Covidová Evropa [2]: Na skok do Lucemburska [2020]

V prvním díle cestopisu jsme opustili Českou republiku a navštívili města Norimberk a Štrasburk. V druhém díle budeme v cestě pokračovat a podíváme se do Lucemburska.

Lucemburské velkovévodství patří se svou rozlohou 2586 km^2 mezi nejmenší evropské státy. Nachází se vklíněné mezi Německem, Francií a Belgií, přičemž vliv všech tří států se zde mísí dohromady. Výsledkem je potom tento zajímavý státní útvar. Návštěvu této země rozdělíme v cestopise na dvě části – v první části se seznámíme se zdejšími železnicemi. V druhé se podíváme po hlavním městě, včetně vojenského hřbitova americké armády z Druhé světové války.

Budova hlavního nádraží v Lucemburku. Před ní zrovna probíhá výstavba tramvajové tratě, která byla v prosinci 2020 uvedena do provozu.

Železničním dopravcem v Lucembursku je společnost CFL (Société nationale des chemins de fer luxembourgeois), která zajišťuje osobní i nákladní dopravu (CFL Cargo). Dopravce zajišťuje spojení na všech vnitrostátních tratích a zajíždí i do sousedních zemí. Stejně tak ze sousedních zemí zajíždí vlaky do Lucemburska, z Francie SNCF ze směru Méty (Metz), z Belgie SNCB z Bruselu a Lutychu (Liège), do německého Trevíru (Trier) zajíždí pouze vlaky CFL. Veškeré osobní vlaky na území Lucemburska jsou ZDARMA! To je naprostý evropský unikát. Na české poměry jsou tratě s velmi hustým provozem osobních vlaků, s maximálním hodinovým intervalem (až na jednu z tratí, o které ještě bude řeč). Do Lucemburku zajíždí několikrát denně i francouzské rychlovlaky TGV. Dopravce CFL také provozuje pozemní lanovou dráhu v hlavním městě Lucemburku.

Schéma železniční sítě v Lucembursku. Barevně zakresleny navštívené tratě.

Do Lucemburska jsme přicestovali 31. 8. 2020 ze Štrasburku právě jedním z vlaků TGV (trať č. 90). Během našeho prvního pobytu zde jsme se svezli po tratích v jižní části země, č. 60 (včetně všech tří odboček), č. 70 a dále po trati č. 50 do pohraniční stanice Kleinbettingen. 

Do Lucemburska zajíždí také francouzské rychlovlaky TGV.

 

Trať č. 60 je polookružní linkou v trase Luxembourg – Bettembourg – Noertzange – Esch-sur-Alzette – Pétange – Rodange. Zde lze potkat patrové jednotky od Stadleru řady CFL 2300 a 2200 od výrobce Alstom. Několik obratů v roce 2020 vykonávala i push-pull souprava s patrovými vozy a lokomotivou Traxx CFL 4000.

Jednotka řady 2200 CFL vpravo, lokomotiva řady 4000 CFL vlevo.

Stadler řady 2300 CFL na hlavním nádraží Luxembourg.

 

Z hlavní trati číslo 60 odbočují tři samostatné lokálky.

První je trať Bettembourg – Volmerange-les-Mines. Největší zajímavostí je poslední zastávka na trati nacházející se jen pár metrů od hranic již na území Francie, kam byla trať z Lucemburska prodloužena až v roce 2003. Osobní vlaky zde jezdí v intervalu 30 minut v pracovní dny, o víkendu 60 minut (v neděli se nezajíždí do Francie). Vlaky jsou obsluhovány již letitými pantografy CFL 2000 francouzské výroby z let 1990 – 1992 (dle vzhledu by však člověk usoudil mnohem větší stáří). 

Pantograf řady 2000 ve stanici Bettembourg.

Konečná zastávka Volmerange-les-Mines na francouzském území. Tvoří ji pouze jedna kolej a přilehlé nástupiště.

 

Druhou odbočnou tratí z hlavní tratě č. 60 je lokálka Noertzange – Rumelange. Provoz na trati je nejslabší v celém Lucembursku, pouze 7 párů vlaků v pracovní dny, opět v režii pantografů řady CFL 2000. Trať kdysi dávno pokračovala dále do Francie, do roku 1996 byl ještě provozován úsek až k samotné státní hranici do stanice Rumelange-Ottange. Poté byl provoz zkrácen do současné konečné stanice. Rumelange je bývalé hornické město s železnorudnými doly, nachází se zde muzejní důlní železnice (snad navštívíme příště).

Brzké ráno ve stanici Noertzange. Ta vlastně není stanicí jako takovou, ale pouhou odbočkou z hlavní tratě. Kusá kolej slouží pro osobní vlaky do Rumelange.

Konečná stanice Rumelange.

 

Třetí odbočnou tratí je kratičká 3 km dlouhá mezistátní lokálka Esch-sur-Alzette – Audun-le-Tiche, přičemž 1,3 km se nachází na území Francie, 1,7 km na území Lucemburska. Tento úsek byl zprovozněn až v roce 1992 po téměř padesáti letech od zastavení dopravy. U koncové zastávky byly zbudovány velké parkovací kapacity, které slouží jako P+R pro Francouze dojíždějící za prací do Lucemburska. Trať původně pokračovala dále do Francie do stanice Fontoy, v Audunu se dříve nacházelo obrovské nádraží, kolem města byla spousta železorudných dolů. Z bývalé rotundy v depu se stala čistička odpadních vod. V současnosti se zde nachází pouze koncová zastávka, kam zajíždí v pracovní dny lucemburský pantograf v intervalu 30 minut. O víkendu je provoz zastaven.

Přestupní stanice Esch-sur-Alzette. Dvojice pantografů směřuje smělem do Lucemburku, pantograf v pozadí pak do Audun-le-Tiche.

Konečná zastávka Audun-le-Tiche na francouzském území.

 

Po projetí lokálek se po trati č. 60 přesuneme do stanice Pétange, kde následuje přestup na vlak směr Luxembourg. Dopravu na trati č. 70 zajišťují soupravy typu push-pull s lokomotivou Traxx CFL 4000 a patrové vozy.

Stanice Petánge a Traxx řady 4000 CFL.

Nahlédneme ještě na trať č. 50. Ta vede západně z hlavního města a směřuje do Belgie. Díky tomu je na této dvoukolejné trati zaveden levostranný provoz, na ostatních dvoukolejných tratích je provoz pravostranný. Páteří provozu na této trati jsou vlaky InterCity, které spojují v hodinovém taktu Luxembourg s hlavním městem Belgie, s Bruselem. Na tyto vlaky jsou dosud nasazovány klasické soupravy s řídícím vozem a třísystémovou lokomotivou řady 13 SNCB. Od prosince 2020 jsou staré vozy ze 70. let vyměněny za vozy novějšího data výroby. Osobní vlaky jezdí na relaci Luxembourg – Arlon, popřípadě jen do pohraniční stanice Kleinbettingen. Jsou zajišťovány identickou lokomotivou lucemburských železnic, řadou 3000 CFL a soupravou push-pull s patrovými vozy. Některé vlaky obsluhuje belgické Desiro AM08 SNCB.

Osobní vlaky Luxembourg - Arlon na trati č. 50 jsou zajišťovány lucemburskými soupravami s lokomotivou řady 3000 CFL.

Vlaky Intercity Bruxelles - Luxembourg jsou zajišťovány belgickými soupravami s lokomotivou řady 13 SNCB, která je totožná s lucemburskou řadou 3000 CFL.

Hlavní město Lucemburk (Luxembourg) je centrem velkovévodství, žije zde 122 273 obyvatel (2020). Město se rozprostírá na skalnatém masívu nad hlubokými údolími řek Alzette a Pétrusse. Ty jsou překonávány pomocí 100 mostů, které patří pro své nádherné pohledy na město mezi časté turistické cíle. Kolem řeky se pak rozprostírá staré město. To a také staré opevnění města byly v roce 1994 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Ve zdejší katedrále je pochován bývalý český král Jan Lucemburský.

Centrum města je rozděleno hlubokými údolími.

Pohled ke starému centru. V katedrále v pozadí jsou uloženy ostatky bývalého českého krále Jana Lucemburského.

Nejstarší část města se ale nachází v údolí podél řeky.

Řeka Alzette.

Na okraji Lucemburku, v části Hamm, se nachází americký vojenský hřbitov z Druhé světové války. Tak jako ostatní americké vojenské hřbitovy má charakter pietního místa, bílé náhrobky jsou rozmístěny po krátce zastřiženém trávníku. Pro obyvatele České republiky bude určitě zajímavý hrob generála George Pattona, který byl osvoboditelem jihozápadních Čech včetně Plzně. Před rokem 1989 se o této věci nesmělo z jistých důvodů mluvit. Generál zemřel v září 1945 a bylo splněno jeho přání, aby byl v případě své smrti pochován se svými vojáky. Proto není pohřben ve své vlasti ve Spojených státech, ale zde v Lucembursku. Jeho hrob stojí odděleně od ostatních náhrobků.

Na hřbitově je pohřbeno 5074 vojáků.

Náhrobky jsou ve tvaru bílých křížů.

Vojáci židovského původu mají náhrobek ve tvaru Davidovy hvězdy.

Zde je pohřben generál George Patton.

 

Tolik k návštěvě Lucemburska v rámci tohoto druhého dílu cestopisu. V závěrečném, v pořadí již třetím dílu, se vydáme rychlovlakem TGV do Paříže, uděláme si velkou procházku po nejvýznamnějších místech a pak se vydáme zpět domů do České republiky.

 

Článek je částí třídílného cestopisu Covidová Evropa 2020:

Covidová Evropa [1]: Nürnberg a Strasbourg [2020]

Covidová Evropa [2]: Na skok do Lucemburska [2020]

Covidová Evropa [3]: Vlakem do Paříže [2020] 

 

Text a foto: Petr Jetelina 2021