Na skok do Moldavska a Podněstří [2021]

Tento cestopis volně navazuje na předchozí cestopis Vlakem po Ukrajině. V rámci podzimního putování po východní Evropě jsme z Ukrajiny, z přístavního města Oděsy, pokračovali vlakem do Kišiněva, hlavního města Moldavska. Jeden den jsme také věnovali Podněstří, neuznanému státnímu útvaru na území Moldavska. Závěr cesty patřil letu z Kišiněva do Vídně. 

Cestopis byl napsán ještě před invazí vojsk Ruské federace na území Ukrajiny.

Vlak Oděsa – Kišiněv

Spojení hlavního města Kišiněv s ukrajinským přístavem Oděsa patří mezi stálice na poli nabídky mezinárodní dopravy do Moldavska. Cesta trvá zhruba čtyři hodiny. Po vynucené pauze z důvodu pandemie Covidu bylo spojení obnoveno od 28. srpna 2021. Klasická souprava Ukrajinských železnic je sestavena ze dvou až tří velkoprostorových osobních vozů a lokomotivy. Původně zde měla být nasazena moldavská motorová jednotka D1M jako před pandemií, bohužel Moldavské železnice CFM nemají dostatek provozu schopných vozidel.

Rychlík do Kišiněva před večerním odjezdem z Oděsy.

Náš vlak odjíždí z hlavního nádraží v Oděse ve čtvrtek 28. 10. 2021 v 18:36. V čele dvouvozového rychlíčku stojí elektrická lokomotiva VL40U-1025.2. Před nástupem do vlaku jsou kromě jízdenek kontrolovány také certifikáty o bezinfekčnosti. Vlak je zaplněn téměř do posledního místa, byl jsem překvapen, že o spojení do Moldavska je takový zájem. Většina cestujících však nakonec vysedá ve stanici Rozdilna a dále k hranicím vlak pokračuje poloprázdný. Zastavujeme v ukrajinské pohraniční stanici Kučurgan. Zde proběhne ukrajinská celní a pasová kontrola, do pasu dostáváme výstupní razítko. Zároveň dojde k výměně lokomotiv, elektrickou střídá v čele vlaku motorový „Fantomas“ 2TE10UM-0028, sekce A. Tato silná a mohutná lokomotiva si s pouhými dvěma vozy hravě poradí.

Vlak se rozjíždí z Kučurganu a po mostě překračuje hraniční řeku do Moldavska. Respektive vjíždíme do Podněstří, separatistické území, nad kterým nemá Moldavsko kontrolu (pozn.: ukrajinská armáda na začátku března 2022 vyhodila hraniční most do povětří z důvodu možného vojenského útoku zdejších separatistických vojsk). Zároveň toho důvodu zde neprobíhá moldavská pohraniční kontrola a vstup do země je defacto nelegální. Vlak zastaví v Tiraspolu a Benderech, následně vjíždí na území pod kontrolou Moldavska. Ve 22:33 zastavujeme na hlavním nádraží Kišiněv.

Dne 28. 10. 2021 byl na železniční stanici Kišiněv (Chisinau) zachycen Fantomas 2TE10UT-0028A v čele rychlíku 642 [Odesa Gl. – Chisinau]. Jedná se v současnosti (2021) o jediné mezinárodní železniční spojení Moldavska se zahraničím, které bylo znovu obnoveno 28. 8. 2021 v režii Ukrajinských železnic.

Po výstupu z vlaku na prvním nástupišti se všichni cestující odeberou za dohledu příslušníka do odbavovací haly, kde se nachází okénko imigračního úřadu. Jelikož jsme vstoupili na moldavské území nelegálně přes území Podněstří, náš vstup bude nyní legalizován. Úředník načte pas a vydá potvrzení o vstupu na kousek papíru. Poté můžeme pokračovat ven z budovy stanice.

 

Moldavské železnice

Moldavsko se řadí mezi nejchudší státy Evropy. Nachází se mezi Rumunskem a Ukrajinou, historií i kulturně je blíže Rumunsku. Moldavané, kterých zde žije cca. tři miliony, mluví rumunsky. V letech 1940 až 1991 bylo území Moldavska součástí Sovětského svazu jako Moldavská sovětská socialistická republika, již tenkrát se řadila mezi nejchudší oblasti země. Právě až za sovětských časů byla postavena moderní infrastruktura a zástavba měst, včetně hlavního města Kišiněva, které se stalo výstavní metropolí této svazové země.

Pod vlivem SSSR byly samozřejmě i místní železnice. Moldavská železniční síť užívá široký rozchod 1520 mm, žádná trať není elektrizovaná. Národním dopravcem je společnost CFM (Calea Ferată din Moldova), která byla vyčleněna z bývalých Sovětských železnic SŽD. Společnost zajišťuje osobní i nákladní dopravu a správu infrastruktury. Bohužel od rozpadu Sovětského svazu zažívá trvalý úpadek, který se rapidně zrychlil s pandemií Covidu. Železnice trpí korupcí, přezaměstnaností a rozkrádáním majetku, vozový park z dob socialismu je značně zastaralý. Postsovětské železnice jsou orientovány na těžkou nákladní dopravu a provoz dálkových rychlíků. Regionální osobní doprava je následně dotovaná z jejich zisků. Po vypuknutí pandemie nákladní doprava rapidně klesla, provoz rychlíků z Kišiněva do Moskvy, Petrohradu, Bukurešti a Oděsy byl zcela zastaven a společnost CFM se ocitla bez zisků. Společnost několik měsíců nebyla schopna vyplácet mzdy. Dne 12. února 2021 byl dokonce zastaven provoz zbylých osobních vlaků v celé zemi, které ještě jezdily. Neutěšená finanční situace se nakonec povedla zvládnout a na přelomu července a srpna osobní vlaky opět vyjely. Dne 28. srpna vyjel opět rychlík Kišiněv – Oděsa, 12. prosince 2021 pak rychlík Kišiněv – Bukurešť.

Na hlavním nádraží byl zachycen Čmelák ČME3-3867 s krátkým nákladním vlakem.

Modernizovaná motorová jednotka D1M-004 jako osobní vlak Chișinău - Ungheni.

Čmelák vyčkává na uvolnění tratě.

Původní motorová jednotka s motorovým vozem Ganz D1-772 poveze večerní osobní vlak Chișinău - Ungheni.

Pohled na stojící vozidla před jednou z hal na nádraží v Kišiněvě.

Zde náš železniční program končí. Dále se budeme věnovat Kišiněvu a návštěvě separatistického Podněstří.

 

Kišiněv

Kišiněv je hlavním a největším městem Moldavska, hospodářským a kulturním centrem země. Žije zde zhruba 671 tisíc obyvatel, spolu s okolní aglomerací zde žije celá jedna třetina obyvatel. Až do 19. století se jednalo o pouhou vesnici. V město se začíná rozrůstat a do roku 1900 již má přes 125 tisíc obyvatel. Většina dnešní moderní zástavby vznikla za dob Sovětského svazu, který do celé Moldávie investoval značné prostředky pro jeho obnovu. Díky tomu má město charakteristický vzhled klasické sovětské metropole se širokými bulváry, šedivými činžáky a spoustou parků a zeleně. Mnoho cestovatelů jej řadí mezi nejošklivější evropská města, památek je ve městě velmi málo, historické centrum žádné nenajdete. Během našeho pobytu většinou převažovala silná inverze a silně znečištěný vzduch. Nicméně já jsem byl z návštěvy Kišiněva zcela unesen. Následující pohlednice ukáže několik význačných staveb města.

Pohlednice s nejvýznamnějšími stavbami města.

Památník Rudé armády s věčným ohněm.

Ve městě funguje na východní poměry velmi kvalitní městská hromadná doprava, kterou zajišťuje velmi rozsáhlá trolejbusová síť o délce téměř 300 km se 30 linkami. Původní vozový park založený na legendárních trolejbusech ZiU doplnily v devadesátých letech trolejbusy Škoda 14Tr. Od roku 2005 začaly být dodávány moderní nízkopodlažní trolejbusy od běloruské společnosti Belkommunmaš, které se po dodání dílů z Běloruska montovaly přímo v Moldavsku. Dodávky nových trolejbusů byly provázeny mnohými skandály s rozkrádáním peněz. Jízdné stojí 2 LEI (asi 2,50 Kč), jízdenky prodává průvodčí ve voze.

Jeden z trolejbusů ZiU.

V ulicích lze narazit i na vozy Škoda 14Tr.

Kišiněv má ve vozovém parku také několik vozů kultovní značky Ikarus.

V Kišiněvu se nachází i malé mezinárodní letiště. Dopravce Wizz Air sem létá několikrát týdně z Prahy a Vídně. Právě let do Vídně jsme využili i my v neděli 30. 10. 2021 pro návrat domů. 

 

Podněstří

Jeden den jsme věnovali návštěvě separatistického Podněstří. Jedná o takový malý skanzen komunismu v Evropě. Nachází se na území Moldavska na východním břehu řeky Dněstr. Vláda v Kišiněvu nemá nad tímto územím žádnou kontrolu. Existuje již od roku 1991, od vyhlášení nezávislého Moldavska, kdy zdejší převážně ruské obyvatelstvo mělo zájem na dalším setrvání země v Sovětském svazu. Území vystupuje jako stát s vlastním prezidentem, vládou, soudy i (neexistující) měnou, v rámci OSN však jeho nezávislost nikdo oficiálně neuznal. Úředním jazykem je moldavština psaná cyrilicí a ruština. Podněsterští separatisté jsou masivně podporováni Ruskem financemi a surovinami (například zemní plyn zdarma). Bez této pomoci by země neměla šanci finančně přežít. Přesto ani samotné Rusko tuto neexistující zemi oficiálně neuznalo. Ačkoliv je politická orientace separatistů výhradně proruská, 70 % zdejšího vývozu míří do Evropské unie. Hlavním bezpečnostním problémem pro okolní region je ruská vojenská posádka čítající přibližně 1500 vojáků, která v Podněstří zůstala již od rozpadu Sovětského svazu. Samotná separatistická armáda má pak údajně přes 7000 mužů.

Mapa Moldavska a Podněstří (zdroj: Česká televize).

Naše putování začíná v Kišiněvu na centrálním autobusovém nádraží, odkud odjíždí maršrutky i do Podněstří. Ačkoliv je sobota, panuje zde poměrně čilý ruch a zmatek. Po chvíli bloudění se nám podaří najít pokladnu, která prodává jízdenky pro spoje do Podněstří. Platíme necelých 40 Lei za jízdenku do Benderů, tvořící dvojměstí s hlavním městem Tiraspol.

Cesta maršrutkou po rozpadlé moldavské silnici je velmi dobrodružná, řidič občas nabere mávající cestující u silnice. Po více než hodině cesty zastavujeme u kontrolního stanoviště Podněsterských vojenských složek. Zde musí všichni cizinci vystoupit a odebrat se k provedení registrace k okénku v přilehlé budově. Vojačka se anglicky ptá, kam jedeme a na jak dlouho. Nevyžaduje po nás žádný úplatek. Následně vyjede registrační lísteček, který nás opravňuje k pobytu v Podněstří po stanovený čas a který je nutno při opuštění území zase dodržet. V případě překročení doby pobytu je nutno registraci prodloužit na policejní stanici. Vše proběhlo hladce a z maršrutky vysedáme v Benderech v blízkosti zdejší pevnosti.

Registrace pro vstup na území Podněstří.

V pevnosti zrovna probíhá něco na způsob našeho vinobraní s hudbou, stánky a kroji. Bohužel nemáme stále místní peníze, proto odcházíme s prázdnou dále do města. Naši pozornost upoutá tabule s logem Evropské unie, které poskytla dotaci na rekonstrukci pevnosti. Při skutečnosti, že Podněstří není Unií oficiálně uznáno, působí přidělení dotace trochu bizarně.

Pevnost Bendery.

Hned za autobusovým nádražím nacházíme směnárnu. Za 30 EUR dostáváme xxx Podněsterských rublů. Lze směnit i moldavské Lei, ukrajinské hřivny, ruské rubly, zahlédl jsem i možnost směny švýcarského franku. Se zahraniční platební kartou zde nepochodíte, jelikož zdejší měna vlastně neexistuje, proto je vhodné mít dostatek hotovosti.  Odsud pokračujeme k pomníku války o nezávislost Podněstří a následně se meziměstským trolejbusem přesouváme do sousedního Tiraspolu.

Jeden z památníků války o nezávislost.

Další z mnoha památníků.

Trolejbus č.19 spojující Bendery s Tiraspolem je velmi plný, přesto se dovnitř vmáčkneme a průvodčí nám prodá jízdenky za 2,80 Podněsterského rublu (cca. 2 Kč). Vysedáme na zastávce Центральный рынок (hlavní tržiště) a jdeme do centra na Suvorovo náměstí. Zde se nachází rozsáhlý park s podněsterskými vlajkami. Naproti přes ulici se nachází pomníky, ten nejznámější s tankem a věčným ohněm připomíná válku o nezávislost z počátku 90. let. Naproti se pak nachází Nejvyšší sovět Podněsterské moldavské republiky, před kterým je vztyčena výrazná socha V. I. Lenina.

Znak Podněsterské moldavské republiky, vedle znaky významných měst.

Budova nejvyššího sovětu v Tiraspolu.

Socha V. I. Lenina před budovou nejvyššího sovětu.

Hlavní třída v Tiraspolu.

Opět jeden z pomníků války o nezávislost.

Přesunujeme se trolejbusem kousek dál po hlavní třídě k Domu sovětů, nejvyšší sovět města Tiraspol. Kousek odsud nacházíme restauraci Дольче Вита evropského stylu s opravdu směšnými cenami (pivo 7 Kč, pizza cca. 40 Kč). Většina zdejších obyvatel si však návštěvu takového podniku nemůže dovolit.

Tiraspolský sovět.

Trolejbus ZiU na hlavní třídě v Tiraspolu.

Trolejbus ZiU se sochou V. I. Lenina v pozadí.

Po pozdním obědě si ještě uděláme jedno kolečko trolejbusem po východní části města a začneme pomýšlet na návrat. Jelikož vlak z Oděsy do Kišiněva, kterým jsme před dvěma dny tudy projeli, odjíždí až kolem deváté hodiny večerní, rozhodneme se vrátit opět maršrutkou. Ty v Tiraspolu odjíždí od železniční stanice. Postavíme se na zastávku trolejbusu tímto směrem a čekáme. Jenže ani po dvaceti minutých se žádný neobjevil. Proto nasedáme do první městské maršrutky, kterou uvidíme. Míří do Benderů, dobře, pojedeme tedy do Benderů na autobusové nádraží. Po asi půl hodince jízdy vysedáme a přesunujeme se na autobusové nádraží. Zde je úplná tma a nikde náznak provozu, bylo cca. 19:00. Přichází sem pár ve středních letech, který na nás promlouvá česky. Řeší stejný problém jako my. Podle prodavačky v blízkém obchodě ještě něco pojede. A tak se i stalo, maršrutka má volná místa přesně pro nás čtyři. Jízdné je možno zaplatit v Podněsterských rublech (90 rublů za dvě osoby) nebo moldavských Lei.

Před opuštěním Podněstří je nutné opět projít výstupní kontrolou. Příslušník podněsterských bezpečnostních sil vybírá pasy od všech cizinců a odnáší je pryč, tentokrát nemusíme vysedat. Po chvíli je vrací zpět, bez požadavku na úplatek. Dokonce nám v pasech zůstal registrační lísteček. Pak už nezbývá než po rozbité silnici vysokou rychlostí přijet ve zdraví do Kišiněva.

 

Letecky z Kišiněva do Vídně

Do moldavského Kišiněva létá nízkonákladová společnost WizzAir z Vídně a také z Prahy dvakrát týdně a za přijatelné ceny. My se rozhodli využít nedělní let do Vídně 30. 10. 2021. Mezinárodní letiště Kišiněv se nachází zhruba 12 km jihovýchodně od centra. Dopravní spojení zajišťuje trolejbusová linka 30, cesta však trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Zajímavostí je nasazení parciálních trolejbusů, jelikož trolejová síť končí na okraji města a na letiště nedosahuje. Jízdné stojí 2 Lei (asi 2,50 Kč).

Hala letiště není příliš velká, nicméně poskytuje dostatek prostoru pro všechny čekající cestující. Nechybí velký bufet a duty free shop, ve kterém lze zakoupit moldavské produkty i podněsterské lihoviny, samozřejmě s patřičnou přirážkou.

Bohužel náš let má téměř 120 minut zpoždění. Nicméně cestu do Vídně zvládáme rychleji, než byl oficiální čas cesty a do Vídně přilétáme tak, že pohodlně stihneme autobusový spoj společnosti Regiojet do Brna.

Před odletem z Kišiněva do Vídně.

 Text a foto: Petr Jetelina 2021