Vlakem do Itálie [2023]

Následující řádky nás zavedou do Itálie. Původně tento cestopis měl popisovat zcela jinou část Evropy. Původním cílem bylo portugalské Porto, nicméně železniční odbory zcela změnily směr naší cesty. Právě ve dnech našeho odjezdu vyhlásili železničáři ve Francii stávku, která omezila téměř veškerý provoz v zemi a dotkla se i spojů na Iberský poloostrov. Proto v samotný den odjezdu nastala kompletní změna plánu a téměř naslepo jsme vyrazili do Itálie na Sicílii. Jednu zkušenost s italskými železnicemi jsem měl již ze srpna 2022 (cestopis), takže do úplného neznáma jsme nejeli.

Na italských železnicích právě skončila 8. března stávka. Proto jsme vzali naše jízdenky Interrail Global pass, které jsme s akční slevou 20% zakoupili již v listopadu 2022, a vyrazili směrem na jih.

Čtvrtek 9. března

Odjíždíme po práci z Brna a směřujeme Railjetem do Vídně. Naše kroky nejprve vedou do zákaznického centra ÖBB, kde se mi úspěšně daří reklamovat rezervace lehátek na zrušený noční rychlík do Paříže. Poté z automatu vyzvedávám rezervace na Nightjet, máme lehátka do italské Verony. První komplikace se objevují ještě před samotným odjezdem, Nightjet Wien – Milano – La Spezia má na odjezdu přes 30 minut zpoždění. Nakonec se odjezd z Vídně podařil a my uleháme ke spánku. Ačkoliv mělo být kupé obsazeno pěti cestujícími, nakonec cestujeme pouze tři.

Pátek 10. března

Ráno nás budí průvodce a přináší snídani. Na telefonu zjišťuji, že jedeme včas. Zpoždění se ztratilo během nočního postoje v Villachu při přepojování vozů s Nightjetem München – Řím. Na nádraží ve Veroně přijíždíme dokonce s náskokem před oficiálním příjezdem v 5:51.

Nightjet München - Roma Centrale s přímými vozy z Vídně během postoje ve stanici Verona Centrale.

Po pořízení snímku vlaku se odebíráme do odbavovací haly, kde nacházíme zákaznické centrum. Zde kupujeme místenky do rychlovlaku Frecciarossa do Říma. Cena rezervace k jízdence Interrail činí 10 Eur.

V 10:10 přijíždíme včas do Říma. V Římě se však zdržíme jen slabou půlhodinku, kupujeme další rezervaci a míříme směr Neapol. Cesta je díky vysokorychlostní trati velice rychlá, Frecciarossa z Říma do Neapole zvládne celou trasu za pouhých 73 minut. Ve 12:13 přijíždíme do Neapole.

Frecciarossa ETR 500 přijíždí do stanice Roma Centrale. S ní pokračujeme dále do stanice Napoli Centrale.

Po uschování našich zavazadel odcházíme do centra. To, co však vidíme v ulicích, je něco příšerného. Všude spousta aut, špíny, migrantů. Hlavní centrum je bohužel škaredé a jeho návštěva je spíš ztrátou času. Ve špinavých uličkách se nám však podaří najít skvělou pizzerii s naprosto špičkovým jídlem. Po návratu pro naše zavazadla odcházíme na ubytování zhruba 10 minut od hlavního nádraží.

Galleria Umberto v centru Neapole bylo nejspíš jediné čisté místo v centru města.

Sobota 11. března

V tento den se budeme věnovat památkám, navštívíme kromě známých Pompejí také méně známé městečko Herculaneum, které postihl stejný osud jako Pompeje. Je sice menší, avšak mnohem zachovalejší. Pro přesun využíváme příměstský vlak směr Salerno jezdící o víkendu každých 30 minut. Cesta trvá 19 minut. 

Zastávka Portici-Ercolano.

Od nádraží je však potřeba ještě ujít nemalou vzdálenost ke vstupní bráně. Nicméně návštěva městečka s Vesuvem v pozadí opravdu stojí za to. Díky tomu, že není příliš známé, nepotkáváme davy turistů.

Pohřbené město Herculaneum. V pozadí se tyčí Vesuv.

Po 12. hodině nastává čas pro přesun do Pompejí. Ty leží na stejné železniční lince 17 minut jízdy. Zde je již poznat, že se jedná o exponovanou turistickou destinaci. Spousta stánků a také prodejců agentury, která se Vám pokouší vnutit předražené papírové průvodce. Všechny nabídky vytrvale odmítáme a míříme rovnou do areálu antického města. To nás překvapilo obrovskou svou rozlehlostí. Množství turistů je však přijatelné, o prázdninách to však musí být masakr.

Pompeje.

Po tříhodinové návštěvě odcházíme zpět k nádraží. V bufetu u nádraží si dáme něco k snědku a vlakem pokračujeme směr Salerno, kde máme zajištěn nocleh.

Železniční stanice Pompei.

Neděle 12. března

Před námi je dlouhá cesta do sicilského Palerma. Palermo spojují s Neapolí dva páry denních vlaků Intercity IC s jízdní dobou přes 9 hodin a jeden pár nočních vlaků ICN. 

Noční rychlík Palermo - Napoli zachycen ve stanici Salerno.

Nastupujeme ve stanici Salerno, čímž ušetříme zhruba hodinu z dlouhé cesty. Vlaky IC jsou povinně místenkové, v případě  jízdenky Interrail stojí 3 Eura. Téměř celá trať k jihu vede podél pobřeží, a často je z okna na co koukat. Po čtyřech hodinách jízdy vlak dorazí do stanice Villa San Giovanni, kde probíhá nakládka vlakových souprav na trajekt. Železniční trajekt mezi Apeninským poloostrovem a ostrovem Sicílie je unikátní. Jedná se o poslední železniční trajekt v Evropě, který slouží k přepravě osobních vlaků. Slouží také pro dopravu nákladních vlaků. Lodě plují do stanice Messina Centrale na Sicílii.

Vlak naložen na trajektu.

Souprava vlaku je tvořena dvěma spojenými čtyřvozovými soupravami s lokomotivou, vloženými vozy a řídícím vozem. Souprava se rozdělí na dvě části, které následně lokomotiva nezávislé trakce zasune na palubu lodi. Po ukončení posunu mohou cestující ze soupravy vystoupit a strávit plavbu po moři na horních palubách. Samotná plavba trvá zhruba půl hodiny, samotný posun v přístavech trvá mnohem déle. V případě bouře počítá jízdní řád s vatou v jízdním řádu.

Rozdělená souprava naložená na trajektu.

Po vykládce souprav z trajektu nedochází k jejich spojení. První část soupravy pokračuje jižním směrem do města Catania, druhá část soupravy míří do Palerma. Velká část tratě po severním pobřeží proběhla modernizací a cesta tak ubíhá rychle.

V 19:20, s pětiminutovým náskokem přijíždíme do cíle naší cesty, do Palerma. Hotel se nachází hned naproti železniční stanice. Po ubytování ještě vyrážíme směrem do centra na nákup potravin a také nacházíme bufet, kde za dobrou cenu kupujeme teplou večeři.

Souprava vlaku IC z Neapole v konečné stanici Palermo Central.

Pondělí 13. března

Dopoledne opouštíme hotel a po uschování zavazadel se vydáváme na prohlídku města.

Palermo vypadá mnohem lépe než Neapol. Na ulicích je sice špína, nicméně je to mnohem lepší. Nacházejí se zde mnohé uličky ideální k procházce. Několik památek v centru je zapsáno na seznam světového kulturního dědictví Unesco. 

Centrum Palerma.

Zajímavým způsobem řešíme problém s toaletami. Jelikož se v centru žádné nenacházejí, využili jsme příměstský vlak, kterým jsme se projeli do stanice Giachery. 

Zastávka Giachery.

Nejzajímavější z celé návštěvy města je bezesporu návštěva kapucínské kripty, kde jsou kromě mnichů vystaveny mumie významných občanů a sponzorů řádu. Bohužel se uvnitř nesmí fotit, pár záběrů a více informací naleznete v tomto článku. 

Večer se vlakem přemístíme z Palerma do města Agrigento, kde budeme nocovat.

Úterý 14. března

Dnes je na programu návštěva tzv. Údolí chrámů. Kousek za městem směrem k pobřeží se nachází pozůstatky několika antických chrámů. K nim se přibližujeme pomocí městského autobusu.

V komplexu se nachází celkem čtyři chrámy. Z chrámu Dia Olympského se nedochovalo téměř nic, z dalších se zachovaly rozvaliny. Chrám Concordia však přežil více než dva tisíce let od roku výstavby 440 - 430 před naším letopočtem. Na rozdíl od Akropolis v Aténách je chrám původní a nebyl znova postaven.

Více než dva tisíce let starý chrám Concordia.

Odpoledne se vracíme autobusem zpět k železniční stanici a vlakem odjíždíme směr Caltanissetta. Tímto směrem jezdí pouze 4 páry vlaků denně. Ze stanice Caltanissetta pokračujeme dál směr Catania. Bohužel návaznost mezi vlaky zde žádná není a musíme čekat dvě hodiny. Závěr cesty mezi stanicemi Dittaino a Catania absolvujeme náhradní autobusovou dopravou z důvodu dvouleté modernizace tratě. Příjemný bonus je příjezd autobusu do cílové stanice o dvacet minut dříve oproti jízdnímu řádu.

Stanice Agrigento Centrale. Historická výpravní budova zůstala skryta pod lešením.

Středa 15. března

V tento den navštívíme město Taormina. Ta se nachází po cestě mezi Catánií a přístavem Messina, odkud odjíždí trajekt na pevninu. Cesta zabere zhruba hodinku. 

Elektrická jednotka přijíždí do stanice Taormina.

Město Taormina bylo založeno za antických dob vysoko nad hladinou moře. Od železniční stanice do města je nutno využít linkový autobus, případně překonat pěšky 200 výškových metrů. A že to je pořádný stoupák. Máme štěstí, chvíli po našem příjezdu jeden autobus přijíždí. Za jedno Euro tak překonáváme dané převýšení. Hlavní dominantou města je řecké divadlo, že kterého je nádherný výhled na sopku Etna. Centrum městečka je menší, avšak turistů zde není mnoho a vycházka po hlavní uličce je příjemná. Cestu z centra zpět k nádraží absolvujeme pěšky po chodníčku, který vede strmě dolů. 

Římské divadlo s výhledem na Etnu v pozadí.

Pokračujeme vlakem dále do přístavu Messina, abychom trajektem projeli zpět na Apeninský poloostrov. Železniční trajekt zrovna žádný nejede, proto jsme posláni kousek dál od nádraží, kde se nachází přístav trajektu Bluejet. Kupujeme jízdenku za 2,50 Eur (Interrail zde není uznáván) a hned nasedáme na palubu menší osobní lodě. Zhruba po 20 minutách plavby vysedáme na pevnině, hned u podchodu do nádraží. Stíháme i dřívější osobní vlak do města Reggio Calabria, kde budeme nocovat hned u nádraží.

Večer si ještě zajdu na nádraží, abych pořídil několik večerních snímků vlaků, kterými budeme zítra cestovat.

Lokomotiva D445.1141 v čele vlaku IC 566.

Osobní vlaky jsou vedeny motorovými vozy Fiat.

Čtvrtek 16. března

Dnes se budeme věnovat šotoušení. Čeká nás cesta z Reggio di Calabria do města Taranto a dále do přístavu Bari. Většina dnešní trasy povede po trati na pobřeží moře. Města Reggio di Calabria a Taranto jsou spojeny dvěma páry vlaků Intercity denně, přičemž cesta trvá přes šest a půl hodiny. Na tyto spoje jsou vypravovány třívozové klasické soupravy z klimatizovaných vozů a dieselové lokomotivy řady D.445. Jde o jedinou relaci v Itálii, kde lokomotivy nezávislé trakce obstarávají vozbu dálkových vlaků. Řadu D.445 lze v osobní dopravě potkat ještě ve Florencii na dvou příměstských relacích.

Vyrážíme přesně v 8:00 ze stanice Reggio di Calabria do městečka Soverato, kam přijíždíme v 10:27. Zde si uděláme delší pauzu. Jdeme totiž až na pláže na sever od centra, kde jsem vytipoval na základě již notně starých fotografií elegantní fotomísto s mořem v pozadí. Mám štěstí, počasí zatím přeje a okolí tratě je zbaveno náletových dřevin. Čas průjezdu vlaku se blíží, stejně tak se blíží mračna přesně nad místem, kde stojím. Nakonec to klaplo, mezera mezi mraky vyšla a čip fotoaparátu zachytil soupravu protijedoucího IC 558 z Taranta do Reggio di Calabria.

v městečku Soverato na břehu Jónského moře byla zachycena lokomotiva D 445.1104 v čele vlaku IC 558 [Taranto – Reggio di Calabria].

Po úspěšném fotografování se vracíme po pláži zpět na nádraží. Jelikož do odjezdu následujícího IC do Taranta zbývá ještě více jak hodina, rozhodli jsme se popojet osobním vlakem do města Crotone s přestupem v Catanzaro Lido. Právě zde při přestupu ke mně přichází italská policie a z naprosto neznámých důvodů po mě požadují doklad a smazání fotografie motorových vozů, které jsem zde pořídil. Nejspíš si zdejší bezvýznamní policisté potřebovali dokázat svou důležitost. Proto bohužel odsud nemám žádnou fotografii. Ve městě Crotone doplňujeme zásoby v supermarketu a vyčkáváme na příjezd IC 562 do Taranta. Čeká nás ještě několik hodin do cíle, kam přijíždíme až za tmy. V Tarantu čekáme asi tři čtvrtě hodiny na vlak do Bari, které je naším cílem dnešního dne. Mezitím, co policie buzerovala cestující v čekací hale, já na prázdném nástupišti pořídil několik snímků.

Lokomotiva D445.1086 v čele vlaku IC 562 na konečné stanici Taranto.

Stál zde i starý moorový vůz Fiat Ad 40.

Pátek 17. března, sobota 18. března

V Bari se podstatně zvolňuje naše ostré cestovní tempo a rozhodneme se strávit ve městě více času a užít si trochu pohody.

V pátek vyrážíme do městečka Arberobelo, které je známé svými typickými domečky. Zdejší architektura je zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. 

Typická zástavba města Arberobelo.

Do Arberobela vede železnice, která je svým časem jízdy však nekonkureneschopná vůči autobusům, které mají téměř poloviční cestovní čas. Proto zdejší železniční společnost Ferrovie del Sud Est vypravuje ve své režii i autobusové linky. Bohužel zde není uznávána naše jízdenka Interrail, tudíž jsme se rozhodli pro rychlejší a levnější autobus. Vlak jsme jeden potkali, motorový vůz od polského výrobce PESA.

Motorová jednotka PESA 219M s italským číslem ATR 220-018 opouští Arberobelo.

Od odpoledne po návratu z Arberobela až do odpoledne následujícího dne jsme celý čas strávili již jen v Bari. Je to přístavní město, ale má zachováno i staré centrum s mnoha úzkými uličkami. Ve zdejší katedrále jsou uloženy ostatky svatého Mikuláše. Jelikož jsme zde mimo sezónu, panuje zde poměrně klidná atmosféra. 

Bari.

V sobotu odpoledne odjíždíme rychlovlakem Frecciarossa přes kus Itálie do Florencie. Cesta nám zabere téměř šest hodin. 

Frecciarossa 1000 na konečné stanici ve Florencii.

Neděle 19. března

V deset hodin dopoledne opouštíme ubytování a pomalu se blížíme k centru. Cestou hledáme něco k snídani. Nacházíme jen pákistánské bistro s kebabem. Není nad ranní kebab. Pak míříme do samotného centra, které je i mimo hlavní sezónu plné turistů. Vracím se sem po 17 letech. Procházku začínáme u Florentského dómu, která je skutečným renesančním skvostem. Poté pokračujeme ulicemi k náměstí Piaza della Signoria s radnicí, před kterou stojí i kopie Michelangelova Davida. Odsud je to už jen kousek k řece, přes kterou vede slavný Most Zlatníků. Od něj se vracíme zpět k hlavnímu nádraží.

Florentský dóm.

Florentská radnice.

Most zlatníků.

Lokomotiva D445.1083 se soupravou osobního vlaku ze Sieny.

Odpoledne máme v plánu přesun směr Bologna. Pro návrat zpět do ČR jsme chtěli použít Nightjet Řím – Vídeň, nicméně vyhledávač rakouských drah ukazoval výchozí stanici až z Boloně, což způsobilo trochu nepohodlí. Z Florencie do Boloně je možno použít rychlovlak Frecciarossa, avšak s příplatkem 10 Eur. Dále je možné cestovat vlakem IC s příplatkem 3 Eur. Nicméně byla neděle odpoledne a všechny vlaky byly vymístenkovány. Proto jsme přistoupili k plánu B. Osobním vlakem jsme se přesunuli z Florencie do stanice Prato Centrale, kde jsme přestoupili na další osobní vlak směr Boloň. Vzhledem k většímu množství přestupujících cestujících se zavazadly jsme usoudili, že nejsme jediní, kdo je takto nucen cestovat. Do Boloně přijíždíme v 17:52.

Stanice Bologna Centrale. Klasická souprava pro vlaky IC.

V Boloni se podstatně mění počasí. Poprvé za celou výpravu začíná poměrně hustě pršet. Přesto se rozhodneme jít do centra. Téměř celou cestu od nádraží až na hlavní náměstí k radnici vede podloubí. Ačkoliv je neděle večer, v podloubí se promenádují lidé a je zde velmi živo. Nakupujeme proviant, dáme si v bufetu k večeři pizzu a míříme zpět k nádraží, kde vyčkáváme na odjezd Nightjetu do Vídně.

Nedáme do lehátkového vozu a jdeme spát. Tentokrát máme dva spolucestující, mladý německy mluvící pár, který leží na horních palandách.

Pondělí 20. března

Ráno jsme probuzeni silným klepáním průvodce, který přináší snídani. Podle telefonu zjišťuji, že máme půl hodiny zpoždění, což znamená, že vlak v 9:10 ve Vídni ujede. Já si z toho však těžkou hlavu nedělám. Přítelkyni jsem posadil na Regiojet směr Brno a já se vydal využít potenciál mezinárodní jízdenky Interrail do Bratislavy. To však nebyl příliš dobrý nápad. V Bratislavě jsem měl původně strávit 43 minut při přestupu na Metropolitan do ČR, nicméně na online mapě ŽSR jsem postupně pozoroval narůstající zpoždění vlaku, které se z původních 28 minut vyšplhalo až na 50 minut. Veškerý čas jsem strávil v hospodě „Caffe Pressburg“, která byla notně zahulená (na Slovensku je stále možno kouřit v hospodě), točí zde nepříliš dobrý Staropramen a také zdejší klientela byla velmi zajímavá. Bratislavské nádraží mi tak poskytlo poměrně silný kulturní šok po návratu z Itálie. Ještě předtím, než k druhému nástupišti přijel o 50 minut opožděný Metropolitan do ČR, vytvořil jsem na telefonu meme, které přesně vystihlo mé pocity. Tímto tak symbolicky uzavírám poněkud dobrodružnou a neplánovanou výpravu do Itálie. 

 Text a foto: Petr Jetelina 2023