Zápisky ze Slovinska, srpen 2023

Po více než roce jsem se v létě 2023 rozhodl opět pro krátkou víkendovou návštěvu slovinských železnic. Podobné výjezdy jsem podnikl již v lednu 2022 a březnu 2022, zápisy z těchto cest jsou v archivu blogu k dispozici.

Jedním z lákadel k návštěvě Slovinska byla stále existující víkendová akce v podobě slevy 75% na jízdní doklady ve veřejné dopravě. Nejnižší cena jízdenky sice stoupla z 0,80 EUR na 1,30 EUR, stále se jedná o velmi výhodnou nabídku. Pro přestupní jízdenky je nutno mít bezplatnou čipovou kartu, kterou rozdávají železniční a autobusové pokladny. Alternativou k této víkendové tarifní nabídce je síťová jízdenka IZLETka za 15 EUR, která je zároveň osvobozena od doplatků za vlaky vyšší kategorie (což jízdenky se slevou 75% nejsou). Při plánování výpravy je dobré propočítat, která z těchto víkendových tarifních nabídek bude výhodnější.

Po analýze jízdenek, které jsem během víkendu zakoupil, má úspora činila 18,60 EUR oproti běžnému jízdnému.

Pátek 18.08.2023

Vyrážím po práci vlakem rj 371 z Brna do Grazu, kde následuje pětiminutový přestup do IC 310 Drava, který spojuje Budapešť a Lublaň. Vlak přesně načas opouští Graz a míří do pohraniční stanice Spielfeld-Straß, kde proběhne výměna lokomotivy ÖBB za lokomotivu SŽ. K mému překvapení se do čela vlaku místo „mopeda“ řady 342 postavila „brižita“ 363.005 v retro nátěru. Mezi stanicemi Pesnica a Maribor byla čtyři dny zpátky dne 14.08.2023 zprovozněna nová přeložka železniční trati s nejdelším železničním mostem ve Slovinsku. Videoprezentaci je možno shlédnout zde.

Vlivem pomalé jízdy po nové trati, která je zatím pouze jednokolejná, vlak nabírá zpoždění. V Mariboru je sice plánovaný postoj od 22:40 do 22:45, nicméně přijíždíme minutu po oficiálním odjezdu, což znemožňuje pořízení jakéhokoliv slušného snímku.

"Brižita" 363.005 v čele IC Drava ve stanici Maribor.

Noc trávím v centru Mariboru na Poštovní ulici (Poštna ulica), kde se nachází spousta podniků s otvírací dobou dlouho do noci a žije se zde nočním životem.

Nyní krátce odbočím do roku 2022. Do Mariboru jsem naposled zavítal při projíždění slovinsko-rakouského hraničního přechodu Prevalje – Bleiburg. V pracovní dny je v provozu pět párů vlaků, jeden v neděli, během července a srpna pak dva páry vlaků o sobotách. Vlaky však mají v Bleiburgu špatné návaznosti na rakouské vlaky do Klagenfurtu. Tento lokální přechod byl v provozu i za časů socialistické Jugoslávie, jelikož na rakouské straně hranice žije národnostní menšina korutanských Slovinců.

Rakousko-slovinská pohraniční stanice Bleiburg (slov. Pliberk). Setkání Desira ÖBB a motorového vozu Slovinských železnic.

Sobota 19.08.2023

Zhruba o půl druhé v noci se vydávám směrem k železniční stanici. Ve 3:15 odjíždí sezónní „koupací“ vlak RG 1605 v relaci Maribor – Koper, který je dosud veden klasickou soupravou v podobě lokomotivy řady 363 a pěti slovinských vozů „Goša“. K této kmenové soupravě se dále připojují přímé spací vozy a vozy k sezení z Budapešti do Rijeky a Koperu, které v létě vypravují maďarské MÁV pod obchodním názvem „Retro Istria“. Vozy do Mariboru přijíždí jako MV 1246 přes hraniční přechod Hodoš. Šest maďarských vozů je chvíli po příjezdu do Mariboru připojeno na konec soupravy vlaku RG 1605, lokomotiva přijíždějící z Hodoše následně přechází na přípřež soupravy. Celkem 11 vozů se dvěma lokomotivami řady 363 v čele je vedeno v úseku Maribor – Ljubljana, kde se odpojí čtyři vozy MÁV do Rijeky. Do Koperu pak pokračuje souprava pěti slovinských vozů a dvou vozů MÁV, vůz k sezení a lehátko.

Lokomotiva 363.008 přivezla přímé lůžkové vozy MÁV z Budapešti.

Cesta z jednoho konce Slovinska na druhý zabere celkem 5,5 hodiny. První zpoždění 13 minut nabíráme hned v Mariboru, jelikož vlaková četa nestihla dostatečně rychle zkompletovat celou soupravu. Další zpoždění nabíráme v úseku Trbovlje – Litija, kde došlo 08.08.2023 k poškození tratě povodněmi a úsek je projížděn pouze jednokolejně. Další zpoždění nastává na vjezdu na hlavní stanici v Lublani, kdy je nutno vyčkat na průjezd protijedoucích nákladních vlaků. V Lublani z konce soupravy odstupují čtyři vozy MÁV, které následně přebere „moped“ řady 342, a odveze je směr Šapjane, kde soupravu přebírají chorvatské HŽPP a dovezou vozy do cíle v Rijece. Naše souprava vyjíždí asi po 20 minutách dále. Kolem stanice Logatec probíhají další stavební práce. Ve stanici Divača vyčkává přípojný mezistátní vlak MV 1272 do Puly. Ten je obvykle veden zelenou motorovou jednotkou řady 711, nicméně dnes je nasazena náhrada v podobě motorové jednotky řady 814 SŽ. Z Divače vlak pomalu začíná klesat až do přístavního města Koper.

Úsek trati od odbočky Prešnica - Koper byl dokončen teprve v roce 1975 a nabízí nádherné výhledy do krajiny. Jeho kapacita dlouhodobě nepostačuje silné nákladní dopravě, proto v roce 2021 byla započata výstavba zcela nové jednokolejné trati Koper – Divača, jejíž zprovoznění se očekává v roce 2026. Stávající trať zůstane zachována, lze však očekávat, že z důvodu nepříznivých sklonových poměrů bude využívána zejména pro provoz vlaků dolů k moři, tj. z Divače do Koperu.

Lokomotiva 363.004 v čele klasické soupravy "koupacího" vlaku připravena k večernímu odjezdu do Mariboru.

Přesně se zpožděním 60 minut v 9:40 zastavujeme v koncové stanici Koper. Ze soupravy se vyrojil velký dav lidí, kteří vyrazili z vnitrozemí za mořem. Stanice je hlavová o šesti kolejích, ale pouze na dvou je možné objíždět klasické soupravy. V současnosti jsou na zbylé dva páry vlaků zajíždějících do Koperu nasazeny nové elektrické jednotek Stadler, čili objíždění není nutné. Po výstupu všech cestujících lokomotiva objede soupravu a odebere z konce soupravy dva vozy MÁV. Ty přestaví na sousední kolej, následně k nim připojí zbytek slovinských vozů. Takto kompletní souprava pak vyčkává do večera, kdy ve 20:05 odjíždí do Mariboru. Celá tato manipulace trvala dlouhých 50 minut.

Po pořízení potřebné dokumentace mířím na městskou pláž. Ta není úplně blízko, proto si cestu urychlím pomocí elektrické koloběžky Bolt. Cesta na pláž tak zabere asi 12 minut, po osvěžujícím koupání se vracím zpět. Z autobusového nádraží, které se nachází hned vedle vlakového, odjíždím ve 13:15 jedním ze dvou autobusů toho dne do malé vesničky Črnji Kal, která se nachází v kopcích nad Koperem. Odsud po obědě v příjemné hospůdce stoupám v pekelném horku 225 výškových metrů na jedno z ikonických fotomíst ve Slovinsku.

Sladká odměna za náročný výstup však brzy přichází. Nejdříve se objeví dvojice jednotek Stadler řady 510 SŽ jako IC 502 "Pohorje" [Koper – Hodoš], které jsou následovány dvěma nákladními vlaky. Oba v čele s „brižitou“ řady 363 a „Taurusem“ řady 541 na postrku.

IC 502 "Pohorje" z Koperu do Hodoše.

"Brižita" 363.034 se soupravou kotlových vozů. Na postrku vypomáhá "Taurus" 541.004.

Po průjezdu skupiny vlaků z Koperu se však situace obrací k horšímu, projíždí minimálně sedm vlaků v opačném směru, z Koperu žádný. V tomto mezidobí se na fotofleku ukazuje nizozemec se svou rodinou, který zde pobyde zhruba půl hodiny. Jediným jeho úlovkem se stává lokomotivní vlak s Taurusy, které vykonávaly postrk. Přichází ještě třetí fotograf, kterým je Řek pracující v Německu. Řecký kolega má však štěstí a s prázdnou neodešel. Pár minut před tím, než se slunce otočilo pryč, se objevil ještě jeden náklad z Koperu v čele s Taurusem řady 541.

V podvečerním slunci stoupá z Koperu "Taurus" 541.014 se soupravou kotlových vozů.

Po ukončení fotografování odcházím do malé vesničky Črnotiče. Odsud totiž odjíždí náhradní autobusová doprava za osobní vlak Koper – Divača. Tři páry osobních vlaků jsou z důvodu vyčerpané kapacity tratě trvale nahrazeny třemi autobusy, které obsluhují mezilehlé vesnice. Pár minut před pravidelným odjezdem se na návsi u kostela skutečně objevuje dodávka NAD. Ta mě vysadí v Divači, odkud pokračuji osobním vlakem do pohraniční stanice Sežana. Zadní část vlaku je plná arabských migrantů, kteří vystupují rovněž v Sežaně a pokračují pěšky k italským hranicím. Ze Sežany pokračuji motorákem do vesnice Volčja Draga, kde mám zajištěn nocleh minutu od nádraží.

Neděle 20.08.2023

Ráno v 7:12 pokračuji dále v cestě sezónním osobním vlakem Sežana – Jesenice, který je tvořen dvěma motorovými soupravami řady 813. V Nove Gorici se vlak kompletně zaplní. Do této stanice se plánuji vrátit v roce 2025, kdy se souměstí Nova Gorica/Gorizia stane evropským městem kultury a bude obnovena železniční osobní doprava mezi oběma částmi města, která byla zastavena v roce 2001. Možná dojde i k obnovení osobní dopravy po nedaleké lokální trati do Adjovščiny, která byla zastavena v roce 2010. Vlak pokračuje do hor údolím řeky Soča. Ve stanici Most na Soči stojí souprava „avtovlaku“ v čele s lokomotivou 644.020 při vykládce vozidel u nákladní rampy.

„Avtovlak“ zajišťuje přepravu automobilů nejdelším tunelem ve Slovinsku o dílce 6 327 m. Díky němu odpadá zdlouhavá jízda automobilem přes Bohinjsko sedlo ve výšce 1277 m.n.m. (jižní portál tunelu se nachází ve výšce cca. 535 m.n.m.). Souprava vlaku se skládá z plošinových vozů pro přepravu automobilů a jednoho osobního vozu klasické stavby pro dopravu cestujících bez automobilu a cyklistů. Denně jsou vypravovány čtyři páry vlaků v trase Most na Soči – Bohinjska Bistrica, jeden pár vlaků Podbrdo – Bohinjska Bistrica. Návoz soupravy probíhá brzy ráno z Nove Gorice, návrat probíhá v pozdních večerních hodinách.

"Stadler" 610.037 jako osobní vlak Ljubljana - Nova Gorica.

V zastávce Podmelec opouštím vlak a pěšky po kolejích přes řeku Bača a krátkým tunelem přicházím na známé místo, kde vznikly již desítky fotografií „avtovlaku“. Do těchto míst jsem zavítal již v lednu 2022, nicméně nízké zimní slunce tehdy nezvládlo proniknout do horského údolí. Nyní mám příležitost k reparátu. Jsou zde dvě možnosti focení - z kamenného mostku přes trať nebo v rovince za mostkem ze země. Já volím vratký strom u mostku. Dvojice přijíždějících Němců zvolila rovinku. Nejprve kolem projíždí motorová jednotka Stadler 610.037 jako osobní vlak Ljubljana – Nova Gorica. Se zpožděním asi 20 minut se následně objeví souprava „avtovlaku“ a fotoaparát zaznamenává její průjezd. Reparát byl úspěšný.

"Španka" 644.020 projíždí v čele autovlaku AVT 854 [Most na Soči – Bohinjska Bistrica]. Souprava vlaku je tvořena plošinovými vozy pro přepravu automobilů a vozu k sezení řady Bl. Lokomotiva byla dodána tehdejším Jugoslávským železnicím do ŽTP Ljubljana v roce 1973 španělskou společností Macosa a slouží zde dodnes.

Tím zde fotografování končím a vracím se zpět na zastávku. Plným osobním vlakem popojíždím do stanice Bled-Jazero. Kousek odsud se nachází břeh známého slovinského jezera, kde trávím necelé dvě hodiny koupáním v příjemně osvěžující vodě.

Poněkud zmalovaný motorový vůz byl zachycen ve stanici Bled-Jazero.

Jezero Bled.

Vracím se zpět na stanici a osobní vlakem popojíždím do Jesenice. Odsud odjíždí denně celkem pět párů dálkových vlaků do Rakouska hraničním tunelem s úctyhodnou délkou 7976 m. Samotná stanice Jesenice má své nejlepší jugoslávské časy za sebou a působí velmi zanedbaným dojmem. Také rozsah mezinárodního provozu je pro rok 2023 poměrně slabý a od rozpadu Jugoslávie nedoznal velkých změn. Pouze v prosinci 2021 byl zrušen jeden pár vlaků EN „Lisinski“, který byl sloučen s dosud jezdícím vlakem EN 414/415 Zagreb - Schwarzach-St. Veit s přímými vozy do Zürichu.

Se zpožděním 13 minut přijíždí EC 210 „Sava“ v relaci Vinkovci – Villach Hbf. Ten je veden lokomotivou 1216 ÖBB a třemi starými vozy „Goša“ slovinských železnic SŽ, které standardům EC rozhodně neodpovídají, a dvěma moderními vozy chorvatských železnic HŽPP. 

Souprava vlaku EC 210 vjíždí do pohraniční stanice Jesenice.

Po rychlé výměně vlakového personálu pokračuje vlak směrem na Villach. Zpoždění se však spíše prodlužuje. S tím jsem však počítal a zakoupil si jízdenku Sparschiene do Vídně na pozdější vlak. Udělal jsem dobře, přípojný Railjet na Vídeň nepočkal, pět minut vyčkával pouze Railjet na Mnichov. Do Vídně tak pokračuji po hodinové pauze vlakem D 335, který byl řazen ze starších velkoprostorových vozů.

Vlak D 335 v konečné stanici Wien Hbf.

Po příjezdu do Vídně popojíždím S-bahnem do stanice Wien-Stadlau. Odsud totiž odjíždí „letištní vlak“ Flughafen Wien – Brno, který jezdí na objednávku města Brna. To provoz dotuje částkou 28,6 milionu Kč z městské pokladny. Dopravcem je společnost Gepard express. Souprava je tvořena pronajatým Vectronem a pronajatou soupravou dopravce Regiojet. Tato souprava běžně nocující ve Vídni je během noci využita pro obrat z vídeňského letiště do Brna a zpět. Ve vlaku cestovalo do Brna do deseti lidí. Zda-li se jedná o efektivní vynaložení veřejných prostředků z městské pokladny v době vysoké inflace a hlubokého deficitu státního rozpočtu, to každý posoudí sám.

Vlak přijíždí přesně v 1:20 na brněnské hlavní nádraží, kde končím úspěšnou víkendovou výpravu do Slovinska.

 

Text a foto: Petr Jetelina 2023