Železnice v Lucembursku

 
V listopadu 2021 jsem po roce opět navštívil Lucembursko. Ačkoliv se Lucemburské velkovévodství se svou rozlohou 2586 km^2 řadí mezi nejmenší evropské státy, i zde existuje železniční síť o celkové délce 275 km. Infrastrukturu a osobní dopravu provozuje státní společnost CFL (Société Nationale des Chemins de Fer Luxembourgeois). Nákladní dopravu obstarává CFL Cargo, které bylo v roce 2006 vyčleněno z unitárních CFL.

Lucembursko je na poli veřejné dopravy unikátní v tom, že od 29. 2. 2020 je jízdné pro všechny občany i návštěvníky země zcela ZDARMA! Ať už se jedná o vlaky, autobusy, tramvaje i lanovku v Lucemburku, do žádného z těchto dopravních prostředků nepotřebujete jízdní doklad. Hlavním cílem tohoto kroku bylo snížit v zemi zahlcení automobilovým provozem.

Cestopis z první návštěvy Lucemburska v roce 2020 již na blogu vyšel zde. V něm jsme kromě návštěvy hlavního města Lucemburku také navštívili americký vojenský hřbitov padlých vojáků bojujících ve Druhé světové válce.

Schéma tratí CFL dle jízdního řádu.

Trať 10: Luxembourg – Troisvierges

Nejdelší železniční tratí v Lucembursku o délce 77 km je trať 010 mířící z Lucemburku na sever členitým terénem pohoří Ardeny k pohraniční stanici Troisvierges a dále do belgického Lutychu (Liège). K ní pak ještě náleží dvě krátké lokálky do měst Diekirch a Wiltz.

Trať se budovala na několik etap. Nejprve byl postaven úsek z Lucemburku do Ettelbrücku v roce 1862. Při pozdějším budování spojnice do Belgie, která měla za úkol spojit lucemburské a belgické průmyslové oblasti, byla tato trať využita a v roce 1866 prodloužena až ke státní hranici u Troisvierges. O dalších 50 let později byla zdvoukolejněna. Po Druhé světové válce dochází k rozvoji trati, která se stává důležitou tranzitní spojnicí zejména v osobní dopravě, kdy jsou zde vedeny i rychlíky spojující Benelux s letovisky v Itálii a jižní Francii. V roce 1988 byl zaveden v Belgii systém vlaků InterCity a InterRegio, mezi Lutychem a Lucemburkem byl uveden do provozu dvouhodinový interval dálkových vlaků, který zde funguje dosud. Od roku 1988 do roku 1999 probíhala postupná elektrizace trati, při které bylo nutno četné tunelové úseky zjednokolejnit kvůli nevyhovujícímu průjezdnému průřezu tunelů. Tato úzká hrdla jsou dnes hlavním handicapem celé tratě. Od roku 2004 po trati nejezdí žádné nákladní vlaky. 

Osobní vlak Luxembourg - Diekirch byl zachycen na jednom z viaduktů v samotném Lucemburku. Mimořádně je tvořen trojicí jednotek CFL 2000.

Lokální trať Ettelbrück – Diekirch je dlouhá pouhé 4 km. Jedná se o pozůstatek 49 km dlouhé dráhy až do stanice Wasserbillig nacházející se na trati Trier - Luxembourg. Trať utrpěla značné škody během bojů v Ardenách a po válce se její stav neustále zhoršoval. V roce 1954 byla zastavena osobní doprava, nákladní byla zastavena do začátku 60. let. V provozu zůstal pouze kratičký úsek do stanice Diekirch, který byl v roce 1988 elektrizován.

Konečná stanice Diekirch a jednotka CFL 2004 odjíždějící do Lucemburku.

Lokální trať Kautenbach – Wiltz dlouhá 9 km je opět pozůstatkem bývalé tratě do belgického Bastogne. Dosud existující úsek byl otevřen v roce 1881, přeshraniční úsek do Belgie byl postaven v roce 1888. Lokálka byla téměř vždy ztrátová. Také zde během Druhé světové války probíhaly kruté boje a trať byla silně poškozena. Vnitrostátní provoz byl obnoven již v roce 1945, provoz do Belgie o rok později. Nicméně v roce 1967 byla veškerá mezistátní doprava zastavena. Dnes se na zrušeném úseku trati nachází cyklostezka. Zbylý úsek Kautenbach – Wiltz byl v roce 1991 elektrizován.

V podvečer byla v koncové stanici Wiltz zachycena jednotka CFL 2010.

Provoz na trati č. 10 je poměrně silný. V pracovní dny je železniční spojení Luxembourg – Troisvierges zajištěno v půlhodinovém intervalu (o víkendu v hodinovém). Jsou zde vedeny vlaky kategorie IC v relaci Luxemburg – Liege zajišťované nepříliš vhodnými belgickými regionálními elektrickými jednotkami Siemens Desiro AM08, v prokladu s Regionálními expresy ukončenými ve stanici Troisvierges, na které jsou nasazovány převážně soupravy pushpull s lokomotivami řady CFL 4000, objevuje se zde i řada CFL 2300. V úseku Luxembourg - Ettelbrück – Diekirch jsou vedeny denně osobní zastávkové vlaky v intervalu 30 minut zajišťované letitými pantografy řady CFL 2000. Stejná řada zajišťuje i vozbu osobních vlaků na lokálce Kautenbach – Wiltz.

Regionální jednotka Siemens Desiro AM08 společnosti SNCB zajišťuje vozbu vlaků IC mezi Lucemburkem a Lutychem. Zachycena byla ve stanici Kautenbach.

Trať 30: Luxembourg – Wasserbillig

Spojnice Lucemburska s Německým Trevírem byla zprovozněna v roce 1861. V roce 1900 byl zdvoukolejněn úsek Oetrange – Wasserbillig. Zbylý úsek do Lucemburku zůstal jednokolejný, místo jeho zdvoukolejnění se přistoupilo k výstavbě spojovací tratě Berchem – Oetrange dokončené v roce 1915, která sloužila pro nákladní dopravu uhlí z Německa do hutí v jižním Lucembursku. Opačným směrem potom putovala železná ruda. V roce 1959 byly obě tratě elektrizovány střídavou trakční soustavou 25 kV 50 Hz. Jednokolejný úsek Luxembourg – Oetrange již několik let prochází zdvoukolejněním, což obnáší i občasné celkové přerušení provozu. V těchto případech jsou osobní vlaky z Lucemburku do Trevíru odkloněny po zmíněné nákladní trati Berchem – Oetrange. Letos byly tyto odklony zavedeny od 17. 7. do 11. 12. 2021, což byla šance si tuto trať bez pravidelné osobní dopravy projet.

Osobní dopravu mezi Lucemburkem a Trevírem zajišťují převážně jednotky Stadler Kiss řady CFL 2300. Hodinový interval regionálních expresů je proložen hodinovým intervalem zastávkových osobních vlaků. Pro přeshraniční úsek z Německa do stanice Wasserbillig je nutno zakoupit jízdní doklad.

Jednotky Stadler Kiss zajišťují vozbu mezi Lucemburkem a německým Trevírem.

Jednotka CFL 2316 byla zachycena v pohraniční stanici Wasserbilig. Z důvodu výluky byl vlak z Lucemburku odkloněn po nákladní trati Berchem - Oetrange.

Trať č. 50: Luxembourg - Kleinbettingen

Trať č. 50  vede západně z Lucemburku směrem k pohraniční stanici Kleinbettingen a dále do Belgie. Byla otevřena v roce 1859, v roce 1873 zdvoukolejněna. V roce 1956 byla elektrizována belgickou stejnosměrnou trakční soustavou 3 kV. V roce 2018 byl úsek na lucemburském území přepnut na střídavou soustavu 25 kV, 50 Hz, čímž byla sjednocena trakční soustava se zbytkem lucemburské železniční sítě. Na trati je zaveden levostranný provoz, na zbytku sítě je provoz pravostranný. Páteří provozu jsou vlaky InterCity, které spojují v hodinovém intervalu Lucemburk s Bruselem. Na tyto vlaky jsou dosud nasazovány klasické soupravy s řídícím vozem a třísystémovou lokomotivou řady 13 SNCB. Od prosince 2020 byly staré vozy ze 70. let vystřídány vozy novějšího data výroby. Osobní vlaky jezdí na relaci Luxembourg – Arlon, o víkendu jen do pohraniční stanice Kleinbettingen. Jsou zajišťovány identickou lokomotivou lucemburských železnic, řadou 3000 CFL a soupravou push-pull s patrovými vozy. 

Osobní vlaky Luxembourg - Arlon na trati č. 50 jsou zajišťovány lucemburskými soupravami s lokomotivou řady 3000 CFL.

Vlaky Intercity Bruxelles - Luxembourg jsou zajišťovány belgickými soupravami s lokomotivou řady 13 SNCB, která je totožná s lucemburskou řadou 3000 CFL.
 

Trať č. 60

Trať č. 60 vede v trase Luxembourg – Bettembourg – Noertzange – Esch-sur-Alzette – Pétange – Rodange. Je trasována průmyslovou jížní části země, které hlavně v minulosti dominovaly četné železárny a železorudné doly. V provozu zde lze potkat patrové jednotky od Stadleru řady CFL 2300 a 2200 od výrobce Alstom. Z hlavní trati č. 60 odbočují tři samostatné lokálky. Ty jsou obsluhovány pantografy řady CFL 2000 francouzské výroby z let 1990 – 1992.

Setkání jednotky CFL 2200 vpravo a Traxxe CFL 2000 vlevo na hlavním nádraží v Lucemburku.

První odbočnou tratí je mezistátní lokálka Bettembourg – Volmerange-les-Mines. Ta pochází z roku 1883, od roku 1886 obsluhovala železárny v Dudelange. V roce 1960 byla trať elektrizována. V roce 1984 byl podnik uzavřen a doprava na trati drasticky opadla. Největší zajímavostí je poslední zastávka na trati nacházející se jen pár metrů od hranic již na území Francie, kam byla trať z Lucemburska prodloužena v roce 2003. Osobní vlaky zde jezdí v intervalu 30 minut (v neděli se jezdí pouze do Dudelange).

První jednotka své řady, CFL 2001 byla zachycena v místech bývalého rozlehlého kolejiště stanice Dudelange, což dokládá i nadchod v pozadí. Dnes se v Dudelange nachází pouze malá výhybna.

Jednotka CFL 2017 na konečné zastávce Volmerange-les-Mines, která se nachází již na území Francie.

Druhou odbočnou tratí je lokálka Noertzange – Rumelange. Byla vystavěna v roce 1884 do stanice Rumelange-Ottange, odkud pokračovala trať francouzských železnic do Boulange, zrušená v roce 1980. Do roku 1996 byl ještě provozován úsek až k samotné státní hranici do Rumelange-Ottange, poté byl provoz zkrácen do současné konečné stanice. Provoz na trati je nejslabší v celém Lucembursku, pouze 7 párů vlaků v pracovní dny. Rumelange je bývalé hornické město s železnorudnými doly.

Dopravna Noertzange je pouhou odbočkou z hlavní trati s nástupišti. Kusá kolej slouží pro elektrickou jednotku obsluhující lokálku do Rumelange.

Druhá jednotka své řady, CFL 2002 v koncové stanici Rumelange.

Třetí odbočnou tratí je kratičká 3 km dlouhá mezistátní lokálka Esch-sur-Alzette – Audun-le-Tiche. Trať původně pokračovala dále do Francie do stanice Fontoy, která byla zrušena v roce 1948. Od té doby byla stanice Audun-le-Tiche obsluhována nákladními vlaky pouze z Lucemburska. V roce 1992 byla po téměř padesáti letech obnovena osobní doprava přes státní hranici. Zároveň však došlo k likvidaci rozlehlého kolejiště v Audunu a jeho nahrazení pouhou zastávkou. U ní byly zbudovány velké parkovací kapacity, které slouží pro Francouze dojíždějící za prací do Lucemburska. V současnosti do Audunu zajíždí pantograf CFL v pracovní dny v intervalu 30 minut. O víkendu je provoz zastaven.

Přestupní stanice Esch-sur-Alzette. Dvojice pantografů směřuje směrem do Lucemburku, pantograf v pozadí pak do Audun-le-Tiche.

Konečná zastávka Audun-le-Tiche nacházející se již na francouzském území.

 

Trať č. 70: Hraniční přechod Rodange – Longwy

Spojovací úsek mezi Lucemburskem a Francií mezi stanicemi Rodange a Longwy byl dán do provozu v roce 1886 a měl za úkol spojit železnorudné doly jižního Lucemburska s Francií, jelikož do té doby se veškerá mezinárodní vozba odehrávala pouze přes přechod z Bettembourgu na Méty (dnešní trať č. 90). Úsek byl elektrizován v roce 1961. Přechod dnes slouží pro osobní dopravu. Její současný rozsah sice zahrnuje 15 párů osobních vlaků denně, ty jsou však provozovány pouze v ranní a odpolední špičce pracovních dní v intervalu 30 minut. Mimo špičky a o víkendech je provoz zastaven. Spoje zajišťují jednotky řady 2300 CFL. Pro tento přeshraniční úsek je již nutné zakoupit jízdní doklad. Cena jízdenky Rodange (fr) - Longwy u CFL činí 2,80 EUR (NRT tarif), jízdenka zakoupená u SNCF vyjde na 1,60 EUR (vnitrostátní tarif, lze zakoupit v pokladně a v e-shopu SNCF).

Setkání francouzských a lucemburských vozidel v pohraniční stanici Longwy.

Zbylý úsek tratě 70 mezi stanicemi Luxembourg – Rodange – Athus (Belgie) je obsluhován soupravami typu pushpull s lokomotivami řady CFL 4000.

Trax 4016 s osobním vlakem Luxembourg - Athus zachycen ve stanici Petánge.

Trať č. 90: Luxembourg – Metz

Nejdůležitější spojnicí Lucemburska se zahraničím je mezistátní trať Luxembourg – Metz (Méty), která byla kompletně otevřena v roce 1859. Od roku 1959 je elektrizována. Na trati probíhá čilá osobní i nákladní doprava, vlaky z Francie míří na seřaďovací nádraží v Bettembourgu. V osobní dopravě jsou v provozu regionální expresy (ve Francii označené TER) v půlhodinovém taktu, přičemž jednou za hodinu vlak pokračuje až do Nancy. Dále je v pracovní dny zahuštěn provoz osobními vlaky. Provoz zajišťují jak soupravy CFL 2200, tak soupravy SNCF Z 24500, které jsou až na rozdílné nátěry prakticky totožné. Po trati jsou vedeny i spoje TGV z/do Paříže v rozsahu šesti párů spojů, jeden pár spojů jezdí v relaci Luxembourg – Marseille a jeden pár Luxembourg – Montpellier. V současnosti probíhá výstavba zcela nové tratě pro rychlost 160 km/h mezi Lucemburkem a Bettembourgem v délce 7 km, která má za úkol ulevit tomuto značně přetíženému úseku a také uvolnit místo pro nákladní dopravu. Přestavbou projde i samotná stanice Bettembourg. Výstavba trati začala v roce 2016, dokončení se předpokládá ke konci roku 2024.

Jednotka SNCF Z 24500 je připravena k odjezdu z Lucemburku do Metz.

Francouzská vysokorychlostní jednotka TGV Duplex na hlavním nádraží v Lucemburku.

 

Text a foto: Petr Jetelina 2020 a 2021

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlakem do Ruska přes Pobaltí: Díl 1.: Jedeme do Moskvy a Kazaně [2019]

Směr Balkán: Kosovo a Makedonie [2017]

Směr Balkán: Vlakem po Albánii [2018]

S Regiojetem do chorvatské Rijeky [2020]

Zastavení osobní dopravy na trati Čelákovice – Mochov [2021]

Směr Balkán: Černá Hora a Srbsko [2021]

Zastavení osobní dopravy na lokálkách Středočeského kraje [2021]

Malá železniční exkurze do polských Glucholaz [2014]

S Vlakfestem do Bosny, 1. část: Banja Luka a Mostar [2021]