Vlakem do Moldavska [2023]

Moldavsko se řadí mezi jednu z nejchudších zemí v Evropě, která leží na pomezí Evropské unie a Ukrajiny. Válečný konflikt v sousední zemi Moldavsko velmi zasáhl. Země trpí obrovskou inflací, silně ji zasáhla migrační vlna, kdy přes malou zemi prošlo až 800 tisíc ukrajinských válečných uprchlíků, přičemž zhruba 100 tisíc jich v zemi zůstalo. Země je silně závislá na plynu z Ruska, což se Rusko snažilo využít k vyvolání politické nestability v zemi. Prozápadní vláda však všem pokusům o destabilizaci země odolala a země je nyní kandidátskou zemí Evropské unie. Rovněž situace v separatistickém Podněstří, kde se od začátku 90. let nachází stále 1500 ruských vojáků, zůstává zatím klidná.

Moldavsko má poměrně řídkou železniční síť s délkou pouhých 1232 km. Jako postsovětská země má zdejší železniční síť rozchod 1520 mm, normální rozchod 1435 mm se vyskytuje pouze v přechodových stanicích do Rumunska. Společnost Calea Ferată din Moldova (CFM) vznikla z tehdejší Moldavské dráhy, která byla součástí Sovětských železnic (SŽD). Samotná Moldavská dráha existuje od roku 1979 a vznikla rozdělením tehdejší Oděsko-kišiněvské dráhy.

Vývoj moldavských železnic byl v posledních letech poměrně turbulentní. Příchod pandemie Covidu v březnu 2020 srazil železnice na kolena. Objem přeprav tehdy ziskové nákladní dopravy klesl na úplné minimum. Dále pak byly zastaveny všechny dálkové rychlíky CFM z Kišiněva do Moskvy a Sankt Peterburgu. Rovněž došlo k zastavení mezistátních vlaků do Rumunska a ukrajinské Oděsy. V únoru 2021 bylo zvažováno kompletní zastavení veškeré osobní dopravy. Válka na Ukrajině však otevřela železnici nové příležitosti. Došlo k obnovení mezistátních vlaků Chișinău – Iași Socola v rozsahu dva páry denně (před covidem jeden pár vlaků v sobotu a v neděli). Byl obnoven denní provoz rychlíku „Prietenia“ Chișinău – București. V listopadu 2022 byl zaveden nový rychlík Kyjev – Chișinău, avšak v režii ukrajinských železnic a CFM dodává pouze lokomotivu na své síti. V nákladní dopravě stoupl vývoz zboží a obilnin přes Moldavsko dále do Evropy a do moldavského přístavu Giurgiulești, který má po Dunaji přístup k otevřenému moři. Jelikož bylo nutno zboží vozit z Ukrajiny mimo separatistické Podněstří (pohraniční most byl ukrajinskou armádou vyhozen do povětří), došlo k reaktivaci železničního hraničního přechodu Basarabeasca – Berezyne. V roce 2023 objem nákladní dopravy proti roku 2022 poklesl.

Moldavsko jsem poprvé navštívil v říjnu 2021, kdy jsme kromě Kišiněva navštívili i separatistické Podněstří. Článek naleznete zde. V roce 2023 jsem se rozhodl Moldavsko opět navštívit. I přes zuřící válku na Ukrajině je zde situace stabilní a poměrně bezpečná, veškeré obavy o bezpečnost během cesty se ukázaly jako zbytečné.

Sobota 1. července 2023

Vyrážím z Brna prvním ranním EC 271 do Budapešti na nádraží Nyugati. Využívám nákupu jízdenek v eshopu ZSSK, kdy kupuji dvě jízdenky Brno – Štúrovo a Štúrovo – Budapest. Z nádraží Nyugati se přesouvám trolejbusem na nádraží Keléti. Odsud v 13:40 odjíždí EC 143 Transilvania do Rumunska. Kmenová souprava jede v trase Budapest – Cluj-Napoca. Ve stanici Püspökladany se od soupravy oddělují dva přímé vozy jako EC 686 Szamos, které pokračují na Debrecen a přes hraniční přechod Nyírábrány - Valea Lui Mihai do rumunského Baia Mare. Zde mám zajištěn nocleh do dalšího dne v penzionu na okraji města.

Dopoledne na nádraží Budapest-Nyugati pu.

Přepřah lokomotivy nezávislé trakce v Debrecenu. Lokomotiva MÁV veze soupravu do rumunské pohraniční stanice Valea Lui Mihai.

Neděle 2. července 2023

Tento den strávím celý ve vlaku. V 07:20 odjíždí z Baia Mare osobní vlak R4020 směr Cluj-Napoca, který je veden jednotkou Siemens Desiro. 

Stanice Baia Mare.

 

Křižování s půl hodiny zpožděným nočním rychlíkem 1641 z Bucuresti do Baia Mare.

Vysedám ve stanici Dej Călători, kde po 20 minutách přesedám na rychlík IR 1832 do Iași, kam přijíždím až večer v 18:12. 

Souprava rychlíku IR 1832 přijíždí do stanice Dej Călători.

Cesta ve velkoprostorovém voze je velmi úmorná. Ačkoliv jsem měl zakoupenou rezervaci, na mém místě sedí dvojice nevábně vypadajících Rumunů se spoustou zavazadel. Průvodčí místo aby je vypakoval, nabízí mi sezení jinde. To se později ukázalo jako chyba, jelikož i ostatní místa se postupně plní cestujícími s rezervacemi. Problém se vyřeší sám až po čtyřech hodinách cesty, kdy přistupuje mladá Rumunka s rezervací na vedlejší sedadlo a trvá na uvolnění sedadel. Přispěchám jí na pomoc a špinavé Rumuny z našich míst úspěšně vypakujeme. Poslední hodinu vlak doslova tlačím očima, abychom už byli v cíli. 

Podvečerní slunce osvítilo soupravu osobního vlaku R 6445 z Iași do Pașcani.

V Iași mířím nejprve k mezinárodní pokladně, kde kupuji rezervaci na lůžko na spoj Chișinău – Bucuresti, kterým pojedu za týden zpět. Bohužel není možné zakoupit single ani double, a tak budu cestovat v kupé T4. Následně rychle do Kauflandu na nákup večeře a na ubytování. Dnes mám nocleh v prostorném bytě v panelovém domě za výhodnou cenu.

Pondělí 3. července 2023

Po dvou dnech zdlouhavé jízdy přes Maďarsko a Rumunsko se dnes konečně dostanu do Moldavska. Vyrážím dopoledne z apartmánu a objednávám přes aplikaci Bolt odvoz k nádraží Iași Socola. Odsud totiž odjíždí širokorozchodné vlaky moldavských železnic CFM do Kišiněva. Bohužel kolej o širokém rozchodu 1520 mm nevede až na hlavní nádraží v Iasi, ale končí daleko na předměstí města. K nádraží se lze dostat i autobusem.

Spoje Iași – Chișinău zajišťují motorové jednotky D1M.  Ty vznikly modernizací původních motorových jednotek D1 v letech 2012-2014 v rumunském podniku Remar v Pașcani. Modernizace jedné jednotky vyšla na 2,35 mil. €. Původní motor byl vyměněn za Volvo Penta TAD1662VE (výkon 515 kW), přenos výkonu však zůstal původní. Kompletní obměnou prošel interiér, který má 1. a 2. třídu, celkem 265 míst k sezení. Jednotka je klimatizovaná, nabízí wifi a zásuvky. Chodové vlastnosti soupravy jsou však podobné původní řadě D1. Celkem bylo modernizováno pět souprav.

Modernizovaný Ganz D1M-003 stojí na lehce divokém nádraží Iași Socola.

Vlak odjíždí z nádraží Iași Socola v 11:50, do Kišiněva přijíždí v 16:15. Doba jízdy je 4 hodiny 25 minut. Vlak odjíždí včas směrem k moldavské hranici. Jízdní doklad do první třídy jsem zakoupil přes eshop CFM. Ve vlaku se poté stačí prokázat pasem a od průvodčího dostanete tištěnou jízdenku z pokladny. Rumunská pohraniční kontrola ve stanici Ungheni-Prut probíhá hladce. Jeden celník sesbírá pasy a odnáší je ke kontrole, jiný nese do vlaku schůdky a prohlíží stropní prostory, jestli v nich není něco pašováno. Po 40 minutách odjíždíme z rumunské pohraniční stanice a míříme na hraniční most přes řeku Prut, jehož autorem je firma Gustava Eiffela. V těchto místech kdysi probíhala ostře sledovaná hranice Sovětského svazu a Rumunské lidové republiky. Vlak zastavuje v moldavské pohraniční stanici Ungheni. Nastupují pohraničníci a vybírají doklady. Mladý pohraničník se mě ptá, kam cestuji, za jakým účelem a na délku pobytu. V Moldavsku můžete bez víza zůstat pouze 90 dní v průběhu 6 měsíců od data prvního vstupu. Dostávám do pasu vstupní razítko.

Jednotka odjíždí z Ungheni včas a jede pomalu moldavskou krajinou, která je tvořena převážně pahorkatinou s loukami, občas se objeví pole. Mezi stanicemi Pyrlica a Cornesti se nachází dvoukolejný úsek, ve kterém je však jedna z kolejí vyloučena a vlak zde nepřekračuje rychlost 20 km/h. Právě zde začínáme nabírat zpoždění, jednotce na čas vypadává motor v předním voze. Po cestě se nacházejí dvě větší sídla, Călăraşi a Străşeni, kde přistupují cestující do nejlevnější třetí třídy. V první třídě cestují čtyři cestující a má zde zřízenou „kancelář“ náčelník vlaku, který neustále vyplňuje papíry a prodává jízdenky, které odnáší dva další průvodci do vozů druhé a třetí třídy.

Konečná stanice Chișinău.

V 16:43 zastavujeme na hlavním nádraží v Kišiněvu se zpožděním 28 minut. Vydám se nejprve najít bankomat a vybrat moldavské lei, následně kupuji v jednom z blízkých obchodních domů moldavskou simkartu s 20 GB dat v přepočtu za pouhých 59 Kč. Ubytování na tři noci mám zajištěno v apartmánu pouhých 500 m od nádraží.

Dvojice posunujících "čmeláků" ČME3-3872 a ČME3-5740.

Úterý 4. července, středa 5. července 2023

Kišiněv, hlavní město Moldavska, bylo založeno již v roce 1466, nicméně jeho současná podoba pochází až z dob po 2. světové válce. Žije zde zhruba 671 tisíc obyvatel, spolu s okolní aglomerací zde žije celá jedna třetina obyvatel. Většina dnešní moderní zástavby vznikla za dob Sovětského svazu, který do celého Moldavska investoval značné prostředky pro jeho poválečnou obnovu. Díky tomu má město charakteristický vzhled klasické sovětské metropole se širokými bulváry, šedivými činžáky a spoustou parků a zeleně. Mnoho cestovatelů jej řadí mezi nejošklivější evropská města, památek je ve městě velmi málo, historické centrum žádné nenajdete.

Na hlavním náměstí se nachází vítězný oblouk z roku 1841, za kterým se nachází katedrála Narození Páně z let 1830-1840 se zvonicí (1997). Ze sovětských dob lze jmenovat stavby jako prezidentský palác, budova opery a baletu, cirkus či památník Rudé armády. Navštívil jsem také sochu Vladimira Iljiče Lenina, která se dodnes zachovala. 

Významné budovy Kišiněva.

 

Pomník V. I. Lenina v Kišiněvu.

Ve městě funguje na východní poměry velmi kvalitní městská hromadná doprava, kterou zajišťuje rozsáhlá trolejbusová síť o délce téměř 300 km se 30 linkami. V provozu převažují moderní nízkopodlažní vozy od běloruské společnosti Belkommunmaš. Mezi nimi šlo ještě spatřit několik posledních vozů Škoda 14Tr a dokonce jeden kloubový sovětský trolejbus ZiU. Jízdenky v ceně 6 Lei prodává průvodčí ve voze.

Kloubový trolejbus ZiU-683V01. Ač se to nezdá, vůz byl vyroben v roce 1995.

Vůz Škoda 14TrDT/6M čísla 1271 byl dodán v roce 2001.

Vůz Škoda 14TrDT/6M čísla 3820 byl dodán v roce 2002.

Během pobytu ve městě jsem si také našel čas k pořízení potřebné dokumentace několika málo vlaků, které zde lze potkat. 

Ranní příjezd rychlíku "Prietenia" do Kišiněva.

Na hlavním nádraží v Kišiněvě byl zachycen "čmelák" ČME3-4167 při posunu se soupravou vlaku 804C [Benderi-3 – Chișinău]. Lokomotiva byla dodána Sovětským železnicím k tehdejší Moldavské dráze v roce 1983 z podniku ČKD Praha. Soupravu vlaku tvoří dva vozy typu "plackartnyj", které do příchodu pandemie Covidu v březnu 2020 jezdily na elitních výkonech do Moskvy a Sankt-Petěrburgu.

Na předměstí Kišiněva byl zachycen rychlík 105Ь [Chișinău – București Nord] v čele s lokomotivou TE33AC-3001. Lokomotivy řady TE33AC byly objednány Moldavskými železnicemi CFM v počtu 12 kusů v roce 2020 v USA u firmy General Electric Transportation a zkompletovány v Kazachstánu podnikem LKZ (Lokomotiv Kurastyru Zauyty). Rychlík je tvořen "stodolami", které byly vyrobeny ve vagónce Ammendorf v NDR a umožňují výměnu podvozků mezi širokým a standardním rozchodem v moldavské pohraniční stanici Ungheni.

Ze stejného místa jako předchozí smímek byl zachycen "Ganz" D1-706 jako osobní vlak 6831 [Chișinău–Ungheni]. Zadní hlavu jednotky čísla 798 zachvátil pár hodin po vyfocení požár, který byl pro ní likvidační. Vůz čísla 706 byl dodán Sovětským železnicím k tehdejší Moldavské dráze v roce 1984 maďarským podnikem Ganz–MÁVAG. Vůz 796 byl vyroben v roce 1988.

Čtvrtek 6. července 2023

Ve čtvrtek opouštím Kišiněv a pokračuji za dalším železničním dobrodružstvím. Pojedu ukrajinským rychlíkem Chișinău – Kyjev, kterým se přesouvám do stanice Balti-Oras. Asi hodinu před odjezdem přicházím na nádraží k pokladně a kupuji jízdenku za necelých 150 lei do třídy plackartnyj. Vlak vyjíždí každý sudý den v 17:54 a do Balti přijíždí ve 22:31. Doba jízdy trvá 4 hodiny a 37 minut. Maršrutka zvládne tuto trasu při dobrém provozu za pouhé dvě hodiny. Také se nelze divit, že v Balti vysedám pouze já a průvodkyně vozu byla zaskočená, že někdo chce vlak využít právě do této stanice. Po dlouho táhnoucí se jízdě vysedám se zpožděním asi 15 minut v temné stanici Balti-Oras. Dokonce zde někdo nastupuje, na vlak zde dohlíží jeden příslušník ochranky. Velmi slabě osvětlenou ulicí směřuji rychlým krokem k hotelu DSB, který se nachází 800 m od stanice. Hned naproti se nachází vojenská posádka.

Balti je třetí největší město v Moldavsku a poslouží mi jako základna pro páteční výjezd.

Pátek 7. července 2023

Dnes se vydám do města Oknica (rumunsky Ocnița), které se nachází na severu Moldavska u ukrajinských hranic. Z Balti do Oknice je v pátek, sobotu a neděli veden jeden pár osobních vlaků. Do Oknice také jezdí kyjevský rychlík jezdící do Kišiněva, avšak během nočních hodin.

Vlak odjíždí z nádraží Balti-Slobozia, které je vzdáleno od centra města a dopravu k němu zajišťují trolejbusy. Jedná se o velmi rozlehlou stanici, která má své nejlepší časy již dávno za sebou. Také se zde nachází depo. Kromě několika nákladních vlaků je odsud denně vypravován pouhý jeden pár osobních vlaků do stanice Rogojeni, od pátku do neděle i náš osobní vlak do Oknice. Nic jiného už z dříve čilé osobní dopravy nezůstalo. Kyjevský rychlík stanici míjí po spojce na okraji města.

Vlak vyjíždí v 9:10 z Balti a do Oknice dorazí ve 12:03. Souprava vlaku je tvořena mohutnou lokomotivou 2TE10M-2941 a dvěma osobními vozy typu plackartnyj, které jedou jako třída „obščij“ (plackarta určená k sezení). Cesta vlaku zabere 2 hodiny a 50 minut. Během této doby se ve voze vystřídá velké množství místních, kteří vlak využívají jako dostupnou formu dopravy a neváhají jít na zarostlou zastávku uprostřed polí. Jízdenka na celou trasu stojí pouhých 20 lei. 

S mírným zpožděním zastavujeme lehce po 12. hodině na nádraží Oknica. Po výstupu lokomotiva okamžitě odstupuje od soupravy a míří na triangl obrátit směr stanoviště. Zároveň zde posunuje čmelák ČME3-3867 s nákladními vozy. Jedná se o významný železniční uzel na severu Moldavska, dnes důležitý hlavně pro nákladní dopravu. Bohužel, z osobní dopravy zbyl pouze tento osobní vlak a již zmíněný rychlík Kyjev – Kišiněv jedoucí každý druhý den. 

Mohutná lokomotiva 2TE10M-2941 při posunu v konečné stanici Oknica.

Posun staniční zálohy v podobě "čmeláka" ČME3-3867.

Samotné město vzniklo jako osada u důležitého nádraží v roce 1890 a postupně se rozrůstalo. Okřídlené kolo, znak železnice, je zobrazen také ve znaku města. Dnešní zástavba pochází ze sovětských dob, kdy zde žilo cca. 11 000 lidí. Dnes populace klesla k 8 000 obyvatel. Ve městě lze narazit na velký počet pomníků, např. V. I. Lenina nebo k uctění památky obětí Černobylu. Na náměstí nacházím bufet Vivat, ve kterém si lze za výhodnou cenu dát teplé jídlo. Tomu sekundují lednice s bohatým výběrem piva.

1.znak města, 2. pomník obětem Černobylu, 3. pomník V. I. Lenina, 4. bývalý sovět, dnes městský úřad, 5. znak města.

Vlak opouští Oknicu v 17:00 a do Balti-Slobozie dorazí v 19:49. Po příjezdu do Balti lokomotiva okamžitě odstupuje a jede změnit směr stanoviště na triangl a následně do depa. Na soupravu nastupuje čmelák ČME3-4507, aby ve 20:29 odvezl osobní vlak do Rogojeni. Z tohoto směru přijíždí dvojice lokomotiv 3ТЭ10М-0152Б/1103А s nákladním vlakem ze stanice Mateuţi, kde se nachází lom s cementárnou. Lokomotivy odstoupí od soupravy a míří do depa.

Konečná stanice Balti-Slobozia. Lokomotiva odstupuje od soupravy.

Dvojice lokomotiv 3ТЭ10М-0152Б/1103А přivezla nákladní vlak z Mateuţi.

ČME3-4507 odjíždí se soupravou vlaku do stanice Rogojeni.

Poté, co se všechny vlaky rozjedou do všech směrů, se trolejbusem přesouvám zpět do centra města na hotel.

Sobota 8. července 2023

Ačkoliv je sudý den a z Balti do Kišiněva lze využít vlak z Kyjeva, rozhodl jsem se využít maršrutku. Doba jízdy je totiž po silnici o více než dvě hodiny kratší než po železnici. Kolem desáté dopoledne opouštím ubytování a trolejbusem se přesouvám k autobusovému nádraží, které leží na kraji města. K mému velkému překvapení potkávám trolejbus Škoda 14Tr, který byl do města dodán v roce 2003 pouze v jediném exempláři.

Vůz Škoda 14TrDT/6M čísla 154 byl do Balti dodán v roce 2003.

Autobusové nádraží působí depresivním dojmem, tato stavba ze sovětských dob má své nejlepší léta za sebou. 

Autobusové nádraží ze sovětských časů.

Poohlížím se po maršrutce do Kišiněva. Hned vidím jednu dodávku, bohužel řidič hlásí plno. Jdu tedy kousek stranou hledat dál. Do minuty přijíždí jiná maršrutka se směrovkou do Kišiněva. Vystoupí pár lidí, já nastupuji, řidič dostává 100 Lei a jedeme. Cesta je to chvílemi dobrodružná, na bezpečnost provozu a dodržování rychlosti se zde příliš nehraje. Vše proběhne hladce a za dvě hodiny zastavujeme na severním autobusovém terminálu na okraji Kišiněva.

Maršrutka.

Do odjezdu nočního rychlíku do Bukurešti zbývá ještě více než čtyři hodiny času, proto se trolejbusem přesouvám do centra města, kde strávím pár hodin v pizzerii s točeným pivem Chișinău. Poté se přesouvám trolejbusem k hlavnímu nádraží.

Rychlík „Prietenia“ (česky „přátelství“) spojuje hlavní město Moldavska s hlavním městem Rumunska. Jezdí denně, na překonání 595 km dlouhé trasy potřebuje 13 hodin (autobus tuto vzdálenost urazí za cca. 9 hodin). Vlak je řazen z pěti sovětských lůžkových CFM, tzv. „stodol“, které byly vyrobeny ve východoněmeckém Ammendorfu. Řazené vozy pro rozchod 1520 mm umožňují výměnu podvozků v pohraničních stanicích a mohou tak být nasazeny i na standardním evropském rozchodu 1435 mm. Řazeny jsou lůžkové vozy v uspořádání T2 a T4 (dvě a čtyři lůžka v kupé). Třída „plackartnyj“ do Bukurešti nejezdí. Jeden vůz má i barový oddíl, kde je možno zakoupit pivo a další nápoje. Povedený videoreport z cesty můžete shlédnout zde. Provoz vlaku byl v posledních letech poznamenán pandemií Covidu. Spojení bylo zastaveno 16. března 2020. K obnovení došlo 12. prosince 2021 v rozsahu dvou párů týdně, od 2. ledna 2022 došlo k posílení na tři páry týdně. Od 11. prosince 2022 vlak jezdí denně.

Souprava vlaku je přistavena k nástupišti zhruba 50 minut před odjezdem staniční zálohou v podobě ČME3-4167. Lokomotiva TE33AC-001, která poveze soupravu do pohraniční stanice Ungheni, přijíždí až zhruba 10 minut před odjezdem vlaku. 

Lokomotiva TE33AC-001 nastupuje do čela soupravy rychlíku "Prietenia".

Před každým vozem vyčkává „provodnik“. Ihned po nástupu do vozu vás ovane duch Sovětského svazu. V tomto vlaku se od roku 1991, kdy se svaz rozpadl, vůbec nic nezměnilo. Starý zatuchlý potemnělý vůz, který určitě pamatuje ještě Brežněva, s retro obložením stěn, staré záclonky, koberec, koženková lůžka. Tenhle vlak opravdu stojí za to. Ale proto jsem přece tady! Interiér si můžete prohlédnout ve videu.

První problém se objevil hned při hledání místa. Na rezervaci, která byla zakoupena v Rumunsku u CFR, je uvedeno lůžko číslo 85. Ovšem číslování míst je 1-36. Nakonec mi „provodnik“ ukáže, kde mám spát. V oddíle cestují dvě Moldavanky důchodového věku. Jedna z nich je etnická Ruska, která se mnou prohodí pár vět. Přesně na čas opouštíme Kišiněv. Jdu vyzkoušet vlakový bar. Jedno lahvové pivo Chisinau s etiketou „Prietenia“ stojí 36 Lei. Vlak jede pomalou rychlostí, stav trati je špatný.

Retro vzhled oddílu barového vozu.

S mírným zpožděním zastavujeme kolem osmé večerní v moldavské pohraniční stanici Ungheni. Do vlaku ihned nastupují pohraničníci a vybírají pasy, které odnáší pryč. Mezitím lokomotiva TE33AC odstupuje z čela vlaku a nastupuje zdejší staniční záloha v podobě „čmeláka“ ČME3, který soupravu přemístí na zvedáky. Zde proběhne výměna podvozků ze širokorozchodných s rozchodem 1520 mm na normálně rozchodné s evropským rozchodem 1435 mm. Každý vůz je přistaven k dvěma párům zvedáků. Ty lehce nadzvednou skříň vozu. Podvozky širokého rozchodu jsou odtaženy pryč a přistaveny podvozky normálního rozchodu, které jsou umístěny na přesná místa pod skříň vozu. Následně se skříň vozu spustí ze zvedáků a upevní se na nové podvozky. U krajních vozů je ještě nutno umístit klasickou šroubovku místo sovětského spřáhla. 

Zvedáky pro nadzvednutí skříní širokorozchodných vozů.

Pod nadzvednutou skříní vozu jsou posouvány normálně rozchodné podvozky.

Podvozek musí být umístěn na správné místo.

Vozy jsou uloženy na podvozky, začíná sestavování soupravy.

Po ukončení všech potřebných úkonů přirazí k prvnímu vozu normálněrozchodný „čmelák“ ČME3-4518, který postupně sestaví soupravu a následně ji odveze k výpravní budově. Moldavská dráha obdržela celkem 12 lokomotiv typu ČME3 pro posun na normálním rozchodu v přechodových stanicích.

O posun na normálním rozchodu se postaral "čmelák" ČME3-4518.

U výpravní budovy již čekají celníci, kteří vracejí zpět cestovní doklady. Do pasu dostávám výstupní razítko. Přesně ve 21:35 odjíždíme z moldavské pohraniční stanice Ungheni. Ještě před hraničním mostem vlak zastaví a vysedají z něj pohraničníci s vlčákem. Zamávají na pozdrav a vzápětí přejíždíme hraniční most přes řeku Prut. Hned za ním se nachází rumunská pohraniční stanice Ungheni-Prut, kam přijíždíme ve 21:40. Rumunští celníci opět odnáší pasy ke kontrole. Ačkoliv je odjezd vlaku stanoven ve 22:30, stále stojíme ve stanici. Celníci nakonec vyvádí jednoho cestujícího z vlaku. Se zpožděním 15 minut se konečně rozjíždíme vstříc Bukurešti a já se ukládám ke spánku.

Neděle 9. července 2023

Ráno se probouzím před městem Ploiești a zjišťuji, že máme asi 40 minut zpoždění, které jsme nabrali během noční jízdy Rumunskem. Do Bukurešti již zpoždění nestáhneme. Pár minut před sedmou hodinou ranní přijíždíme k nástupišti na hlavním nádraží București-Nord. Průvodce vozu cestujícím jízdenky nevrací. Zájemce o jízdní doklad si o něj musí sám říct. Z vlaku vystupuje větší množství lidí. Další cestující vystupují ze dvou vozů k sezení rumunských železnic, které byly k rychlíku připojeny během výměny lokomotiv v Iași.

Souprava rychlíku "Prietenia" v konečné stanici București-Nord.

V București se zdržuji až do odpoledních hodin. Na nádraží Nord kupuji jízdenku z automatu za 7 Lei (v pokladně 10 Lei) a vydávám se na letiště Aeroport Henri Coandă. Co se týče spojení hlavního nádraží s letištěm, Bukurešť předběhla Prahu a ke svým letům se cestující dostane pohodlně vlakem. Trať byla dokončena v roce 2021 a zahrnovala novostavbu o délce 3 km. Mezi nádražím Nord a letištěm pendlují dvě soupravy Siemens Desiro v intervalu 40 minut, cesta trvá 25 minut.

Koncová stanice Aeroport Henri Coandă.

Večer nasedám do letadla společnosti Wizzair a odlétám na letiště Václava Havla v Praze. Plný zážitků tak zakončuji tuto dobrodružnou výpravu do Moldavska, která rozhodně stála za to. Už teď se těším na další výpravu do některé z postsovětských zemí.

 

Text a foto: Petr Jetelina 2023