Víkend v Nizozemsku [2023]

V následujícím článku se vydáme na víkendovou návštěvu Nizozemska.

Březen 2023 se nesl ve znamení cestování na neomezenou evropskou síťovou jízdenku Interrail, kterou jsem pořídil za velmi výhodnou cenu se slevou 20% v listopadu 2022. První cestu jsme podnikli do Itálie (cestopis naleznete v archivu zde). Po návratu z Itálie platnost jízdenky vycházela i na následující víkend. Proto jsem si k víkendu vzal jeden den dovolené a vydal se poznat zemi, ve kterém jsem vlakem ještě nebyl. Nizozemsko jsem celkem podrobně navštívil v roce 2006 v rámci turistického zájezdu, nyní jsem se mohl s klidem věnovat železnici.

Čtvrtek 23. března

Ve čtvrtek odpoledne vyrážím po práci v 17:55 vlakem společnosti Regiojet směr Vídeň. Původní plán byl využít přímého nočního spoje Nightjet Wien – Amsterdam, ale vlak byl kompletně vyprodán. Pokusil jsem se najít rezervaci do přímých vozů do Bruselu, ale ani zde jsem nebyl úspěšný. Proto padlo rozhodnutí dojet do nizozemského Rotterdamu běžnými spoji k sezení.

Volím spoj Railjet v 19:55 z Vídně do Salzburgu, odkud ve 23:00 pokračuji regionálním spojem do Mnichova. I přes pokročilou hodinu přestupuje na Mnichov nemalé množství cestujících. Ačkoliv tyto spoje zajišťuje od roku 2013 soukromý dopravce Meridian, lze bez problému cestovat na Interrail. Pravidelný příjezd do Mnichova byl v 01:10, nicméně z důvodu stavebních prací v noci dorazil vlak i přes nulový provoz na trati se zpožděním téměř 25 minut. Mně to však nevadí, navazující rychlovlak ICE do Kolína nad Rýnem odjíždí až ve 03:32. Unaven z práce do něj usedám a usínám.

Pátek 24. března

Probouzím se značně rozlámaný před Frankfurtem zhruba v půl deváté ráno. Náš spoj nezajíždí na hlavní nádraží, ale zastavuje za městem na letišti, čímž se uspoří nemalý čas. Potom už nezbývá než dojet po vysokorychlostní trati do stanice Köln Hbf, kde noční ICE opouštím. Pravidelný příjezd vlaku je v 8:04, zpoždění činí asi 15 minut.

Souprava ICE 1. generace na nádraží Köln Hbf.

V 9:42 budu pokračovat návazným ICE do Bruselu, na které čekají již davy lidí, jelikož Thalys jedoucí z Dortmundu do Paříže přes Brusel byl zrušen. Naštěstí v posledním voze je relativně volno, mám se kde posadit. Vlak odjíždí opět zhruba s 15 minutami zpoždění.

Během jízdy přemýšlím nad dalším spojením. Napadlo mě se úplně vyhnout Bruselu. Vystupuji již v Lutychu (Liege-Guillemins), kde potkávám přes dvě hodiny zpožděný Nightjet z Vídně, který jsem dohnal. Z Lutychu pokračuji směr Leuven a Mechelen, odkud pak jezdí mezistátní IC do Nizozemska. V Mechelen však vidím na zhlaví stát Eurostar, za ním Thalys, a můj IC nikde. Na webu SNCB vidím informaci o zásahu policie v kolejišti. Naštěstí se vlaky brzy rozjely a tak se zpožděním 25 minut přijíždí i spoj IC z Bruselu do Amsterdamu. Klasická souprava je tvořena nizozemskými vozy dopravce NS a lokomotivami Traxx, které si SNCB pronajímá. 

Souprava vlaku IC Brussel - Amsterdam přijíždí do stanice Mechelen.

Úspěšně přijíždím do Rotterdamu, který je pro dnešek cílem cesty. Věnuji se dokumentování zdejšího provozu, přičemž mou pozornost budí poněkud bizarní jednotky ICN, kde strojvedoucí sedí v kokpitu jako ve stíhačce. Cestovatele že zahraničí zajisté zaujmou všudypřítomné turnikety, které zamezují komukoliv bez jízdního dokladu vstup do prostoru stanice. Turniket však umí přečíst i Interrail (na rozdíl od turniketů SNCF nebo RENFE).

Thalys Paris - Amsterdam.

Souprava jednotek ICM v Rotterdamu.

Následuje menší procházka do města k vodě. Město je čisté a velmi moderní. Nebýt velké únavy, určitě bych procházku protáhl až do večera. 

Centrum Rotterdamu.

Sobota 25. března

Ráno opouštím cenově výhodné ubytování a mířím na železniční stanici bez žádného pevného plánu. Mířím do Utrechtu, kde následně přestoupím na některý ze spojů jedoucí mimo hlavní trať směrem do Amsterdamu. Nicméně ještě na začátku cesty měním plán a mířím na severozápad od Amsterdamu projet zdejší tratě končící na břehu moře. S plánem se dá operovat bez omezení, vlaky téměř všude jezdí alespoň v intervalu 30 minut. Z Utrechtu tak mířím do Amsterdamu a hned přestupuju směr Enkhuizen. Zde se však dlouho nezdržím. 

Souprava jednotek ICM na hlavním nádraží v Amesterdam Centraal.

Stanice Enkhuizen. Kdysi rozsáhlé kolejiště hlavové stanice bylo redukováno pro současné potřeby.

Vracím se kousek zpět do stanice Hoorn a odsud spojovací tratí směrem k trati na Den Helder. Začíná poměrně silné pršet. Déšť však při cestě na konečnou stanici ustává a rozhodnu se zde na hodinu zastavit a podívat se k vodě. Na zatažené obloze pozoruji, že se začíná dělat hezky. A skutečně, na obloze se objevuje slunce. Toho hned pohotově využívám, popojedu na zastávku Den Helder Zuid a spěchám k blízkému železničnímu přejezdu, kde se mi podaří s násvitem zachytit jednotku VIRM 9548. Po jejím průjezdu se opět zatahuje. To ale vůbec nevadí, jelikož zde žádná vozidla jiného typu stejně nejezdí a více fotek není třeba pořizovat.

Hlavová stanice Den Helder.

Jednotka VIRM nedaleko zastávky Den Helder Zuid.

Plovoucí maják Texel.

Jeden z mnoha kanálů ve městě Den Helder.

Odjíždím do Amsterdamu, kde se zdržím lehce přes hodinu a udělám si večerní procházku. Město si dobře pamatuji z roku 2006, stále je moc hezké. 

Centrum Amsterdamu.

Po nákupu zásob v supermarketu mířím do městečka Amersfoort, kde jsem sehnal parádní ubytování za výhodnou cenu. Za pokoj Superior jsem zde zaplatil stejně jako za lůžko ve společném pokoji na hostelu přímo v centru Amsterdamu.

Neděle 26. března

V neděli přišel čas vrátit se domů. Bylo nutné se dostat ještě dnes přes Německo, jelikož další den ochromila německou železnici kompletní stávka.

První komplikací při plánování cesty zpět se stala skutečnost, že první vlaky v Nizozemsku se v neděli rozjíždí až mezi sedmou a osmou hodinou ráno, až na brzký ranní vlak před pátou ráno do Amsterdamu (na který jsem odmítl vstávat). Kvůli této skutečnosti jsem nestíhal první ranní vlak IC z Amsterdamu do Berlína. Nakonec tedy vyrážím z Amersfoortu až v 09:04 a ve stanici Zwolle stíhám až druhé ranní IC směr Německo. Klasické soupravy DB jsou na území Nizozemska vedeny lokomotivami řady 1700 NS. Přepřah probíhá v pohraniční stanici Bad Bentheim.

Jednotka ICM na nádraží Ammersfoort Centraal.

IC Amsterdam - Berlin přijíždí do stanice Zwolle.

Vlakem pojedu do stanice Hannover Hbf., kde mám pouze 8 minut na přestup do ICE směr Mnichov. Vlak však přijel včas. Vzhledem k neděli je navazující ICE velmi plné, ale v posledním voze nacházím jedno místo k sezení. Spoj postupně nabírá zpoždění přes dvacet minut, které mohlo ohrozit můj další přestup v Nürnbergu na další ICE z Dortmundu do Vídně. Nicméně tento spoj měl přes 30 minut zpoždění, tudíž přestup opět vychází. Vlak je přeplněn, a tak poprvé jsem bez místa k sezení. Nicméně od Regensburgu se lehce vyprázdnil a až do Vídně se obsazenost vlaku pohybovala v přijatelných mezích. Vlivem zpoždění tohoto spoje se ocitl v ohrožení poslední přestup ve Vídni. Bohužel Railjet do Brna odjíždí jen pár minut před naším příjezdem. 

Lokomotiva 1142.578 se spojem Regiojetu z Flughafen Wien do Brna hl.n.

Nic ještě není ztraceno, ve 21:39 odjíždí z Vídně do Brna Regiojet se spojem z Vídeňského letiště, ve kterém také platí jízdní doklad Interrail po dokoupení příslušného doplatku dle cestovní třídy. Volím proto Relax za 70 Kč. Tento spoj z letiště je až do června 2023 veden na objednávku města Brna (od června přebírá vozbu vlaků pro město společnost Gepard Express). Smysl nebo nesmysl dotování těchto spojů městem necháme nyní stranou, nyní se díky těmto městským dotacím dostanu domů. Přes pozdní hodinu čekalo na vlak na vídeňském hlavním nádraží několik desítek cestujících vracejících se do Brna. Ve 22:57 úspěšně vysedám v Brně a ještě stíhám doběhnout noční rozjezd před hlavním nádražím…

 

Text a foto: Petr Jetelina 2023