Černobylská zóna [2021]

února 01, 2022

V říjnu 2021 jsme se rozhodli vyrazit vlakem na Ukrajinu (článek o cestě vyšel již ZDE) a při této příležitosti navštívit Černobylskou oblast. Ta byla pro mě dlouholetým cílem. Oblast Černobylu se potýkala s masovým turismem, který ještě zesílil díky známé populární minisérii HBO. Nicméně celosvětová pandemie Covidu srazila množství turistů zpět na únosnou mez, proto jsme neváhali a vyrazili.

Zvolili jsme dvoudenní program, který jsme si objednali u cestovní agentury, která pořádá organizované návštěvy uzavřené zóny. Jiným způsobem než přes cestovní agenturu se nelze legálně do Černobylské zóny dostat. První den zahrnoval ranní cestu z Kyjeva, prohlídku jedné z opuštěných vesnic a návštěvu města Černobyl. Odpoledne program pokračoval návštěvou města Pripjať, večer jsme ještě v rychlosti navštívili vojenský radar Duga. Nocleh byl zajištěn v hotelu v Černobylu. Druhý den byl věnován samotné Černobylské jaderné elektrárně, prohlídce uvnitř a v jejím okolí. Večer následoval příjezd do Kyjeva, kde byl program ukončen.

Na šedesáti fotografiích se nyní podíváme, jak naše návštěva probíhala.

Uzavřená zóna Černobylské jaderné elektrárny

Uzavřená zóna Černobylské jaderné elektrárny je oblast s regulovanou možností vstupu a pobytu z důvodu radioaktivní kontaminace způsobené černobylskou havárií. Zóna je rozdělena na 2 části. Vnitřní zóna o průměru 10 km nacházející se kolem samotné elektrárny, vnější 30 km od místa nehody. Do vnitřní zóny mají vstup povolen pouze zaměstnanci elektrárny, vědci a účastníci exkurzí. Do vnější zóny se na vlastní nebezpečí dobrovolně vracejí lidé dříve vystěhování při evakuaci. V této zóně se také nachází město Černobyl, kde střídavě žijí zaměstnanci pracující v elektrárně nebo na jiných místech v uzavřené zóně. Ti zde obvykle pobývají a pracují 14 dní, následně 14 dní žijí mimo zónu.

Schéma Černobylské uzavřené zóny.

Naše cesta do uzavřené zóny začíná 14. října 2021 ráno v Kyjevě, odkud krátce po sedmé hodině ranní odjíždí maršrutka s osmičlenou turistickou skupinou, jejíž účastníky jsme i my. Celou dobu jsme pod dozorem průvodkyně Marie. Po zhruba dvou hodinách zastavujeme u prvního kontrolního stanoviště, které se nachází na vjezdu do druhé vnější zóny. Po zběžné kontrole našich dokumentů jsme vpuštěni a začíná exkurze. Jako první odbočujeme do zaniklé vesničky Rudnja-Veresnja, která se nachází několik kilometrů od silnice vedoucí do města Černobyl. Vycházka mezi opuštěnými domky zabere zhruba hodinu. Následuje přesun do města Černobyl. Nejdříve krátká procházka památníkem vysídlených obcí, poté oběd v místním hotelu, ve kterém budeme i nocovat. Po obědě se ještě zastavíme u památníku černobylských hasičů, kteří položili svůj život při hašení požáru reaktoru bezprostředně po výbuchu. Poté již směřujeme k hlavnímu programu prvního dne, návštěvě opuštěného města Pripjať.

Jedno z opuštěných stavení ve vesnici Rudnja-Veresnja.

Domek lékaře.

Autobusová zastávka.

Bývalý obchod s potravinami.


Vjezd do města Černobyl.

U vjezdu do města se nachází na pomníku "Žigul" v provedení tehdejší "policie".

Památník připomínající jména všech vesnic, které musely být po havárii vysídleny.

Prázdné ulice města Černobyl.

Pomník Černobylským hasičům, kteří položili svůj život při hašení požáru bezprostředně po nehodě.

Město Pripjať

Město Pripjať bylo vystavěno v blízkosti Černobylské elektrárny pro ubytování pracovníků elektrárny jako tzv. atomové město, s jehož výstavbou se začalo v roce 1970. Na sovětské poměry se jednalo o velmi moderní město s ideálními podmínkami pro život. Dostupné byly byty, obchody se nepotýkaly s nedostatkem zboží. Průměrný věk obyvatel nedosahoval ani třiceti let. Po jaderné havárii trvalo celých 26 hodin, než započala samotná evakuace místních obyvatel, do té doby byli lidé drženi komunistickým režimem v nevědomosti. V té době se počet obyvatel pohyboval kolem 47 000. Režim uváděl oficiální délku evakuace v řádu několika dní. Jak se později ukázalo, byla to lež a evakuace trvá dodnes.

Opuštěné město zůstalo v takovém stavu, v jakém ho obyvatelé zanechali. Veškeré budovy, domácnosti i sovětské symboly zůstaly na svých místech a postupně jsou pohlcovány přírodou. Dodnes stojí i slavné ruské kolo, nejznámější symbol města. Budovy se postupně rozpadají a stávají se nebezpečnými, proto byl v roce 2012 vydán zákaz vstupu do vnitřních prostor všech staveb. Vstup do města je hlídán vojáky.

Procházka opuštěným městem má opravdu ponurou atmosféru. Maršrutka nás vysadila u nemocnice. Dále jsme pokračovali po svých kolem přístaviště, školy, kina Prometheus a hudební školy, odkud se dostáváme na hlavní náměstí v Pripjati. Drobnou zacházkou se následně dostáváme k bývalému lunaparku, jemuž vévodí již zmíněné ruské kolo. Skrz zarostlý stadion se dostáváme na okraj města, kde nás vyzvedává naše maršrutka. Po cestě k výjezdu z města se ještě zastavíme u hasičské stanice a areálu, kde se odstavovala kontaminovaná vozidla likvidátorů havárie. V podvečer následuje přesun k radaru Duga.

Zahajujeme procházku po Pripjati.

Vstupní hala do přístaviště.

Dětské hřiště.

V budově školy dosud zůstala budovatelská hesla.

Budova školy.

Rudá hvězda.

Kino Prometej.

Hudební škola s výzdobou symbolizující varhany.

Přicházíme na hlavní náměstí.

Palác kultury "Energetik".

Hotel Polissja.

Panoramatický záběr opuštěného náměstí.

Na některých místech vyskočí hodnota radiace strmě vysoko. Průměrná hodnota byla kolem 0,5 µSv.

Opuštěné panelové domy s budovatelskými hesly.

Autodrom.

Nejznámější symbol města, ruské kolo.

Vozidla likvidátorů nehody.

Pripjať, 1970.

Radar Duga

Vojenský radar označený jako Duga-3 nacházející se v lesích nedaleko Černobylu byl provozován v letech 1976 – 1989. Jeho rozměry jsou více než úctyhodné, 500 m na délku, 150 m na výšku. Pokud člověk stojí přímo pod ním, cítí se opravdu malý. Náklady na jeho výstavbu byly dvakrát vyšší než na výstavbu samotné elektrárny. Jeho signál přezdívaný Datel se náhodně šířil v rádiovém vysílání po celém světě, díky čemuž byl také brzy odhalen. Nikdo však netušil jeho účel. Jeho úkolem bylo sledování startu balistických raket po světě, konkrétně v oblasti Evropy a Atlantického oceánu. Princip jeho fungování však byl špatně navržen, sledování nad Evropou bylo kvůli rušení prakticky nemožné a tak byl tento radar postaven zcela zbytečně.

Zapadající slunce vytvořilo na radaru Duga nádhernou podívanou.

Černobylská jaderná elektrárna

Černobylská jaderná elektrárna, za dob Sovětského svazu oficiálně pojmenována jako Elektrárna V. I. Lenina, se nachází 110 km severně od Kyjeva v blízkosti řeky Pripjať. Její výstavba začala v roce 1972. Reaktory číslo 1 a 2 byly zprovozněny v letech 1977 a 1978 a jsou umístěny v separátních budovách. Naopak reaktory číslo 3 a 4, zprovozněné v letech 1981 a 1983, jsou umístěny pohromadě v jednom komplexu skládajícího se ze dvou identických částí.

Model Černobylské jaderné elektrárny (zdroj: Wikipedia)

V elektrárně byly použity reaktory typu RBMK. U tohoto typu je voda jakožto médium v přímém styku s palivovými tyčemi (moderní reaktory mají vodu od palivových tyčí oddělenou a nedochází k její kontaminaci). Ta se ohřívá a přenáší tepelnou energii na turbíny. Po ochlazení je čerpána zpět do reaktoru. Reaktory měly hrubý výkon 1000 MW.

Dne 21. dubna 1986, v 01:23:40 moskevského času, došlo k havárii 4. reaktoru a tím k největší jaderné katastrofě v dějinách lidstva. Mohl za to nezdařený bezpečnostní test, otestování funkce regulátoru magnetického pole rotoru. Zkouška měla ověřit, zda v případě současného výpadku zdrojů elektrické energie bude turbogenerátor při svém setrvačném doběhu schopen ještě dalších 40 sekund napájet hlavní cirkulační čerpadla nezbytná pro chlazení reaktoru. Test byl neúspěšný. V okamžiku havárie byl 4. reaktor přetížen výkonem přes 10 000 MW. Přetížený reaktor explodoval, expanze páry vymrštila 1 200 tun těžké víko reaktoru do výšky více než 30 metrů. Kusy reaktoru byly rozmetány po okolí, které bylo kontaminováno smrtelnými dávkami radiace. Ještě v roce 1986 byl nad zničeným reaktorem postaven sarkofág pro zamezení styku radioaktivního materiálu reaktoru s okolním prostředím. V roce 2019 byl dokončen zcela nový sarkofág s životností 100 let. V samotném roztaveném reaktoru dodnes probíhá neřízené štěpení a jeho teplota se pohybuje nad 30 °C.

Po havárii byly ostatní reaktory dále v provozu. Reaktor č. 2 byl odstaven po havárii v roce 1991, č. 1 v roce 1996. Reaktor č. 3 sousedící s explodovaným reaktorem č. 4 ukončil činnost až v roce 2000. Několik set metrů od komplexu elektrárny byly budovány zcela nové bloky číslo 5 a 6. Jejich výstavba byla zastavena až v roce 1988 a staveniště ponecháno svému osudu.

Druhý den po snídani nás maršrutka odváží ke kontrolnímu stanovišti desetikilometrové zóny. Zde se my dva oddělíme od zbytku zájezdu a přestupujeme do dodávky z elektrárny. Ta nás odváží přímo před hlavní vstup, kam po chvíli přichází průvodce Pavel. Máme štěstí, k naší skupině se nikdo další nepřipojil, máme tak soukromou prohlídku elektrárny. Ta začíná na vrátnici, kde po kontrole ostrahou pokračujeme dále do budovy, kde se následně oblékáme do bílých plášťů, čepiček, rukavic, návleků a péřových bund. Oděv naprosto stejný, jaký se tu nosil od začátku provozu. Následně se ponoříme do útrob elektrárny. Nejprve projdeme kolem bývalého velína reaktoru č. 1, následně přicházíme k velínu reaktoru č. 2. Zde se stále pracuje, neboť elektrárna dodnes funguje rozvodna elektřiny. Před vstupem do třetího bloku si nasazujeme silné respirátory kvůli zamezení vdechnutí radioaktivního prachu, který je velmi nebezpečný. Ve třetím bloku rovněž stoupá radioaktivita. Zde se dostáváme do velína, který byl od odstavení v roce 2000 ponechán v původním stavu. Pokračujeme k dělící zdi, která odděluje 3. a 4. blok elektrárny. V těchto místech je také nejvyšší radiace, se kterou se během exkurze setkáváme. Projdeme ještě kolem mohutných vodních čerpadel a vracíme se zpět. Krátce shlédneme podzemní bunkr a po obědě v závodní kantýně se přesouváme k informačnímu centru na druhé straně elektrárny. Zde se setkáváme se zbytkem skupiny a podíváme se ještě na několik opuštěných zákoutí v okolí, opuštěnou školku, norkovou farmu a rybářství. Večer odjíždíme z Černobylské zóny do Kyjeva. Před samotným opuštěním zóny projde každá osoba kontrolou kontaminace radioaktivitou. Naštěstí jsme všichni čistí…