Vlakem do Pobaltí poprvé [2018]

V prosinci 2018 jsem se poprvé rozhodl navštívit Pobaltí. Tento kout Evropské unie je po železniční stránce zajímavý hlavně svým rozchodem kolejí, který činí 1524 mm jako ve všech postsovětských zemích. Mezinárodní železniční doprava v Pobaltí je však poměrně komplikovaná, přesto se mi podařilo každou ze státních hranic překonat alespoň jednou po železnici.

 

Sobota 1. prosince 2018

Pár minut po půlnoci vyjíždím z Břeclavi nočním vlakem Metropol směr Warszawa. Po dopoledním příjezdu na hlavní nádraží Warszawa centralna kupuji hned návaznou akční jízdenku na rychlík TLK do Bialystoku. Po cestě se však objevuje závažný problém. Na trati se stala nehoda a všechny vlaky stály. Nakonec se vlak rozjíždí a do Bialystoku přijíždím se zpožděním 80 minut, což postačuje na přestup na vlak do Litvy. Přišel jsem však o čas na klidný oběd. Po nákupu dalšího jízdního dokladu Bialystok – Kaunas za 49 PLN jsem v bufetu sehnal velkou porci hranolek. 

Nádraží Bialystok

Spojení Bialystok – Kaunas funguje od poloviny roku 2016 (z důvodu pandemie Covid přerušeno od jara 2020 do července 2022) v režii motorových vozů Podleského vojvodství, avšak pouze o víkendech, dva páry denně s pátečním návozem a pondělním odvozem motorového vozu z Litvy. Vzhledem k délce cesty zhruba 4 hodiny nejsou tyhle vozidla pro tuto relaci vůbec vhodná. Před rokem 2016 bylo železniční spojení zhruba pět let přerušeno z důvodu výstavby prodloužení normálního rozchodu do Kaunasu. Před tím zde dlouhá léta jezdil rychlík Hańcza do litevské stanice Šestokai s přestupem do litevské soupravy do Vilniusu.

Motorový vůz SA133 nasazen na spoje Bialystok - Kaunas.

Usedám do příjemně vytopeného motorového vozu a usínám až do Suwałek. V této stanici vlak mění směr a pokračuje směrem k polsko-litevské hranici. Ve vlaku sedí pouze čtyři cestující. V polské pohraniční stanici Trakiszki vlak vyčkává na protijedoucí motorový vůz z Kaunasu do Bialystoku, který přijel zcela prázdný. Zde se mení vlakový personál a vlaky pokračují dále.

Během sovětských dob v letech 1945 až 1992 byl hraniční přechod Trakiszki – Mockava zcela uzavřen a spojení Warszawy s Vilniusem bylo realizováno přes Grodno v dnešním Bělorusku. Peážní vlaky z Polska do Litvy přes území Běloruska vydržely až do začátku nového tisíciletí.

Od státních hranic do Kaunasu cesta trvá ještě více než hodinu. V cílové stanici cestující vystoupí na zadním nástupišti, které bylo zbudováno pro normálně rozchodné vlaky. Vlak na Vilnius odjíždí až za tři čtvrtě hodiny, což bohatě stačí na nákup dalšího jízdního dokladu a občerstvení z automatu. Vlak Kaunas – Vilnius je veden „Elefantem“ EJ575 od plzeňské Škody. Kolem 23. hodiny konečně přijíždím do Vilniusu. Nocleh mám zajištěn v Hotelu Panorama hned naproti nádraží.

Širokorozchodný "Elefant" EJ575 přijel do stanice Vilnius. Jednotka pokračuje dále do depa Naujoji Vilnia.

Neděle 2. prosince 2018

Pro dnešní den byl původní plán opustit Litvu a vydat se přes státní hranice do lotyšského města Daugavpils. Vyšel jsem tedy klidným krokem na nádraží. Na prvním nástupišti však vidím klasickou soupravu z tzv. „stodol“ v čele s lokomotivou TEP70, která je připravena k odjezdu směr Klaipeda.

Rychlík G781 z Vilniusu do Klaipedy v čele s mohutnou lokomotivou TEP70-347 je připraven k odjezdu z počáteční stanice.

 

Relace Vilnius – Klaipeda je standardně zajišťována motorovými vozy PESA 730ML, avšak měl jsem kusé informace o tom, že klasiky by měly jezdit také. To jsem si následně ověřil v jízdním rádu na nádraží, který uváděl klasiku na dvou párech. V pátek z Vilniusu do Klaipedy, v sobotu ráno zpět, v neděli pak druhý obrat Vilnius – Klaipeda – Vilnius. Okamžitě měním plán, rychleně kupuji jízdenku, běžím na lávku nad nádražím pořídit cenný snímek a následně běžím přes třetí nástupiště zpět k vlaku. To vše stíhám během pouhých pár minut!

Následuje zhruba čtyřhodinová cesta směrem k pobřeží Baltského moře. Vozy v soupravě, tzv. „stodoly“ jsou vozy se sovětským obrysem vozidla, který je větší než pro normální rozchod. Ty litevské byly ve větší míře rekonstruovány v polské společnosti PESA, kdy původní oddíl „plackartnyj“ byl přestavěn na velkoprostorové uspořádání k sezení. Zbylé rysy vozu jako chodové vlastnosti či způsob nástupu však zůstaly ze sovětských dob. Každý vůz měl svou „děžurnou“, a celý vlak doprovázela vlakvedoucí.

Po čtyřech hodinách jízdy pustou zimní litevskou krajinou vysedám na konečné stanici Klaipeda.

Konečná stanice Vilnius.

Po krátké procházce do města a pořádném obědě odcházím na ubytování. V zimě se zde stmívá velmi brzo, v 16:00 jé už téměř tma.

Pomníková pára z dob sovětských železnic.

Klaipeda.

Pondělí 3. prosince 2018

Dnešní program je již více odpočinkový.  Na programu je projížďka po traťovém úseku z Klaipedy do Šiluté. Osobní doprava zde byla obnovena teprve před dvěma měsíci od 1. října 2018 v rozsahu 6 párů denně (v roce 2023 jen 4 páry). K zastavení osobní dopravy do Šiluté došlo v roce 2011. Hlavní úlohu má však trať v nákladní dopravě, jezdí zde těžké nákladní vlaky do Kaliningradu přes hraniční přechod Sovětsk.

Stanice Šiluté s motorovým voze Pesa řady 620M, který na trati zajišťuje nedávno obnovenou osobní dopravu.

Po návratu do Klaipedy se přesunu na blízké autobusové nádraží a maršrutkou vyrážím přes hranice do Rigy. Litevsko-lotyšské hranice překročím vlakem až na cestě zpět. Nocleh mám zajištěn v Rize hned naprosti nádraží.

 

Úterý 4. prosince 2018

Po noclehu se v Rize příliš dlouho nezdržím. V 10:37 vyjíždím ze stanice Rīga-Pasažieru dále na sever k estonským hranicím. Sovětskou motorovou jednotkou DR1A dopravce Pasažieru vilciens, kterou vyráběla pro celý Sovětský svaz rižská vagonka RVR, cestuji do estonského příhraničního města Valga. Jednou denně je zajištěno železniční spojení Rigy a Tallinnu s přestupem právě ve stanici Valga. Celá cesta trvá 6 hodin a 38 minut. Autobus tuto trasu zvládne za 4 hodiny 25 minut. Železniční spojení je značně nekonkurenceschopné.

Příměstská elektrická jednotka ER2 zajišťující dopravu v okolí Rigy. Jednotky byly vyráběny za dob Sovětského svazu přímo v Rize.

Dieselová jednotka DR1A nasazená na mezistání spoj Riga - Valga. Tyto jednotky byly rovněž vyráběny za sovětských dob v Rize.

Železniční spojení přes hraniční přechod Lugaži – Valga je jedinou možností, jak se dostat vlakem přes lotyšsko-estonské hranice. Od pádu Sovětského svazu zde byl až do roku 1998 veden mezistátní rychlík Riga – St. Peterburg, než byl přesměrován mimo estonskou železniční síť. Až v roce 2008 byly zavedeny dva páry osobních vlaků Riga – Valga. Do té doby lotyšské osobní vlaky končily v Lugaži a dále byl nutný pěší přesun přes silniční hraniční přechod.

Po více než třech hodinách jízdy z Rigy vlak přijíždí do Valgy. Zde mám pouze čtyři minuty na přestup do vedle stojící motorové jednotky Stadler Flirt. V roce 2014 byly v Estonsku vyřazeny všechny sovětské elektrické a motorové jednotky, které byly nahrazeny moderními soupravami právě od švýcarského výrobce Stadler. Vlak odjíždí z Valgy ve 13:59, do cílové stanice Tallinn-Balti jaam přijíždí v 17:15. Mířím rovnou do historického centra Tallinnu, kde mám zajištěno na následující dvě noci cenově výhodné ubytování.

Pohraniční stanice Valga. Lotyšská jednotka DR1A se setkala s estonským "Stadlerem" dopravce Elron.

Středa 5. prosince 2018

Dnešní krátký den strávím celý v Tallinnu procházkou po historickém centru. Nejdříve stranou od centra zdokumentuji příjezd mezinárodního rychlíku číslo 034/0005 z Moskvy, který je sestaven z vozů ruských železnic RŽD. Dopravcem vlaku v Estonsku je společnost GoRail, která vznikla po privatizaci estonských železnic a jedná se o její jediný výkon v osobní dopravě. Lokomotiva TEP70-0237 byla v roce 2006 zakoupena z Lotyšska spolu s dalšími dvěma stroji TEP70-0236 a TEP70-320.

Rychlík Moskva - Tallinn v čele s lokomotivou TEP70-0237 byl zachycen pár kilomotrů přes cílovou stanicí.

Pohled na historické centrum Tallinnu.

Ačkoliv hodiny ukazují půl páté odpoledne, v Tallinnu je téměř noc. Zašel jsem se podívat na hlavní nádraží na odjezd rychlíku RŽD do Moskvy.

Rychlík Tallinn - Moskva se připravuje na odjezd z výchozí stanice.

Lokomotiva TGM23B zajišťuje posun se soupravou po nádraží v Tallinnu. Jedná se o totální přestavbu původní lokomotivy, která byla provedena v roce 2018.

 

Čtvrtek 6. prosince 2018

Dnes se vydáme z Tallinnu zpět do Rigy. Nepojedeme však již známou trasou přes Valgu jako v úterý. Po osmé ráno vyrážím osobním vlakem jižním směrem na město Parnü. Vlak je sestaven ze dvou dieselových jednotek Stadler, které se ve stanici Lelle rozdělí. První jednotka směřuje do města Viljandi (kam jsem zavítal o rok později). Druhá jednotka, ve které sedím, vyráží směrem do Parnü. Na této trati jezdí pouhé dva páry vlaků denně. Od 15. prosince se změnou jízdního řádu, čili za devět dní, bude osobní doprava zcela zastavena. Je to dáno velmi nízkou vytížeností spojů. Nádraží v Parnü se nachází daleko za městem v lese. V blízkosti města byla zřízena zastávka na části tratě, která dříve směřovala do Rigy a byla na začátku 90. let zrušena. Přesto se zastávka nachází stále tři kilometry od centra města, což není pro cestující vůbec atraktivní.

Zastávka Pärnu se nachází na samém okraji města daleko od centra. Od zástavby okrajové části města je navíc oddělena výpadovkou hlavní komunikace mezi Rigou a Tallinnem.

Vlak odjede na odstavení o jednu stanici zpět a já se vydám nejprve k pobřeží, kde jsou vyhlídky na zamrzlé moře. Poté se přesouvám pěšky do centra. V jedné z restaurací si dám oběd a následně vyrážím autobusem společnosti Lux Express směrem do Rigy, kde budu opět nocovat. Nocleh nacházím v typicky ruském hotelu u rižské tržnice.

Zamrzlé pobřeží Baltského moře.

Pátek 7. prosince 2018

Ráno v Rize začalo hustě sněžit. Ačkoliv teplota byla lehce nad nulou, sníh příliš netál. Sněhová vánice mi trochu zkomplikovala následující program.

Ráno jsem vyjel elektrickou jednotkou tři zastávky od hlavního nádraží, kde jsem měl v plánu vyfotit mezistátní „rychlík čtyř hlavních měst“. Tento rychlík zavedený teprve 28. září v režii ukrajinských železnic UZ spojuje hlavní města bývalých svazových republik Kyjev, Minsk, Vilnius a Rigu. Původní plán byl vlak prodloužit až do estonského Tallinnu, avšak jak jsme poznali, železniční spojení do Estonska je opravdu nekonkurenceschopné. Vlak je v roce 2018 vypracován jednou týdně (později byla jeho frekvence zvýšena na tři odjezdy v týdnu, v březnu 2020 z důvodu pandemie Covid byl provoz zastaven). Vlak je trasován přes hraniční přechod Meitene – Joniškis, který jinak slouží pouze pro nákladní dopravu. Ještě v 90. letech byly tudy trasovány některé dálkové rychlíky z dalších svazových republik (např. Oděsa – Riga, Adler - Riga). 

Rychlík Riga - Kyjev byl zachycen během chumelenice na předměstí Rigy. V čele stojí lokomotiva TEP70-0203.

Ačkoliv je již po desáté dopoledne, venku je hrozná tma a přes sněhovou vánici nejsou vlaky příliš vidět. Nicméně snímek se mi nakonec podaří pořídit. V lednu 2020 jsem se s tímto rychlíkem stačil před jeho zrušením svézt z Rigy do Vilniusu během návratu z výpravy do Ruska.

Po vyfocení vlaku se vracím zpět do Rigy a mířím do historického centra. Během chůze po ulicích jsem také vyfotografoval pár zdejších tramvají typu Tatra T3A, T6B5 či nové Škoda 15T známé z Prahy.

V Rize jsou v provozu tramvaje československé výroby typu Tatra T6B5, které byly vyráběny pro Sovětský svaz.

Dalším typem jsou vozy Tatra T3A s tyčovým pantografem.

Pohled na historické centrum Rigy.

Odpoledne mířím do města Daugavpils, které se nachází v litevsko-běloruském pohraničí. Ve městě však trávím pouze noc. Zdejší tramvajový systém jsme prozkoumali až o rok později, kdy bylo k dispozici mnohem více času.

Podvečer na nádraží v Rize s typickou zimní sovětskou atmosférou.

 

Sobota 8. prosince 2018

Po osmé ráno opouštím ubytování a mířím na železniční stanici. Rozlehlá budova postavená za Stalina má sice v hale pokladnu, ale jízdenky pro vlak do Vilniusu neprodává. Usedám proto do osobního vlaku číslo 893 s odjezdem v 8:57 směr Vilnius. Nasazena je litevská motorová jednotka DR1A z rižské vagonky RVR. Jízdní doklady jsou prodávány přímo ve vlaku. Kupodivu vlak nejede prázdný, cestuje kolem deseti cestujících. Toto železniční spojení Lotyšska a Litvy bylo zavedeno teprve v lednu 2018. Mezi roky 2015 a 2018 neexistovalo žádné železniční spojení těchto dvou zemí. Do 01.06.2015 projížděl přes Daugavpils rychlík Vilnius – St. Peterburg v režii litevských železnic LG.

Ráno ve stanici Daugavpils. Litevská motorová jednotka DR1A stojí před výpravní budovou připravena k odjezdu s mezistátním vlakem do litevského Vilniusu.

Do Vilniusu vlak přijíždí krátce před 11. hodinou. Počasí je opravdu nevlídné, napadaný sníh se vlivem vysoké teploty mění v ošklivou břečku. Pobyt ve Vilniusu využívám k focení velkého počtu trolejbusů Škoda 14Tr a obědu v nedalekém McDonaldu.

Jednotka DR1A stojí u prvního nástupiště ve Vilniusu. U druhého nástupiště stojí "Elefant" EJ575, který se vydá směr Kaunas.

Odstavená vozidla Běloruských železnic BČ ve Vilniusu. Lokomotiva ČS4T zajišťovala vozbu tranzitního rychlíku Moskva - Kaliningrad do Vilniusu, kde proběhl přepřah na litevskou lokomotivu TEP70. Jednotka Stadler Flirt v širokorozchodném provedení zajišťovala vozbu expresních vlaků Minsk - Vilnius.

Jeden z mnoha zástupců českých trolejbusů Škoda 14Tr zachycen nedaleko železniční stanice.

Ve Vilniusu pomyslně končím putování po Pobaltských železnicích. Přesouvám se na autobusové nádraží, které se nachází hned u železniční stanice. Odsud ve 13:45 odjíždí spoj společnosti Lux Express do Warszawy. Ačkoliv jsem mohl opět absolvovat poměrně zdlouhavou a nepohodlnou cestu polským motorovým vozem přes hranice, rozhodl jsem se nakonec pro rychlejší autobus. Jízdenku jsem zakoupil za akční cenu 14 EUR (za tuto cenu bych při cestě vlakem koupil pouze mezistátní jízdenku Kaunas – Bialystok). Autobus přijíždí večer přímo před nádraží Warszawa Centralna. Po nákupu něčeho k jídlu nasedám do nočního IC do Jelenie Góry, který mě brzy ráno 9. prosince dopravuje do Wrocławi. Odsud pak osobním vlakem Kolejí Dolnosłaskich do pohraniční stanice Miedzylesie a vlakem Českých drah směrem k domovu…

Na další putování po Pobaltí jsem se vydal již o 8 měsíců později v srpnu 2019. Ale o tom si povíme v příštím cestopise, který je již nyní v přípravě. Další návštěva proběhla na přelomu let 2019 a 2020 v rámci vlakové výpravy do Ruska, o které vyšel dvoudílný cestopis ZDE. Zatím mou poslední návštěvou Pobaltí byla výprava do Litvy v květnu 2023, o které vyšel článek ZDE.

 

Text a foto: Petr Jetelina 2018