Zápisky z Chorvatska a Srbska, prosinec 2017

Následující řádky přiblíží krátký výlet do severního Chorvatska z prosince 2017. Ten zahrnoval také projížďku přes chorvatsko-srbský hraniční přechod Erdut – Bogojevo, který fungoval v letech 2015 až 2020.

 

19. prosince 2017

Vyrážím z Prahy prvním ranním EC směr Budapešť. Abych co nejvíce ušetřil na jízdném, byla cesta rozdělena na šest jízdních dokladů: Praha – Brno (Student -26 + IN25), Brno – Kúty gr. (IN25), Kúty gr. – Kúty (NRT Rail+), Kúty – Štúrovo (bezplatně student -26 + doplatek 1EUR za kategorii EC), Štúrovo – Budapest (NRT Rail+). Díky tomuto dělení se mi povedlo cestu absolvovat za cenu okolo 500 Kč. Vlak přijíždí před půl jednou na nádraží Nyugati v Budapešti. 

Centrum Budapešti.

Krátce se projdu centrem města a pokračuji metrem na nádraží Déli, odkud odjíždí vlaky EC Angram a Gradec do Zagrebu. Využívám akční nabídku, kdy jízdné Budapest – Zagreb bylo možno zakoupit již za 9 EUR (za nějakou dobu dráhy pochopily, že se jedná o opravdu podstřelenou cenu a nejnižší cena byla posunuta na 19 EUR). Souprava je sestavena z jednoho vozu HŽPP a několika vozů MÁV, přičemž maďarsko-chorvatské hranice překračuje pouze třívozová souprava. Hraniční kontrola probíhá v Gyekényes na maďarské straně hranice. Ve stanici Koprivnica se k vozům připojí souprava rychlíku z Osijeku, a celá souprava pokračuje do konečné stanice Zagreb Gl.k. Nocleh na hostelu pět minut od hlavní stanice.

 

20. prosince 2017

Dnešní den bude velmi pestrý. Dopoledne věnuji projížďce tramvajemi po centru města. Převládají vozy československé produkce, T4YU s vlečnými vozy, článkové KT4YU, objevují se i moderní tramvaje od chorvatského Končaru. Svezu se i krátkou pozemní lanovkou v centru města.

Tramvaj Tatra T4YU a vlečný vůz B4 na pěší zóně v centru Zagrebu.

Tatra KT4YU na koncové smyčce u Zapadniho kolodvoru (Západní nádraží).

Pozemní lanovka v centru Zagrebu.

Linkou 1 přijíždím do smyčky u Západního nádraží, odkud se vydám vlakem za Zagreb do zastávky Žeinci. Na nákup všech vnitrostátních jízdenek u HŽPP uplatňuji slevu 25% na průkaz ISIC. Ačkoliv je velmi hnusné počasí, chci si odchytit klasickou soupravu s lokomotivou 2044 na osobním vlaku Varaždin – Zagreb. Před focením si dávám oběd v blízkém motorestu v podobě plněné pljeskavice. Na první pokus přijíždí motorová jednotka Končar, nicméně na druhý pokus to vychází a klasa přijíždí. Vracím se klasikou do Zagrebu.

Lokomotiva 2044.017 zachycená nedaleko zastávky Žeinci.

Lokomotiva 2044.017 se soupravou osobního vlaku u kusého nástupiště v Zagrebu.

 

Delší pobyt na zastávce v Žeinci mi zhatil plány projet si ještě nedalekou lokálku Zabok – Gornja Stubica. Tu se mi podařilo projet o několik let později, v září 2020.

Koncová lokálková stanice Gornja Stubica.

 

Po návratu do Zagrebu byla dalším cílem tramvajová trať, která vede na sever města do zastávky Gračansko dolje, kde se nachází dolní stanice lanové dráhy na vrchol Sljeme. Ta však v zimě nefunguje. Tramvajová trať je obsluhována sólo vozy Tatra T4, které jezdí od smyčky Mihaljevac na kraji Zagrebu. 

Sólo vůz Tatra T4YU na předměstí Zagrebu.

Večer mířím ze Zagrebu do města Bjelovar, s nutným přestupem ve stanici Križevci do motorové jednotky Macosa. V roce 2017 ještě nestála nově zbudovaná trať mezi stanicemi Gradec a Sveti Ivan Žabno, která umožňuje přímé spojení s hlavním městem. V Bjelovaru nepořizuji žádnou foto dokumentaci, jelikož je stanice kompletně ve tmě.

 

21. prosince 2017

Před šestou ráno mířím osobním vlakem z Bjelovaru do města Virovitica. Toto město bylo během války v roce 1995 napadeno vzdušným úderem srbských separatistických sil. Vystupuji na zastávce Grad, a hned po chvíli projíždí kolem vlak IC „Podravka“ z Osijeku do Zagrebu.

Ranní IC 580 "Podravka" byl zachycen nedaleko zastávky Virovitica grad.

Pěšky se přesouvám na hlavní nádraží za městem, po cestě v místním Lidlu kupuji snídani. V půl desáté dopoledne přijíždí rychlík B 783 ze Zagrebu do Osijeku v čele s lokomotivou 2044.011. 

Do stanice Virovitica přijíždí rychlík B 783 v čele s lokomotivou 2044.011.

 

Rychlíkem se přesouvám do Osijeku. Po cestě potkávám další lokomotivu, 2044.003 ve stanici Našice, která byla prodána dopravci PPD Transport.

Ve stanici Našice se nacházel odstavený stroj 2044.003.

V 11:36 přijíždí rychlík do Osijeku. Zde lokomotiva v rychlosti objede soupravu a vydá se ve 12:04 zpět jako B 702 do Rijeky. Ve stanici mě zaujme odstavený slovinský Reagan 664-103, který je v pronájmu u společnosti PPD Transport.

Rychlík B 783 v konečné stanici Osijek.

Odstavený "Reagan" 664-103 Slovinských železnic, který je pronajat dopravci PPD Transport.

Rychlík B 703 opouští Osijek a směřuje do Zagrebu a Rijeky.

Dvojice "Švedanů" řady 7122 v Osijeku. První vůz nese ještě lak HŽ z 90. let, kdy byly motorové vozy zakoupeny ze Švédska. Dvojice vozů se vydá směr Vinkovci, "Macosa" vpravo směr Beli Manastir.

V Osijeku mám čas pořídit v bufetu rychlý oběd. Bohužel na poznání zdejšího tramvajového provozu čas nezbývá, fotím alespoň jeden vůz typu VarioLF z Krnova před železniční stanicí.

Nám dobře známé "Vario LF" dopravního podniku v Osijeku. Jedná se o modernizaci původní tramvaje T3YU.

 

Ve 13:30 pokračuji z Osijeku dále směrem k srbským hranicím k hraničnímu přechodu Erdut – Bogojevo. Projíždím oblastí, kde během válek v Jugoslávii zuřily tvrdé boje. V této oblasti se nacházelo území separatistické území republiky Srbská krajina, které Chorvatsko získalo zpět až v roce 1998. Přímo v Erdutu se nacházel srbský výcvikový tábor.

V pohraniční stanici Erdut se setkává chorvatská „Macosa“ 7121.120 a srbská "Marfuša" 711.036. Během krátkého pobytu stihnu pořídit fotografii obou vozidel. Následně proběhne rychlá pasová kontrola a srbská Marfuša se vydá na hraniční most přes Dunaj. Přes hranici cestuje asi 10 cestujících.

Osobní doprava na tomto chorvatsko - srbském hraničním přechodu byla obnovena po 24 letech 13.12.2015 poté, co byla 16.01.1991 zastavena při vyhlášení nezávislosti Srbské krajiny na území Chorvatska a následné válce. Hraniční most přes Dunaj mezi Erdutem a Bogojevem byl zničen při bombardování silami NATO v rámci operace Spojenecká síla v roce 1999, v roce 2006 byl opět opraven. Od března 2020 je osobní doprava zastavena z důvodu pandemie Covidu bez vyhlídky na její obnovení.

Chorvatská pohraniční stanice Erdut. Setkání chorvatského a srbského motorového vozu a vzájemná výměna cestujících.

 

Přijíždíme do stanice Bogojevo. Před mým výstupem z vlaku proběhla další pasová kontrola. Srbští pohraničníci si všímají mých razítek z Kosova a odnášení pas pryč. Po chvíli se vracejí a vrací mi pas i se vstupním srbským razítkem. Následně motorový vůz opouštím a čeká mě dvouhodinové čekání na osobní vlak do Noviho Sadu. Rozsáhlé kolejiště stanice Bogojevo se nachází uprostřed pustiny, provoz osobních vlaků zde není silný. Čas čekání trávím v teple dopravní kanceláře.

Motorová jednotka 711 SV čeká na odjezd ze srbské pohraniční stanice Bogojevo.

Pohled na stanici směr Chorvatsko. Rozpadlý vodojem je dnes jen tichou vzpomínkou na zuřivou válku, která zde probíhala ještě v roce 1999.

 

Po dvouhodinovém čekání mířím jinou Marfušou do Noviho Sadu, odkud mířím nočním rychlíkem „Beograd“ přes noc do Budapešti. V srbské pohraniční stanici Subotica proběhne pasová kontrola poměrně hladce, na maďarské straně je o poznání důkladnější. Zahrnuje prohlídku zavazadel i prohlídku stropů vozů.

 

22. prosince 2017

Přijíždíme ráno do Budapešti na nádraží Keléti. Vlivem maďarské pohraniční kontroly jsme nabrali zpoždění 50 minut. Přesouvám se na nádraží Nyugati a čekám na nejbližší EC směr Česká republika. Celou výpravu lze považovat i přes velmi špatné počasí jako úspěšnou.

Text a foto: Petr Jetelina 2017