Vlakem po Ukrajině [2021]

V rámci tohoto cestopisu bych se s Vámi, milí čtenáři, rád podělil o zážitky z mé poslední cesty na východ. V říjnu 2021 jsem se rozhodl vydat po dvou letech na výpravu na Ukrajinu, která se protáhla až do Moldávie. S přicházejícím podzimem stále sílila nová vlna pandemie koronaviru, která na Ukrajině udeřila velmi silně, nicméně v říjnu byla situace ještě poměrně stabilní. Čtyři měsíce po naší návštěvě Ruská federace napadla území svobodné Ukrajiny.

Naše dvoučlenná výprava se vydala z Brna do Užhorodu a Kyjeva, následně jsme strávili dva dny v Černobylské oblasti a navštívili Jadernou elektrárnu (této návštěvě se věnuje samostatný článek ZDE). Z Kyjeva jsme se vydali na tři dny do přístavu Oděsa, kde ukončíme tuto část cestopisu. V druhé části se vydáme z Oděsy do Kišiněva, hlavního města města Moldávie a navštívíme separatistické Podněstří s hlavním městem Tiraspol. 

Cestopis byl napsán ještě před invazí vojsk Ruské federace na území Ukrajiny.

Čtvrtek 21. 10. 2021

Naše skupina se po práci setkává na brněnském hlavním nádraží, odkud nám ve 20:22 odjíždí EC 283 Metropolitan do Bratislavy. Již celý den ale sedím jako na trní, jelikož se přes naše území žene vichřice a vlaky přes Vysočinu nabíraly během dne velká zpoždění. Naštěstí večer je již situace klidná a do Bratislavy přijíždíme včas. Po hodinové pauze nasedáme do lehátkového vozu rychlíku 615 Zemplín, který nás ve 4:43 přiveze do Košic.

Pátek 22. 10. 2021

Brzy ráno vysedáme v Košicích, odkud v 5:13 pokračujeme dále Os 8803 na východ do Čierne nad Tisou. Tato stanice byla za dob ČSD velký pojem, který symbolizoval styk našich drah s „velkou dráhou“ Sovětského svazu. Jedeme stylovým koženkovým pantografem řady 460 jako za starých dávných časů, jedním z posledních, které jsou zde ještě v provozu. V 6:53 přijíždíme do Čierné, odkud v 7:00 odjíždí přeshraniční osobní vlak do ukrajinského Čopu.

Čierna nad Tisou. Následuje přestup do vlaku směr Čop.

Před státní hranicí se nachází kontrolní stanoviště slovenských pohraničníků. Ti však téměř prázdný vlak jen zběžně projdou, nezajímají je ani Covid certifikáty. Po jejich odjezdu vlak ještě chvíli stojí před hranicemi a poté se dává do pohybu. Nudný tranzit přes Slovensko jsme přežili, konečně vjíždíme na Ukrajinu. Po výstupu z osobního vlaku v Čopu se všichni cestující pod dohledem ozbrojených pohraničníků odeberou k celnímu a pasovému odbavení. Není možno pořizovat žádné fotografie. Nejprve proběhne předložení všech potřebných dokumentů (pas, potvrzení o očkování a povinné pojištění „strachovka“) policistce v kukani, následuje symbolická prohlídka zavazadel. Dávno pryč jsou staré časy, kdy bylo každé zavazadlo přísně kontrolováno.

Slovensko-ukrajinská hranice.

Po úspěšné kontrole jsme konečně volní a pokračujeme do odbavovací haly dálkového nádraží. Náš osobní vlak byl mezitím odstaven posunujícím Čmelákem pryč. Máme zhruba hodinu, než budeme pokračovat příměstským vlakem do Užhorodu. Ten je tvořen električkou ER2-510.

"Električka" ER2-510 v Čopu.

V 10:32 přijíždíme do Užhorodu a vydáváme se do centra. Za dob První republiky v letech 1918 – 1937 byl Užhorod součástí našeho státu, proto se zde člověk cítí trochu jako doma. Projdeme se kolem řeky, najdeme restauraci k obědu a projdeme se k pevnosti. Po nákupu zásob na další cestu se odpoledne odebereme opět na železniční stanici. Odsud nám v 16:35 odjíždí rychlík 81 Užhorod – Kyjev. Do čela vlaku nastupuje lokomotiva ČS7-122 z lokomotivky Škoda – Plzeň. Zhruba půl hodiny před námi ještě odjíždí z Užhorodu rychlík 31 do Chersonu s lokomotivou VL10-1478. Ten v roce 2021 jezdil jen vybrané dny v roce, nebyl ani uveden na odjezdové tabuli v hale.

Rychlík Užhorod - Cherson v čele s lokomotivou VL10-1478.

Lokomotivy ČS7 a ČS2 československé výroby.

Při nástupu do všech dálkových vlaků je nutné se prokázat dokladem o bezinfekčnosti, proto jsme byli vyzváni i zde. Je akceptován i evropský Covidpass. Čeká nás cesta dlouhá téměř 15 hodin. Do Kyjeva přijedeme na další den v 7:27. Cestujeme v kupé nejvyšší třídy se dvěma místy, které poskytuje potřebný komfort pro dlouhou cestu. Jízdenka pro jednu osobu vyšla na 1895 hřiven, 1630 Kč.

Dvoulůžkové kupé třídy Lux.

Sobota 23. 10. 2021

V 7:27 přijíždíme na hlavní nádraží do Kyjeva.

Rychlík Užhorod - Kyjev dorazil do cílové stanice.

Po uložení zavazadel do skříněk ze sovětských dob se odebereme do města. Metrem popojedeme na Majdan, hlavní kyjevské náměstí (kam se ještě podíváme později), odsud k chrámu sv. Sofie, odkud je z věže krásný výhled. Nedaleko se pak nachází chrám sv. Michala.

Budova ministerstva zahraničních věcí.

Chrám sv. Michala.

Za chrámem sv. Michala se nachází horní stanice lanové dráhy (ukr. Київський фунікулер). Ta byla otevřena v roce 1905 a během své existence prošla několika modernizacemi. Ta poslední se udála v roce 1984, kdy byly dodány i současné kabiny. Dráha má atypický rozchod 1200 mm. Dráhu provozuje místní dopravní podnik Kyivpastrans, takže je tarifně zahrnuta do zdejší sítě MHD.

Dolní stanice pozemní lanové dráhy.

Projeli jsme se také místním metrem. Jeho první úsek byl otevřen za dob Sovětského svazu v roce 1960 a je vystavěno v klasickém „těžkém“ ruském stylu (jako i metro v Praze). Metro má tři linky. Jako první byl otevřen nejnáročnější úsek linky 1 Vogzalna – Dnipro. Na něm se nachází nejhlubší stanice metra na světě – Arsenalna. Stanice Dnipro je první povrchovou stanicí na břehu řeky Dněpr a je vyhledávaná mezi fotografy. Řeku metro překročilo mostem v roce 1965.

Souprava kyjevského metra typu E na stanici Dnipro.

Odpoledne jsme se vydali na vycházku k památníku Druhé světové války a soše „Matky Vlasti“, která je symbolem města. Byla postavena v letech 1979 – 1981 a je vysoká 102 metrů.

Matka vlasti.

Po pestrém programu se vracíme zpět na nádraží pro zavazadla a odcházíme na ubytování. Levný hostel sice neposkytoval velké pohodlí, ale samostatný čistý pokoj svůj účel splnil.

 

Neděle 24. 10. 2021 a Pondělí 25. 10. 2021

Tyto dva dny byly věnovány návštěvě Černobylské zóny. Program zahrnoval cestu z Kyjeva a zpět, návštěvu měst Černobyl a Pripjať, vojenský radar Duga a exkurzi do Černobylské jaderné elektrárny a po jejím okolí. Návštěvě Černobylu se věnuje samostatný obsáhlý článek, který již na blogu vyšel ZDE.

Opuštěné ruské kolo je smutným symbolem vysídleného města Pripjať.

Úterý 26. 10. 2021

Noc po příjezdu z Černobylu jsme strávili v Hotelu Ukrajina, který vévodí hlavnímu náměstí Majdan.

Hlavní kyjevské náměstí Majdan.

Odpoledne nám jede z hlavního nádraží rychlík 145 Kyjev – Izmail, kterým pojedeme do Oděsy. Lokomotiva v čele ČS4-108 odstoupila z čela vlaku IC z Charkova a nastoupila do čela našeho rychlíku. Hned za lokomotivou je řazen vězeňský vůz. Máme opět kupé první třídy.

Lokomotiva ČS2-108 v čele rychlíku 145 Kyjev - Izmail.

Středa 27. 10. 2021

Náš rychlík přijíždí do Oděsy již ve 4:17 ráno. I přes brzkou ranní hodinu vysedá z rychlíku spousta cestujících. Vzhledem k delšímu postoji vlaku a výměně lokomotivy mám čas pořídit fotodokumentaci. V čele vlaku do Oděsy přijela dvoudílná lokomotiva ČS8-019, opět československé výroba. Jelikož nádraží v Oděse je hlavové, vlak koná úvrať. Na konec vlaku tak nastupuje lokomotiva VL40U-1028.1. Lokomotiva ČS8 spolu s vězeňským vozem jsou odvěšeny od soupravy a zůstávají v Oděse. Z nádraží se přesouváme taxíkem do hotelu a ještě na pár hodin usínáme.

Lokomotiva ČS8-019 přivezla rychlík 145 do Oděsy.

Z Oděsy rychlík pokračuje dále s lokomotivou VL40U-1028.1.

Dopoledne opouštíme hotel a vydáváme se do města. Prvním cílem dnešního dne je lanovka k pláži, která se nachází téměř vedle hotelu. Byla vystavěna za dob Sovětského svazu a vůbec se nezměnila, s výjimkou veselých nátěrů jednotlivých kabinek. Jízdné stojí 70 hřiven, jízda v malé otevřené kabince je skutečným zážitkem.

Lanovka vedoucí k pláži.

Pokračujeme tramvají k nádraží, kde mám v plánu odchytit některý ze starých trolejbusů, ať už sovětské ZIU či naše Škoda 14Tr, které sem byly dodány jako ojetiny z našich dopravních podniků. Nakonec se zadařilo, na lince 8 jede vůz Škoda 14Tr čísla 4004. Ten byl jako číslo 448 prodán z Plzně v roce 2013. Linkou 8 směřujeme na průmyslové předměstí Oděsy, kde má dvě konečné zastávky Mikron a Superfosfatnij Zavod, přičemž vůz na jeden zátah projede obě. Na druhé jmenované potkáváme i jeden z mála trolejbusů ZIU, které jsou v Oděse ještě v provozu.

Trolejbus ZiU na konečné zastávce Superfosfatnij Zavod.

Trolejbus Škoda 14Tr na konečné zastávce Mikron.

Linka 8 nás dovezla i k jednomu z největších židovských hřbitovů na Ukrajině, který čítá až 50 000 hrobů. Zajímavostí bylo, že kromě židovských náhrobků jsme nalezli i několik islámských, či dokonce hroby smíšené pro obě náboženství.

Židovský hřbitov v Oděse.

S přicházejícím soumrakem jsme se přesunuli do centra města, pod Potěmkinovy schody a následně se prošli večerním městem. Vedle schodů se nachází druhá lanovka v Oděse. Pozemní drážka s dvěma kabinami funguje spíše na principu výtahu. Uvnitř kabiny sedí bábuška, která trhá lístky a mačká tlačítko pro jízdu kabiny. Jízdné činí 5 hřiven.

Potěmkinovy schody večer.

Čtvrtek 28. 10. 2021

Čtvrteční dopoledne bylo věnováno fotografování u trati, jelikož dle předpovědi mělo celý den panovat úplné jasno. Tak se i stalo, proto jsem vyrazil na předměstí Oděsy k zastávce Pojizna (Одеса-Поїзна). Nejprve přijíždí rychlík rychlík 92 Konstantinovka – Oděsa, který mi kompozičně příliš dobře nevyšel. Následuje ho rychlík 136 Černivci – Oděsa, po kterém přijíždí ještě rychlík 58 Kovel – Oděsa. Vše uzavírá provozní mimořádnost, kdy pouze 28. 10. 2021 byl vypraven mimořádný rychlík Kišiněv – Oděsa v režii moldavské motorové jednotky D1M-003, která sem před příchodem pandemie Covidu běžně zajížděla. Poté se přesunuji na zastávku, kde zachytím desetivozovou „električku“ ER9T-732. Tím dopolední foto program končí.

Kolem poledne se přesunujeme na hlavní nádraží, kde uložíme zavazadla do úschovny a opět se vydáváme do centra. Kolem opery se dostáváme k Potěminovým schodům, kde jsme byli již včera, a pokračujeme na molo s výhledem na přístav. V Oděse vešly v platnost již přísnější protiepidemická opatření než v Kyjevě, která zahrnovala například zavřená muzea či památky, a restaurace kromě výdeje jídla s sebou mohou obsloužit pouze plně očkované hosty.

Budova opery v Oděse.

Výhled na molo z Potěmkinových schodů.

Přístav.

Posunující Čmelák ČME3-4080.

Slunce pomalu začíná zapadat a my se odebíráme zpět na hlavní nádraží. V 18:36 nám odjíždí rychlík do Kišiněva. Ten je sestaven ze dvou velkoprostorových vozů Ukrajinských železnic a lokomotivy VL40U-1025.2. Vedle stojí i moldavský modernizovaný „Ganz“ D1M-003, který sem v roce 2021 zavítal pouze v tento den a já ho náhodou potkal. Nejspíše se jednalo o zkušební jízdu. My však dáváme přednost ukrajinské klasické soupravě. Ta vyjíždí z Oděsy zcela plná, nicméně většina lidi vystupuje ve stanici Rozdilna a dále přes státní hranici vlak pokračuje poloprázdný. Tento rychlík spojující Oděsu a Kišiněv začal opět jezdit 28. srpna 2021 po zastavení veškeré mezistátní dopravy do Moldávie v březnu 2020. Jak naše cesta do Moldávie probíhala, to si povíme v dalším pokračování cestopisu.

Dvouvozový rychlík Oděsa - Kišiněv před večerním odjezdem z výchozí stanice.

Text a foto: Petr Jetelina 2021