Rail blog

Dne 28. února 2026 se uskutečnila na východě Slovenska další z akcí pod hlavičkou „Družby“ . Skupina několika desítek železničních fanoušků z České republiky se vydala poslední provozní jednotkou řady 460 z Košic k ukrajinským hranicím do železniční stanice Maťovce, kam desítky let nezajíždí žádné osobní vlaky. Trasa vedla z Košic po trati č. 190 do stanice Michaľany, po změně směru jízdy po trati č. 191 přes Trebišov do odbočné stanice Bánovce na Ondavou, kde se trasa vlaku stočila východním směrem na Velké Kapušany a Maťovce. Akci uspořádalo na základě objednávky občanské sdružení Detská železnica Košice, kterému patří velké poděkování za vypravení dnes již legendární elektrické jednotky do míst, která nejsou typickým cílem zvláštních vlaků ani železničních fanoušků.

Rok 2025 je za námi, přišel tak čas na tradiční ohlédnutí za jeho druhou polovinou. Na celkem 21 fotografiích si ukážeme, jaké úlovky se v období od 1. července do 31. prosince objevily před mým objektivem. Proti první části roku  opadlo velmi ostré tempo, a to nejen na poli fotografování, ale i v budování osobního života. V rámci České republiky jsem se zaměřil na dokumentaci zbylých zajímavých výkonů v okolí Brna, a to nejen na domovské Vláře. Po půl roce se také naskytlo více času pro cestování do zahraničí. Zaměřil jsem se na země za Kavkazem, v srpnu jsem navšívil Arménii , na přelomu září a října Ázerbájdžán a Gruzii . Na konci října přišel na řadu krátký výlet do Bělehradu k hrobu Tita a v prosinci jsem cestování uzavřel jednodenním výletem do Berlína.

Ve třetím pokračování cestopisu ze Zakavkazska pokračujeme v putování po Gruzii. V první části jsme se podívali do Ázerbájdžánu a dorazili ke gruzínské státní hranici. V druhé části jsme se dostali od hranic do Tbilisi, pokračovali do Gori a Bordžomi. Ve třetí části naši výpravu dokončíme.

  V druhé části cestopisu ze Zakavkazska se přesuneme z Ázerbájdžánu do Gruzie. Do země jsme vstoupili přes hraniční přechod u města Balakən, kam jsme dorazili nočním rychlíkem z Baku. O tom pojednávala první část cestopisu. Jelikož bude povídání z Gruzie poněkud obsáhlejší, bude rozděleno do dvou částí.

Na přelomu září a října 2025 jsme se vydali na čtrnáctidenní putování po Zakavkazsku. Během naší cesty jsme navštívili Ázerbájdžán a Gruzii. Cestopis je více obsáhlý, proto jej rozdělím do tří částí. V první se budeme věnovat Ázerbájdžánu, v druhé  a třetí se podíváme do Gruzie.

V srpnu 2025 jsem se rozhodl podniknout první výpravu do Zakavkazského regionu. Navštívil jsem Arménii, její hlavní město Jerevan a projel se vlakem k jezeru Sevan, kam je osobní doprava už dlouhé roky provozována pouze od poloviny června do konce letních prázdnin. Zakoupil jsem letenky z Vídně do Jerevanu u dopravce Wizzair a vyrazil na prodloužený víkend. 

V rámci následujícího článku se seznámíme z železnicemi v dalekém Vietnamu. První část pojednává krátce o historii země a tamních železnic. Dále jsou popsány v současnosti provozované lokomotivní řady a přiložen výběr jejich fotografií. Druhá část článku je věnována lokomotivní řadě D 12E, která byla dodána v letech 1985 až 1991 z Československa pražskou lokomotivkou ČKD a je v provozu dodnes.

V rámci následujícího článku se seznámíme z železnicemi v dalekém Vietnamu. První část pojednávala krátce o historii země a tamních železnic. Dále byly popsány v současnosti provozované lokomotivní řady a přiložen výběr jejich fotografií. Druhá část článku, kterou máte nyní před sebou, je věnována lokomotivní řadě D 12E, která byla dodána do Vietnamu v letech 1985 až 1991 z Československa pražskou lokomotivkou ČKD a je v provozu dodnes.

První polovina roku 2025 je za námi, proto přišel čas se tradičně ohlédnout zpět pomocí dvaceti nejzajímavějších fotografií v rámci Fotoblogu. Tento půlrok se vyvíjel zcela jinak, než jsem původně uvažoval při psaní posledního souhrnu fotografií v prosinci 2024. Očekával jsem pokles fotografické aktivity na úroveň občasné rekreační zábavy vzhledem k mému tehdejšímu nedostatku času na poli osobního života, obrovskému množství práce na poli pracovního života a tehdejšímu útlumu provozu zajímavých vozidel a masivního nástupu ETCS na poli železnice. Žádné omezení fotografování železnice nenastalo. Mohla za to moje domovská Vlárská dráha. Vzhledem k tomu, že jsem od začátku prosince začal dojíždět do Brna, kde jsem od roku 2019 pobýval, můj kontakt s železnicí byl prakticky každodenní. Významné bylo rovněž dočasné zachování provozu klasických souprav s "Brejlovci" a vozy řady Bdmtee na "bojkovickém obratu", přičemž datum ukončení jejich provozu bylo nakonec stanoveno na...

Následující řádky nás zavedou do vzdálené Albánie na tamní železnice, které lze považovat za nejvíce zdevastované v Evropě. Po loňském článku z tratí ve střední části země se nyní podíváme na sever země k městu Shkodër.

V polovině února 2025 jsem se rozhodl krátce navštívit Severní Makedonii a prozkoumat aktuální situaci na tamních železnicích. Zakoupil jsem letenky u dopravce Wizz Air pro linku Bratislava – Skopje a vyrazil. Jednalo se o mou druhou návštěvu země po téměř osmi letech, kdy jsem se v roce 2017 vypravil ze Skopje do Kosova .

Rok 2024 máme úspěšně za sebou, přichází tak chvíle se krátce ohlédnout za uplynulým rokem. Po první polovině roku 2024 , která proběhla klidně a převážně ve znamení cestování do zahraničí, přišla velmi aktivní druhá polovina roku. Červenec a srpen jsem strávil ve svém klasickém módu cestami do zahraničí a užíval si letních slunečních dní. Navštívil jsem Srbsko, Slovinsko a Albánii. Během září přišla spousta zásadních změn v soukromém životě, které také ovlivnily můj dosavadní "šotolife". Ubylo volného času pro zahraniční cesty, o to více jsem se snažil věnovat domácí železniční scéně. V říjnu se mi podařilo na pár dní vyrazit do Bulharska. 

Motorový vůz 810.641 projíždí pár dní před zastavením osobní dopravy pod historickou zástavbou města Loket. Od 15.12.2024 se sem žádný osobní vlak již nepodívá.   S příchodem nového grafikonu vlakové dopravy pro rok 2025, který vstoupil v platnost 15. prosince 2024, byla zastavena osobní doprava na krátkém, zhruba 800 m dlouhém úseku, mezi zastávkami Loket a Loket předměstí. Stalo se tak na základě žádosti rady města Loket, která požádala Karlovarský kraj o zastavení provozu na tomto úseku a ukončení všech vlaků v zastávce Loket. Kraj následně tomuto požadavku vyhověl. Celkem čtyři páry osobních vlaků v pracovní dny a jeden pár vlaků o víkendech byly zkráceny do zastávky Loket.

Během října 2024 jsem vyrazil na jeden víkend do zahraničí. Volba padla na Bulharsko, které tak trochu stálo stranou mého zájmu. Naposled jsem zde cestoval v letech 2016 a 2017. Koupil jsem letenku z Vídně do rumunské Bukurešti a vyrazil vlakem do měst Giurgiu, Ruse a Varna. Další den jsem z Varny zamířil do města Dobrič, odpoledne maršrutkou do Silistry a nočním rychlíkem do Sofie. Poslední den výpravy byl věnován sofijské MHD, večer následoval letecký návrat do Vídně.

Dne 26. října 2024 se uskutečnila již devátá jízda spolku Klubu projížděčů . Vlak „Podzimní družba“ byl vypraven v trase Přerov – Olomouc hl.n. – Bruntál – Malá Morávka a zpět. Nasazen byl motorový vůz 851.005 společnosti Moravská železniční, její jednatel byl rovněž na jízdě přítomen. Vlak byl vypraven na licenci dopravce Gepard express. 

V září 2019 jsem se rozhodl navštívit Pobaltské státy, Litvu, Lotyšsko a Estonsko a pokračovat tak v poznávání tamních železnic. Tamní železnice mají široký rozchod 1520 mm, který je pozůstatkem nadvlády Sovětského svazu nad tímto regionem. Není nad to si užít cestování po „velké železnici“. Tato cesta volně navazuje na výpravu z prosince 2018 , kdy jsem do Pobaltí zavítal poprvé.

V sobotu 24. srpna 2024 se ve Slovinsku uskutečnila jízda zvláštního osobního vlaku po neprovozované lokální trati Ljutomer - Gornja Radgona. Pro jízdu byla vybrána motorová jednotka 711-015/16, přezdívaná „zeleni vlak“. Jízda byla pořádána klubem Družina gomulke 203, dopravcem vlaku byl národní dopravce Slovenske železnice. Vlak byl veden pod čísly IZ 16061 a IZ 16060 [Murska Sobota – Gornja Radgona] a zpět. Cílem jízdy bylo projet tuto lokální trať bez osobní dopravy s vozidlem, z jehož řady v provozu zbývají poslední dva zástupci. 

Následující článek nás zavede do vzdálené Albánie. Země dříve tajuplná a izolovaná od světa s nejtvrdší komunistickou diktaturou v Evropě, dnes je objevována turisty a železničními nadšenci nejen z České republiky. Do Albánie bylo v letech 1958 až 1990 dodáno celkem 80 lokomotiv z produkce podniku ČKD Praha. Jednalo se o lokomotivy řad T211 (2 ks), T435 a T458 (16 ks) a T669.1 (62 ks). Několik posledních „čmeláků“ řady T669.1 jezdí u albánských železnic HSH dodnes. Další dvě lokomotivy řady T669 byly zakoupeny v letech 2018 a 2019 v České republice a jezdí u dopravce Albrail na jihu země.

Na začátku července jsem se vypravil na pár dní do Srbska. Ačkoliv jsem do Srbska v minulosti zavítal již čtyřikrát, vždy se jednalo o cesty dál na Balkán a tak obvykle sloužilo pouze jako tranzitní země. Nyní jsem se rozhodl tento stav napravit a strávit zde více času.

Po třech letech od zastavení posledního pravidelného provozu se v Polsku opět vrací vlaky na úzký rozchod. Dne 4. dubna 2015 se znovu rozjely na Pleszewskej Kolei Lokalnej mezi stanicemi Pleszew Miasto a Pleszew Wąskotorowy, kde úzkokolejka tvoří přípoje na osobní vlaky společnosti Przewozy Regionalne. Dopravcem na trati je společnost SKPL Cargo. Funkčních úzkorozchodných tratí sice zůstalo v Polsku zachováno více, ve všech případech se však jedná pouze o letní turistické provozy.