pak podívali do Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny. V závěrečné třetí části navštívíme úzkokolejku v Banovići a rozloučíme se se Sarajevem. Nakonec doputujeme zpět do Čech.

Pátek 27. 8. 2021

Vstávám kolem osmé hodiny ranní a po kontinentální snídani opouštím hotel. Dnes se připojím ke zbytku výpravy. Po příjezdu vlaku totiž nahlášené zájemce čeká výlet na úzkorozchodnou trať v Banovići. Jedná se o poslední pravidelně provozovanou úzkorozchodnou dráhu v Bosně.

Již večer předchozího dne jsem obdržel od slečny Markéty zprávu, že náš vlak přijede na hlavní nádraží v Sarajevu v 9:30 hodin dopoledne. Zaujímám pozici u vjedu do stanice a čekám. Počasí se začíná pomalu ale jistě zhoršovat, až nakonec začne pršet. K tomu vlak stále nikde. Nakonec se s hodinovým zpožděním konečně zjevuje na zhlaví stanice a já pořizuji potřebný záběr. V čele stojí lokomotiva 441-519. Na konci vlaku se nachází druhá lokomotiva, 441-308 ve staré verzi nátěru, která měla za úkol provést postrk v nejnáročnějším úseku tratě z Konjice. Nicméně lokomotiva měla poruchu a byla jako nečinná dovezena do Sarajeva.

Náš vlak Sarajevo express vjíždí na hlavní stanici v Sarajevu v čele s lokomotivou 441-519.

Lokomotiva 441-308 na konci soupravy.

Na prvním nástupišti železniční stanice Sarajevo již čekalo přivítání účastníků výpravy. Přišel zástupce české ambasády v Sarajevu, zástupce místní turistické organizace Visit Sarajevo, a dále několik novinářů, kteří o našem vlaku napsali články do místních médií. Televizní stanice N1 pak natočila reportáž o našem příjezdu.

Skupinová fotka na nástupišti v Sarajevu (zdroj: klix.ba).

Po přivítání na stanici se přesouváme do přistaveného autobusu a vydáváme se na dlouhou cestu směr Banovići. Ze Sarajeva je to více než dvě hodiny cesty. Z počátku cesty si čas krátíme vyprávěním o Bosně a její pohnuté historii, během kterého většina cestujících v autobuse usíná. Pravda, Války v Jugoslávii jsou velmi vyčerpávající téma. Ve 13:45 konečně přijíždíme do Banovići.

Oblast kolem města Banovići je známa především těžbou hnědého uhlí, díky kterému v prvních letech po ukončení 2. světové války město se 6 tisíci obyvateli vzniklo. Uhelný průmysl je jediný způsob obživy v tomto chudém kraji. Zdejší revír se skládá ze tří povrchových dolů: Čubrić, Turija, Grivice a podzemního dolu Omazići. Celkové zásoby uhlí v této lokalitě jsou přibližně 208 milionů tun hnědého uhlí, což z ní činí jednu z největších zásobáren uhlí na světě. Právě pro účel dopravy uhlí z dolů do úpravny v Oskově byla vybudována v roce 1947 částečně dvoukolejná úzkorozchodná dráha o rozchodu 760 mm v délce cca 8 kilometrů. V Oskově pak po úpravě probíhá nakládka do vozů normálního rozchodu. Dobýváním, zpracováním a také dopravou se zabývá společnost Rudnik mrkog uglja Banoviči. Samotná trať je však ve správě státních ŽFBH.

Úzkorozchodná parní lokomotiva se připravuje k jízdě s naším zvláštním vlakem.

Lokomotiva 740-107 vozící nákladní vlaky v běžném provozu. Lokomotivy této řady byly vyráběny v letech 1968 - 1972 podnikem Đuro Đaković v Chorvatsku.

Na úzkorozchodném nádraží Oskova nás již očekává parní lokomotiva 83-158, která je dnes speciálně objednána pro naši skupinu. Říká se jí zde “Voz Ćiro”. Před samotným odjezdem nám však místní vedoucí ještě umožňuje nahlédnout do vedlejšího areálu, kde probíhá nakládka uhlí na normálně rozchodné vlaky. Můžeme si zde prohlédnout zdejší dosud provozovanou parní lokomotivu 19-12. Jedná se o lokomotivu z  lokomotivky Škoda Plzeň, výr. čís.: 1912, rok výroby: 1949. Ta zde dělá zálohu motorové lokomotivě. Ačkoliv je lokomotiva zatopená, bohužel neposunuje. I tak to lze považovat za štěstí, jelikož nejezdí každý den. Další lokomotiva se nachází ve stavu rozkladu.

Zatopená parní lokomotiva 19-12. Byla vyrobena v roce 1949 lokomotivkou Škoda Plzeň.

Druhý stroj téže řady se pomalu rozpadá za remízou.

Po návratu na úzkorozchodnou stanici parní lokomotiva zapřáhne soupravu výletních vozů a můžeme konečně nastoupit. Za mohutného syčení a kouřového efektu lokomotivy se vydáváme na cestu. Jízda na otevřeném voze, kdy vám do očí létají saze z lokomotivy, je opravdu krásný zážitek. Místní obyvatelé se zastavují a dívají se na náš vlak. 

Účastníci výletu.

Po zhruba 45 minutách přijíždíme do stanice Grivice. Zde proběhne za pomoci posunovací lokomotivy 720-001 obrat soupravy pro cestu zpět. Ještě před naším odjezdem čekáme na příjezd protijedoucího nákladního vlaku, po jehož příjezdu se vydáváme zpět. Naše cesta pak končí v areálu malého skanzenu s důlní technikou přímo v Banovići, kde na nás již čeká autobus.

Foto zastávka před stanicí Grivice.

Obrat soupravy pomocí posunovací lokomotivy 720-001.

Příjezd lokomotivy 740-107 s nákladním vlakem.

Po návratu do Sarajeva se všichni vyhládlí účastníci výpravy odebrali do centra města, kde mnozí vydrželi až do pozdních večerních hodin vysedáváním po hospodách nebo večerní procházkou po centru města. V nočních hodinách jsme se odebrali na hlídané odstavné nádraží Sušica nedaleko hlavní železniční stanice, kde náš vlak byl odstaven mezi nocujícími jednotkami Talgo. ŽFBH nám poskytli sociální zařízení, jeho použití však vyžadovalo spoustu odvahy.

Sobota 28. 8. 2021

Přišel náš poslední den v Bosně a také poslední den v samotném Sarajevu. Počasí se velmi zkazilo, ze zatažené oblohy místy slabě mrholí. Zároveň teplota klesla někde mezi 10 °C až 15 °C, což pro některé členy výpravy cestující bez „zimní“ výbavy byl trochu problém.

Dohodl jsem se spolubydlícími z kupé, že se ve 12:00 sejdeme u knihovny. Ty opustily vlak mnohem dříve než já. Já se zhruba v 10 hodin dopoledne vydávám směrem k již známému mrakodrapu Avaz. Na jeho vrcholku se nachází vyhlídková plošina, na kterou vás vyveze jeden z několika rychlovýtahů. I přes ošklivé počasí je ze shora parádní výhled na město, které máte odsud jako na dlani. Vstupné přes turniket je ve výši 2 BAM. Pod vyhlídkovou plošinou se nachází příjemná kavárna, kterou jsem rovněž neminul. 

Mrakodrap Avaz.

Pohled z vyhlídkové plošiny. Na odstavném nádraží se nachází i náš vlak.

Pohled na hlavní nádraží.

Po vyhlídce přišel čas pomalý přesun do centra ke knihovně. Jdu k nádraží na zastávku tramvaje. Ty zde jezdí jedna za druhou, což bylo trochu zvláštní proti čtvrtku. Příčinu jsem odhalil záhy. K nádraží odbočují všechny tramvaje od předměstí města a dále do centra žádná nepokračuje. Vydal jsem se do centra pěšky. Lidé stojící na zastávkách čekání postupně vzdávají. Po prvním kilometru mě napadlo, že na druhé straně řeky od centra jezdí trolejbusy. Našel jsem tedy zastávku a čekám. Po chvíli přijíždí kloubový trolejbus značky MAN odkoupený ze Ženevy, který pokračuje na konečnou zastávku Austrijskij trg, odkud je to ke knihovně už jen kousek. Sotva jsem přijel na konečnou, tramvaje najednou začaly opět jezdit přes centrum…

Trolejbus na konečné zastávce Austrijskij trg.

Po domluveném srazu se rozhodneme najít restauraci, kde si dáme oběd. Usedáme do mně již známé restaurace, kterou vlastní bosenská popová hvězda Branka Sovrlić. Po obědě pokračujeme ve dvou procházkou přes centrum, tentokrát již za denního světla. Po cestě dokupuji suvenýry, na trhu pak uzené maso zatavené do fólie. Po městě potkáváme další členy výpravy. Pomalu míříme z historického centra směrem k železniční stanici. 

Odjezd našeho vlaku z hlavního nádraží v Sarajevu byl stanoven lehce po 17. hodině. Souprava je přistavena z odstavného nádraží k prvnímu nástupišti, kde před odjezdem panuje více než dobrá nálada. Návštěva Sarajeva očividně zanechala ve všech dobrý dojem. U jednoho vozu je před odjezdem nutno odstranit technickou závadu, která nám naštěstí nebrání v odjezdu. V čele vlaku stanula nám již známá lokomotiva 441-519. V 17:13 vlak opouští Sarajevo a směřuje na sever k Republice Srbské směrem na Doboj, Banja Luku a hraniční přechod Dobrljin – Volinja. 

Naše souprava je přistavována k nástupišti.

Po odjezdu že Sarajeva probíhá ve vlaku kulturní program. Nejprve je to cestovatelská přednáška že Zakavských zemí, Gruzie, Arménie a Ázerbajdžánu. Následuje promítání srbského filmu Příběh strojvůdce. Po ukončení promítání pak přichází volná zábava, která se protáhla až do pozdních nočních hodin.

Po asi čtyřech hodinách jízdy nás vlak dorazil do stanice Doboj, kde proběhne předání soupravy mezi železničními správami ŽFBH a ŽRS. Ve stanici probíhá napěťová výluka, proto po odvěšení lokomotivy přijíždí dieselový Kennedi 661-303, který odtáhne lokomotivu ŽFBH od soupravy. Následně do čela soupravy nastoupí lokomotiva 441-055 ŽRS a potáhne nás až do chorvatské pohraniční stanice Volinja. 

Přepřah lokomotiv ve stanici Doboj. Lokomotivu ŽFBH nahradila lokomotiva ŽRS.

Po pauze v Doboji pokračuje ve vlaku volná zábava. Do vozu s barem přichází vlakvedoucí ŽRS (padesátník, říkejme mu Radovan), který nepohrdl točeným pivem, navzdory výkonu služby. Radovan také projevil zájem o naše dívky o několik dekád mladší. V Banja Luce ho vystřídal další vlakvedoucí, který nás provázel až do Volinje. Za Banja Lukou se osazenstvo vlaku začalo postupně odebírat do svých oddílů. Já jsem se rozhodl, že poslední večer nemá smysl spát a tak vydržím až do pohraniční kontroly na hranicích s Chorvatskem. Asi v jednu ráno přijíždíme do bosenské pohraniční stanice Dobrljin. Zde se opakuje stejná procedura jako při našem příjezdu. Naše doklady jsou vybrány policií, která je odnáší do své improvizované kanceláře na stanici. Následně jsou doklady vráceny zpět včetně výstupního razítka v pasu. Ačkoliv kontrola proběhla relativně rychle, stojíme ve stanici poměrně dlouho. Nakonec se po delší době pohneme a směřujeme přes hraniční most na chorvatské území do stanice Volinja. Z tmavé noci někdo na nás vlak hodil kámen, který rozbil okno sousedního vozu. Ještě štěstí, že netrefil naše otevřené okno, u kterého jsme stáli.

Kontrola na chorvatské straně hranice byla trochu komplikovanější. Jelikož jsme přijeli ze země mimo Unii, byli jsme podrobeni důkladnější kontrole dokladů, kterou většina osazenstva vlaku stejně prospala. Policie prošla vlak celkem třikrát. Nastal rovněž problém, že policistům přebývali dva lidi. Příčinu jsem se nakonec dozvěděl ráno, jedno kupé bylo započítáno dvakrát. Po poměrně dlouhém pobytu ve Volinji se po druhé hodině ranní dáváme do pohybu a já se ukládám ke krátkému spánku.

Neděle 29. 8. 2021

Brzy ráno proběhla hraniční kontrola na přechodu Gyékényes, nicméně pro celkovou únavu jsem policisty téměř nevnímal. Zároveň do čela vlaku nastoupila opět známá červená Laminátka 240.129, která nás sem dovezla před týdnem. Ráno se probouzím u Balatonského jezera, což znamená, že nás ještě do Budapešti čeká dlouhá cesta. Nálada ve vlaku je poměrně klidná způsobená nejspíše celkovým vyčerpáním všech účastníků výpravy. Čas si aspoň krátíme hraním karetních her. V Budapešti zastavíme na pár minut na nádraží Kelenföld a potom se dostáváme přes spojky na trať do Štúrova.

Po příjezdu do Štúrova cítím, že jsme už skoro doma. Ve stanici máme delší pobyt pro opětovnou výměnu lokomotivy, na plecháče 242.559, který nás poveze až do Brna. Během přepřahu máme čas se protáhnout a projít po stanici. Ačkoliv je náš vlak zaveden pod dopravcem Arriva, vlakvedoucí je zapůjčen od ZSSK.

Náš zvláštní express dorazil do Štúrova.

Ve 14:18 se nás expres pod číslem Ex 10028 vydává se zpožděním 15 minut směr Česká republika. Cesta probíhá rychle a plynule. Při zastavení v Břeclavi nás opouští první účastníci výpravy. V 17:48 přijíždíme se zpožděním 21 minut do Brna, do cíle naší cesty.

Jak závěrem zhodnotit celou výpravu? Byl to jedinečný a také unikátní vlakový zážitek ze země, kam se běžně po kolejích nedostanete. Projeli jsme místa, kde nyní žádné osobní vlaky nejezdí. Zároveň Bosna a Hercegovina je velmi hezká a turismem stále příliš nepoznamenaná balkánská země, která určitě stojí za návštěvu. Sarajevo i Mostar vytváří malé ostrůvky Orientu uprostřed Balkánského poloostrova. Náš vlak ukázal, že je možné Bosnu opět spojit se světem po železnici. Navíc rok 2021 byl prohlášen za rok evropské železnice, kdoví, jestli nás vlak nepoložil možné základy pro budoucí obnovení mezinárodní osobní dopravy.

Milí čtenáři, pokud jste dospěli až na konec tohoto velmi obsáhlého cestopisu, děkuji Vám za jeho přečtení a budu se těšit u dalších zážitků z dalekých cest nejen po železné dráze. 

Článek je součástí třídílného cestopisu: S Vlakfestem do Bosny

S Vlakfestem do Bosny, 1. část: Banja Luka a Mostar [2021]

S Vlakfestem do Bosny, 2. část: Sarajevo [2021]

S Vlakfestem do Bosny, 3. část: Úzkokolejka Banovići a návrat [2021]

 Text a foto: Petr Jetelina 2021