Náhodou v Moldavsku [2026]

května 25, 2026

Následující krátká návštěva Moldavska nebyla vůbec v plánu. Původně naše výprava měla směřovat až za Černé moře do Gruzie a Arménie. Krátce před naším odjezdem vypukla válka s Íránem. Tato země pomocí dronů a raket začala napadat sousední státy, přičemž několik dronů směřovalo do ázerbájdžánského Nachičevanu, který se nachází vedle Arménie v blízkosti Jerevanu. Vzhledem k tomu, že se nedalo odhadnout, jak válka bude pokračovat, rozhodl jsem se zbytečně „nestrkat hlavu do oprátky“ a cestu jsme zrušili. Jako náhradní plán jsme se rozhodli pro krátkou návštěvu Moldavska.

Osobní doprava v Moldavsku

Moldavské železnice prochází rozsáhlou krizí. V minulých letech dokonce vznikl značný dluh na mzdách zaměstnanců, kteří se tak ocitli bez finančních prostředků. Této situaci rozhodně nepomáhá značná přezaměstnanost v železničním podniku. V regionální dopravě zbyl v provozu pouze jediný pár vlaků Kišiněv – Ungheni jezdící šest dní v týdnu. V mezinárodní dopravě jsou to rychlíky 105b/106b „Prietenia“ z Kišiněva do Bukurešti jezdící denně, a dále rychlík 351F/352F Kyjev – Kišiněv jezdící každý druhý den. Třetím mezinárodním vlakem je spoj 821b/824b Kišiněv – Iași Socola, který je provozován v pátek, sobotu a neděli. Od 10. října 2025 zavedly Ukrajinské železnice ve vlastní režii rychlík 099K/100K Kyjev – Bukurešť přes moldavský hraniční přechod Ungheni. V úseku Ungheni – Bukurešť jedou ukrajinské vozy spojeny s rychlíkem "Prietenia" z Kišiněva.
Veškeré ostatní regionální vlaky byly postupně rušeny v letech 2021 a 2024 z důvodu nedostatku finančních prostředků a nedostatku provozuschopných vozidel. Spoj z Kišiněva do Oděsy dojezdil s vypuknutím války na Ukrajině 22. února 2022. Rychlíky do Moskvy a Sankt Peterburgu dojezdily s vypuknutím pandemie Covidu v březnu 2020.

Vydejme se na cestu

Zakoupil jsem letenky u společnosti Wizzair z Bratislavy do Bukurešti a zpět za cenu cca. 1600 Kč s nákupem dva dny před odletem. Můj spolucestující, pan A.V. se tou dobou nacházel v Istanbulu a do Bukurešti cestoval vlakem přes Bulharsko. Večer jsme se setkali na hlavním nádraží v Bukurešti.

Jednotka Siemens Desiro na stanici u letiště Otopeni.

Další den vyjíždíme v 06:45 ráno vlakem IC 561 směr Iași. Cesta trvá více než šest hodin. Trasa vede z Bukurešti přes Ploieşti, Focşani a po spojce mimo stanici Mărăşeşti do Tecuci, kde proběhne obrat soupravy a výměna hnacího vozidla závislé trakce za vozidlo trakce nezávislé. Vlak pokračuje mírně zvlněnou krajinou na sever přes stanici Bârlad, odkud odbočuje železniční trať směr Fălciu a dále k hraničnímu přechodu do Moldavska, který byl od roku 1989 bez provozu a nedávno byl zprovozněn (pouze pro nákladní dopravu). Po dlouhé cestě zastavujeme ve 13:05 v cílové stanici Iași. U lokomotivy se vytvoří kratší řada lidí a strojvedoucí podává ze stanoviště různé krabice a tašky s neznámým kontrabandem. Poté lokomotiva odstoupí od soupravy, která bude na prvním nástupišti vyčkávat na podvečerní odjezd zpět do Bukurešti.

IC 561 z Bukurešti do Iasi se chystá k odjezdu z výchozí stanice.

Výměna lokomotiv v Tecuci.

Vlak v cíli cesty v Iasi.

Opouštíme nádraží a míříme na zastávku MHD. Míříme na kraj města do místní části Socola. Jízdné v ceně 14 Kč lze zaplatit platební kartou v autobuse. Nejprve si dáváme pozdní oběd v tradiční rumunské restauraci Bellaria, následně míříme na nádraží Socola. Odsud odjíždí v 17:36 vlak moldavských železnic CFM do Kišiněva. Jeden pár denně je provozován pouze v pátek, sobotu a neděli. Tyto výkony zajišťuje jednotka řady D1M, modernizovaný původní „Ganz“ řady D1.

Širokorozchodný moldavský "Ganz" D1M vyčkává ve stanici Socola na svůj podvečerní odjezd do Kišiněva.

Na nádraží Socola se nakonec rozhodneme pro lehký projížděčský podvod. Vzhledem k tomu, že já mám tuhle trasu projetou v roce 2023, a pan A.V. byl již značně unaven po cestě z Istanbulu, rozhodli jsme se vrátit do centra města na autobusové nádraží a vyhledat nejbližší maršrutku do Kišiněva. Máme štěstí, v 17:00 odjíždí. Řidič (říkejme mu Sergej) si řekne o 300 rumunských Lei za dvě osoby, které seženeme v bankomatu nedaleko.

Maršrutka do Kišiněva.

Maršrutka míří k silničnímu hraničnímu přechodu Sculeni. Sergej předjede kolonu stojících automobilů a míří přímo k celnici. Kontrola na rumunské i moldavské straně je rychlá a bez žádných problémů. Dostáváme moldavské vstupní razítko. Následuje klasická zběsilá jízda v postsovětském stylu plná vysoké rychlosti a riskantního předjíždění až do Kišiněva. Tam přijíždíme se značným náskokem již ve 20:20, o dvě hodiny dříve než „Ganz“ ze Socoly. Ten později slyšíme houkat na ubytování při jeho příjezdu do Kišiněva. Nocleh máme ve vysokém činžovním domě, který byl dle zvonků a nápisů uvnitř obýván Rusy. Také majitelka ubytování byla čistokrevná Ruska.

Další den ráno si přivstanu a mířím k hlavnímu nádraží zachytit příjezdy vlaků osobní dopravy, které v Moldavsku ještě zbyly. V sedm ráno přijíždí starý „Ganz“ D1-708 jako osobní vlak z Ungheni. Za hodinu se vracím, a to na příjezd rychlíku „Prietenia“ (česky „přátelství“) z Bukurešti. Jeho souprava je tvořena lokomotivou TE33A a stodolami vyrobených ve východoněmecké vagónce Ammendorf, které umožňují výměnu podvozků v pohraniční stanici Ungheni. Na příjezdu si vlak přiváží půlhodinové zpoždění.

Je sedm hodin ráno a na hlavní nádraží do Kišiněva přijel "Ganz" D1-708 z Ungheni. Vpravo stojí konvoj odstavených lokomotiv řad 2TE10M, 2TE10L a 3TE10M, které jsou určeny k prodeji do šrotu.

Zhruba ve čtvrt na deset přijíždí do Kišiněva půl hodiny zpožděný rychlík 106b "Prietenia" z Bukurešti v čele s lokomotivou TE33AC-3007.

Vracím se na ubytování těsně před checkoutem, pan A.V. je již vzhůru. Po odevzdání klíčů se ještě pokocháme vyhlídkou z nejvyššího patra činžáku a následně míříme do města. Nejprve zakoupíme na nádraží rezervace na noční vlak do Bukurešti, následně míříme na předměstí na železniční zastávku Visterniceni, kde plánujeme vyfotit příjezd dálkového rychlíku z Kyjeva. Ten jezdí jednou za dva dny a nám to zrovna vyšlo. Vlak má také na příjezdu půl hodiny zpoždění. Během čekání na lávce jsme jako „agenti ze Západu“ sledováni zdejším aktivním občanem (od pohledu se jednalo Rusa).

Výhled na město z jedenáctého patra.

Zastávkou Visterniceni projíždí rychlík 351F z Kyjeva do Kišiněva. V čele stojí lokomotiva TE33AC-3011.

Po průjezdu vlaku okamžitě balíme věci a mizíme pryč. Míříme do gruzínské restaurace Chikapulya na oběd. Dle klientely se jedná o podnik pro spíše vyšší společenskou třídu a my turisté sem vzhledem příliš nezapadáme, ale peníze na utrácení máme. Obědové menu skládající se z polévky a hlavního jídla bylo výtečné, stejně tak gruzínská přeslazená hrušková limonáda. Z restaurace míříme trolejbusem k rekreačnímu jezeru Valea Morilor a příjemným vycházkovým tempem míříme k soše Vladimira Iljiče Lenina. Odsud odcházíme přes přilehlé sídliště na zastávku trolejbusu a přímým spojem jedeme až k železniční stanici. V nedalekém obchoďáku nakoupíme zásoby do vlaku. Mají zde i gruzínskou minerální vodu Borjomi, kterou samozřejmě beru.

Pomník Vladimira Iljiče Lenina v Kišiněvu. Do roku 1991 stával před budovou moldavského nejvyššího sovětu, poté byl přestěhován do areálu výstaviště na kraji města.

Po nákupu stihneme vyfotit z lávky přistavenou soupravu „Prietenie“ s dvojicí lokomotiv a poté nastupujeme na palubu našeho lůžkového vozu třídy "ljuks" s dvěma lůžky v kupé. Průvodce našeho vozu se jmenuje Igor. Vlak se v 16:50 dává do pohybu. Pomalu se drncáme přes typicky sovětské rozpadlé předměstí města. Za městem se rychlost vlaku zvyšuje, jedeme až závratných 70 km/h. Igor se stačil převléct do civilního úboru a zmizel neznámo kam. Hledáme funkční samovar s horkou vodou. Ten v našem voze nefunguje, v sousedním naštěstí ano. Vlakový bufet je také zavřený, nikde nikdo. Pan A.V. našel všechny nádražáky v jednom z vozů, jak v jednom z kupé pořádají žranici. Po hodině jízdy se bufet otevírá a schází se sem několik zahraničních cestujících na pivo, včetně nás. Dáváme si i teplé jídlo, které zde vaří – vajíčka, párky, zelenina, chléb. Co mě překvapuje, je možnost platit bankovní kartou. Kuchař má ve skříňce mobilní telefon, kterým provádí bezkontaktní platby.

Rychlík 105b "Prietenia" do Bukurešti se chystá k odjezdu z Kišiněva.

Za lokomotivou je řazen "čmelák" ČME3-4952, který se veze na staniční zálohu do Ungheni.

Večeře v bufetovém voze.

Pomalu se blíží přechodová stanice Ungheni. Proto je nutné si zajít na toaletu, následující dvě a půl hodiny budou toalety uzavřeny v rámci sanitární zóny, která je zde podle zažloutlého papíru ve voze vyhlášena již od dob Sovětských železnic. Po zastavení vyberou celníci pasy. Z čela soupravy odstupují lokomotivy, místo nich nastoupí zdejší staniční záloha v podobě „čmeláka“ ČME3-5740. Ten soupravu převeze ke zvedákům a rozposunuje jednotlivé vozy. Následně staniční dělníci provedou výměnu podvozků. Vše zde vypadá jako za časů Sovětských železnic, jen za fotky z okna není člověk zatčen. V mezičase přijíždí do Ungheni rychlík z Kyjeva v čele s ukrajinským „fantomasem“ 2TE116. Ukrajinské železnice zavedly v říjnu 2025 ve své režii novou železniční linku Kyjev – Bukurešť, přičemž v Ungheni jsou vozy z Kyjeva připojeny k rychlíku „Prietenia“ z Kišiněva. Také ukrajinské stodoly jsou přistaveny k výměně podvozků. Po dokončení všech potřebných úkonů jsou vozy sestaveny zpět do soupravy pomocí normálně rozchodného „čmeláka“ ČME3-4169, který vlak odváží zpět k nádražní budově. Zde jsou vráceny cestovní doklady cestujícím. Do čela vlaku nastoupí rumunský „sulzer“ řady 60, který se postará o převoz přes hranici do Iași.

Lokomotiva 2TE116 Ukrajinských železnic přivedla do pohraniční stanice Ungheni přímé vozy z Kyjeva.

"Čmelák" ČME3-5740 provádí posun s vozy při výměně podvozků.

"Stodola" Ukrajinských železnic na zvedácích při výměně podvozků.

Rozjíždníme se z Ungheni a překračujeme hraniční řeku po ocelovém mostě. Za starých časů to byla ostře sledovaná hranice mezi Sovětským svazem a socialistickým Rumunskem Nicolae Ceaușesca. Zastavujeme v rumunské pohraniční stanici Ungheni Prut. V této dvoukolejné plotem obehnané stanici proběhne důkladná prohlídka vlaku. Nejprve celníci vyberou cestovní doklady. Následuje prohlídka celého vlaku, včetně skrytých zákoutí vozu. Vzhledem k tomu, že jsme občany Evropské unie, zeptá se nás příslušnice celní správy pouze na převoz alkoholu a cigaret a naše zavazadla ani nechce vidět. V ukrajinské části vlaku se celní kontrola zřejmě protáhla, jelikož odjíždíme zhruba s půlhodinovým zpožděním. Ukládáme se ke spánku. Ještě postřehnu zastavení v Iași a výměnu hnacích vozidel. Lehkým spánkem pospávám až do rána.

Ráno se budím za Ploieşti. Vezeme si stále půlhodinové zpoždění, takže člověk má trochu času se rozkoukat. Za okny je jen nekonečná rovina plná škaredých polí ve vycházejícím slunci. Před hlavním nádražím v Bukurešti vlak citelně zpomaluje a přes rozpadlé zhlaví stanice se rychlostí 10 km/h dostane až k nástupištím této hlavové stanice. Opouštíme vlak a chystáme se k fotografování soupravy. Na konci soupravy se nachází pět moldavských „stodol“, ve střední části vlaku tři ukrajinské „stodoly“. Za lokomotivou se vezou tři normálněrozchodné rumunské vozy pro vnitrostátní frekvenci.
Po odjezdu soupravy na odstavné nádraží seženeme něco ke snídani a poté nastává čas rozloučení. Zatímco já mířím Desirem na letiště Otopeni, pan A.V. míří rychlíkem do Caracalu a dále klasickou soupravou údolím řeky Olt přes Râmnicu Vâlcea do Sibiu a následně do Budapešti.

"Stodoly" na hlavním nádraží Buciresti Nord.

Do Bukurešti dovezla vlak "Asea" 40-0174-5.

Tím končí náš krátký výlet do Moldavska. Ve výsledku jsem rád, že se naše cesta nakonec otočila tímto směrem. Dostaly se ke mně zatím oficiálně nepotvrzené informace, že rychlíku „Prietenia“ hrozí zrušení z důvodu ztráty certifikátu ECM u moldavských drah CFM. Ztrátu certifikátu neovlivní ani ututlání průšvihu s pádem stodoly ze zvedáku v Ungheni, ke kterému mělo dojít v roce 2024. Uvidíme během roku, jaký osud tento sovětský vlak nakonec potká.

Text a foto: Petr Jetelina 2026