Rail blog

  V listopadu 2021 jsem po roce opět navštívil Lucembursko. Ačkoliv se Lucemburské velkovévodství se svou rozlohou 2586 km^2 řadí mezi nejmenší evropské státy, i zde existuje železniční síť o celkové délce 275 km. Infrastrukturu a osobní dopravu provozuje státní společnost CFL (Société Nationale des Chemins de Fer Luxembourgeois). Nákladní dopravu obstarává CFL Cargo, které bylo v roce 2006 vyčleněno z unitárních CFL. Lucembursko je na poli veřejné dopravy unikátní v tom, že od 29. 2. 2020 je jízdné pro všechny občany i návštěvníky země zcela ZDARMA! Ať už se jedná o vlaky, autobusy, tramvaje i lanovku v Lucemburku, do žádného z těchto dopravních prostředků nepotřebujete jízdní doklad. Hlavním cílem tohoto kroku bylo snížit v zemi zahlcení automobilovým provozem.

V minulém, v pořadí druhém díle cestopisu jsme poznávali Lucembursko, krátce se seznámili s jeho železnicemi a hlavním městem. Ve třetím závěrečném díle budeme cestovat do cíle naší výpravy, do Paříže a konečně se svezeme po vysokorychlostní trati. Poté se následně vrátíme domů.

V prvním díle cestopisu jsme opustili Českou republiku a navštívili města Norimberk a Štrasburk. V druhém díle budeme v cestě pokračovat a podíváme se do Lucemburska. Lucemburské velkovévodství patří se svou rozlohou 2586 km^2 mezi nejmenší evropské státy. Nachází se vklíněné mezi Německem, Francií a Belgií, přičemž vliv všech tří států se zde mísí dohromady. Výsledkem je potom tento zajímavý státní útvar. Návštěvu této země rozdělíme v cestopise na dvě části – v první části se seznámíme se zdejšími železnicemi. V druhé se podíváme po hlavním městě, včetně vojenského hřbitova americké armády z Druhé světové války.

Léto roku 2020 se neslo ve znamení poměrně poklidných prázdnin, kdy epidemie koronaviru ustoupila a lidé se bez větších starostí věnovali svým dovoleným. Nicméně ke konci léta se však začalo ukazovat, že tento pozitivní vývoj zde nezůstane napořád a ke konci srpna již byl znát návrat epidemie v rostoucím počtu nakažených nejen u nás, ale i v dalších evropských zemích. Proto jsme se na přelomu srpna a září rozhodli vypravit se do západní Evropy, dokud to ještě bezpečnostní situace dovolila.

Úvodní foto Dostat se do sousedního Rakouska běhemstále sílící epidemie Koronaviru nebylo příliš snadné. Pohyb obyvatel přes hranice byl omezen víceméně jen pro služební a studijní cesty, tranzit a odlety z vídeňského letiště. Přesto se v prosinci vyskytlo krátké časové okno, kdy bylo možno Rakousko navštívit.

Srpen 2020 Milí čtenáři, v rámci nové rubriky FOTOBLOG bych se s Vámi chtěl podělit o snímky, které průběžně v čase kolem železnice pořídím. Pro rok 2021 bych měl za cíl se podělit každý měsíc či druhý měsíc, podle toho, jak bude daný měsíc fotograficky plodný. Bohužel ty tam jsou časy, kdy jsem měl spoustu času na postávání u trati či toulky po republice i v zahraničí, fotek proto vzniká mnohem méně než za starých dobrých časů. Dnes bych tuto rubriku začal fotovýběrem roku 2020. Ten byl sice poznamenán epidemií Covidu, nicméně i přesto jsem se snažil co nejvíce cestovat a fotit.

V prvním díle ruského cestopisu jsme si přiblížili cestu do Kazaně přes Moskvu. V druhém díle se krátce podíváme po Kazani a popíšeme si naši cestu zpět do České republiky.

  Se změnou grafikonu vlakové dopravy 13. prosince 2020 dojde v Rakousku k zastavení osobní dopravy na technicky zajímavé lokální trati číslo 532 Feldbach – Bad Gleichenberg. Důvodem je velmi nízký počet cestujících a vysoké náklady na provoz.

Ve čtvrtek 10. 9. 2020 se v Plzni na Bílé Hoře naskytla nevšední podívaná. Na trati č. 160, která byla v rámci výluky od 30. 4. 2020 do 11. 9. 2020 vyloučena z provozu, se objevila hned dvojice parních lokomotiv řady 475.1, známé jako Šlechtičny. Ty se zde ukázaly v rámci zatěžovací zkoušky nového mostu u zastávky Bílá Hora. Každá z lokomotiv vážící přes 100 tun tomuto účelu krásně posloužily.

  Soukromý železniční dopravce Regiojet spustil od 30. 6. 2020 přímé železniční spojení České republiky s Chorvatskem. Jedná se o příjemnou vzpomínku na staré časy, kdy rekreační vlaky ČSD do bývalé Jugoslávie bývaly každé léto zcela běžné. Spoje byly původně vypravovány třikrát týdně, nicméně zájem o toto spojení překonal všechna očekávání a od 11. 7. 2020 vlaky vyjíždějí denně. Vlak nabízí jak místa k sezení, tak lehátkové vozy (které však dopravce v e-shopu označuje jako lůžko). Tyto spací vozy měly být původně nasazeny na spoje Praha – Medyka na ukrajinských hranicích, nicméně epidemie start tohoto spojení znemožnila. Následně se hledalo využití pro stojící vozový park, a tak vznikla myšlenka pro vlaky do Chorvatska.