Rail blog

V létě roku 2018 jsem se vydal na jednu z nejzajímavějších železničních výprav, do tajuplné Albánie. Vůči této zemi existuje ve světě spousta předsudků, nicméně přes svou dřívější izolovanost od okolního světa za komunismu a překotný vývoj v 90. letech je dnes Albánie vcelku bezpečnou evropskou zemí. Pro českého fanouška železnic jsou albánské železnice zajisté to nejexotičtější, co je možno v Evropě spatřit, zvláště díky provozu československých lokomotiv řady T669.1 známých pod přezdívkou Čmelák , které vyrobila přažská lokomotivka ČKD. Vydejme se tedy na cestu po Albánii vlakem.

Léto je určitě bezesporu nejlepší část roku pro cestování po světě. Proto jsem se i já v létě 2018 opět vypravil poznávat nové kraje. Již třetím rokem jsem objevoval tajemná zákoutí Balkánu a jeho železnic, proto jsem se rozhodl navštívit země, které jsou i přes dnešní otevřenost světu stále pro železniční cestovatele tak trochu tajemné. Jsou to Kosovo a Albánie.

Milí železniční přátelé, měsíce březen a duben jsou za námi a tak opět přišel čas se ohlédnout, co se mi podařilo objektivem fotoaparátu zachytit. Bohužel tyto dva měsíce byly poznamenány zásadním omezením volného pohybu obyvatel od 1. března až do 14. dubna 2021. V této době jsme mohli pouze do zaměstnání nebo na procházku v domovské obci. Přesto jsem se snažil s fotografováním nezahálet a pár zajímavých snímků pořídit. Stejně jako v lednu a únoru, i nyní vzikly všechny fotografie u nás v tuzemsku.

Svobodné Heřmanice jsou jedním ze zajímavých míst české železniční sítě. Jednak svou minulostí, která této pusté dopravně udělila statut koncové stanice, ale také svou odlehlostí v oblasti, kde lišky dávají dobrou noc. Rovněž zde byla zastavena pravidelná osobní doprava. S příchodem roku 2014 se toto ospalé místo probudilo k životu.

V minulém, v pořadí druhém díle cestopisu jsme poznávali Lucembursko, krátce se seznámili s jeho železnicemi a hlavním městem. Ve třetím závěrečném díle budeme cestovat do cíle naší výpravy, do Paříže a konečně se svezeme po vysokorychlostní trati. Poté se následně vrátíme domů.

Dne 26. 9. 2017 byla slavnostně proražena druhá (severní) tunelová trouba nejdelšího železničního tunelu v České republice, tunelu Ejpovice, s celkovou délkou 4150 m. Ražba probíhala ve směru Ejpovice - Plzeň-Doubravka. Razící štít nejprve prorazil první (jižní) tunelovou troubu již 7.6.2016, následně se přesunul zpět do Ejpovic a zahájil ražbu druhé trouby.

V prvním díle cestopisu jsme opustili Českou republiku a navštívili města Norimberk a Štrasburk. V druhém díle budeme v cestě pokračovat a podíváme se do Lucemburska. Lucemburské velkovévodství patří se svou rozlohou 2586 km^2 mezi nejmenší evropské státy. Nachází se vklíněné mezi Německem, Francií a Belgií, přičemž vliv všech tří států se zde mísí dohromady. Výsledkem je potom tento zajímavý státní útvar. Návštěvu této země rozdělíme v cestopise na dvě části – v první části se seznámíme se zdejšími železnicemi. V druhé se podíváme po hlavním městě, včetně vojenského hřbitova americké armády z Druhé světové války.

Léto roku 2020 se neslo ve znamení poměrně poklidných prázdnin, kdy epidemie koronaviru ustoupila a lidé se bez větších starostí věnovali svým dovoleným. Nicméně ke konci léta se však začalo ukazovat, že tento pozitivní vývoj zde nezůstane napořád a ke konci srpna již byl znát návrat epidemie v rostoucím počtu nakažených nejen u nás, ale i v dalších evropských zemích. Proto jsme se na přelomu srpna a září rozhodli vypravit se do západní Evropy, dokud to ještě bezpečnostní situace dovolila.

Dne 28. 2. 2021 se na Karvinsku stranou aktuálního dění ve světě uskutečnila skromná železniční akce. Tento den byl zároveň posledním dnem, kdy na trati 320 byly pravidelné osobní vlaky mezi stanicemi Dětmarovice a Petrovice u Karviné v režii železniční dopravy. Od 1. 3. 2021 provoz přechází do náhradní autobusové dopravy. Prozatím z důvodu výluky, nicméně dle zatím neoficiálních informací se osobní vlaky do Petrovic u Karviné z úsporných důvodů již nevrátí. Po trati již dlouho jezdí skutečně minimum cestujících, nicméně až finanční ztráty způsobené pandemickou situací si vyžádaly omezení provozu.

Dne 10. 1. 2021 na Vysočině již ležel sníh. Zároveň se zde po několikaleté pauze na Staré Tišnovce objevila místo okoukané Regionovy náhradní souprava v čele s Lachtanem 714.028. Tuto mimořádnost jsem zvěčnil nedaleko zastávky Rovné - Divišov. Tyto soupravy zde dříve jezdily zcela běžně.   Letošní zima nezačala úplně svým typickým počasím a člověk se spíše cítil jako na jaře. Nicméně během ledna se objevil sníh a teploty klesly pod nulu, což pro mě znamenalo využít sněhové pokrývky co nejvíce. Nakonec se mi během ledna a února podařilo pořídit několik koukatelných zimních záběrů, o které bych se s Vámi chtěl nyní podělit. Všechny záběry jsou tentokrát čistě tuzemské.

Úvodní foto Dostat se do sousedního Rakouska běhemstále sílící epidemie Koronaviru nebylo příliš snadné. Pohyb obyvatel přes hranice byl omezen víceméně jen pro služební a studijní cesty, tranzit a odlety z vídeňského letiště. Přesto se v prosinci vyskytlo krátké časové okno, kdy bylo možno Rakousko navštívit.

Srpen 2020 Milí čtenáři, v rámci nové rubriky FOTOBLOG bych se s Vámi chtěl podělit o snímky, které průběžně v čase kolem železnice pořídím. Pro rok 2021 bych měl za cíl se podělit každý měsíc či druhý měsíc, podle toho, jak bude daný měsíc fotograficky plodný. Bohužel ty tam jsou časy, kdy jsem měl spoustu času na postávání u trati či toulky po republice i v zahraničí, fotek proto vzniká mnohem méně než za starých dobrých časů. Dnes bych tuto rubriku začal fotovýběrem roku 2020. Ten byl sice poznamenán epidemií Covidu, nicméně i přesto jsem se snažil co nejvíce cestovat a fotit.

V prvním díle ruského cestopisu jsme si přiblížili cestu do Kazaně přes Moskvu. V druhém díle se krátce podíváme po Kazani a popíšeme si naši cestu zpět do České republiky.

V rámci tohoto cestopisu bych se s Vámi, milí čtenáři, rád podělil o zážitky z dosud nejdelší cesty (2020), kterou jsem po železnici podnikl. A to hned do největší země na světě, do Ruska. Jelikož byla cesta opravdu dlouhá a zážitků požehnaně, rozhodl jsem se cestopis rozdělit do dvou dílů. V prvním díle si popíšeme cestu do cíle, kterým byla ruská Kazaň. V druhém díle se pak vrátíme zase zpět do České republiky.

  Ačkoliv polské město Glucholazy neleží v České republice, zaujímá své místo v české železniční síti. Vede přes něj totiž peážní trať spojující Jeseník s Krnovem. Ta byla vystavěna v roce 1888, je v provozu dodnes a sloužila pro tranzit českých vlaků přes polské území ve vnitrostátním režimu. České vlaky projíždějící peáží konají ve stanici Głuchołazy úvrať. Do roku 2006 zde byl zákaz nástupu a výstupu cestujících! Jednalo se o relikt minulosti z kominustické diktatury, který polský úřední šiml nebyl schopen ani 16 let po revoluci odstranit. Před rokem 1989 byly vlaky doprovázeny polskými pohraničníky se samopaly. Provoz na peáži je dodnes defacto zajišťován dle dohody z roku 1949, jen ozbrojení pohraničníci zmizeli a je možno svobodně vystoupit v Głuchołazech. V posledních letech však provoz doznal nepříliš pozitivních změn, kdy byly české osobní vlaky zcela zrušeny a byly zrušeny státem placené rychlíky. V krajské objednávce tak od prosince 2012 zůstávají čtyři páry spěšných vlaků,

  Na severu od hlavního rakouského města Wien byla se změnou grafikonu vlakové dopravy dne 15. 12. 2019 zastavena osobní doprava na poslední lokální trati, která byla mezi Vídní a českými hranicemi dosud v provozu. Jedná se o trať Obersdorf – Gänserndorf s krátkou odbočkou do stanice Bad Pirawarth, tzv. Weinviertel-Landesbahn. Provoz byl zastaven z důvodu nízkého počtu cestujících a nahrazení vlaků levnější autobusovou dopravou. Nahrazující autobusové linky 530 a 535 byly zavedeny již od 2. 9. 2019 a jezdily souběžně s dosud provozovanými osobními vlaky.

Republika Kosovo je stát v jihovýchodní Evropě nacházející se v nitru Balkánského poloostrova. Zároveň je i nejmladším státem v Evropě, který 17. února 2008 jako poslední stát bývalé Jugoslávie vyhlásil jednostrannou nezávislost na Srbsku. Do povědomí světa se země dostala díky válečnému konfliktu se Srbskem z let 1998 až 1999. Nicméně i zde se po válce opět rozjely vlaky. Nejdříve pod hlavičkou vojenské mise KFOR, poté pod správou Kosovských železnic. Můj první zájem inicioval dotaz na diskusním serveru K-report. Po diskuzi zkušenějších cestovatelů se můj zájem zvýšil a pustil jsem se do plánů na tuto skvělou poznávací cestu. Přecijenom kosovské Nohabky, to je velké lákadlo! Jak se později v roce 2017 ukázalo, cestu jsem načasoval v pravý čas. O pár měsíců později se dostaly kosovské železnice do finančních problémů a zároveň proběhla velká obměna vozového parku secondhandovými německými vozy. V září pak dojezdila o poslední Nohabka. Ale dost bylo úvodu, vydejme se na cestu…

  Se změnou grafikonu vlakové dopravy 13. prosince 2020 dojde v Rakousku k zastavení osobní dopravy na technicky zajímavé lokální trati číslo 532 Feldbach – Bad Gleichenberg. Důvodem je velmi nízký počet cestujících a vysoké náklady na provoz.

Ve čtvrtek 10. 9. 2020 se v Plzni na Bílé Hoře naskytla nevšední podívaná. Na trati č. 160, která byla v rámci výluky od 30. 4. 2020 do 11. 9. 2020 vyloučena z provozu, se objevila hned dvojice parních lokomotiv řady 475.1, známé jako Šlechtičny. Ty se zde ukázaly v rámci zatěžovací zkoušky nového mostu u zastávky Bílá Hora. Každá z lokomotiv vážící přes 100 tun tomuto účelu krásně posloužily.