Železnice na Kubě 2022

Kuba, přesněji Kubánská republika, je stát nacházející se na ostrově stejného jména v oblasti Karibiku v Mexickém zálivu. Má rozlohu 109 886 km² a žije na něm celkem 11 300 000 obyvatel. Země se po světě proslavila jako vývozce prvotřídních doutníků a rumu. V oblasti politiky je Kuba známá díky své bouřlivé revoluční historii ve 20. století. V roce 1959 se během revoluce chopil moci tehdy 23 let starý Fidel Castro. V reakci na to Spojené státy Americké zavedly v roce 1960 na tuto karibskou zemi obchodní embargo trvající dodnes. Pod vládou Fidela Castra se Kuba stala socialistickou zemí pod vlivem Sovětského svazu. Země také v letech 1972 až 1989 hospodářsky spolupracovala s tehdejší Československou socialistickou republikou v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Komunistický režim na Kubě přežil i pád Sovětského svazu a vydržel zde dodnes. Fidel Castro byl vůdcem až do roku 2008, nicméně již od roku 2006 jeho pravomoci převzal jeho mladší bratr Raúl Castro. Ten v roce 2018 předal moc novému prezidentovi. Miguel Díaz-Canel se stal prvním vůdcem země, který již nezažil revoluční rok 1959.

Železnice na Kubě má dlouhou tradici a disponuje poměrně rozsáhlou sítí tratí o délce 8 194 km. V rámci socialistického hospodářství má důležitou pozici, zejména v nákladní dopravě. První trať na ostrově byla otevřena již v roce 1837. Tratě sloužily především pro cukrovarnický a tabákový průmysl. V roce 1917 až 1918 byla otevřena elektrizovaná železnice Hershey vedoucí z Havany do města Matanzas východním směrem. Zásadní rozvoj železnic proběhl po Revoluci v roce 1959. Sovětský svaz dodával Kubánským železnicím velké množství nových lokomotiv a vozů. Zároveň s pomocí sovětských inženýrů a kapitálu byla modernizována železniční magistrála z Havany do Santiago de Cuba.

Železniční provoz zajišťuje Svaz kubánských železnic (La Unión de Ferrocarriles de Cuba, UFC). Ten vznikl v roce 1979 a sdružuje celkem 11 společností, které zajišťují například péči o infrastrukturu, dálkovou či regionální dopravu nebo školení zaměstnanců. Dálkovou dopravu zajišťuje společnost Rutas Nacionales. Vedle UFC byla v roce 2021 založena společnost Ferromar, která má na starost infrastrukturu a vozbu osobních a nákladních vlaků z Havany do zvláštní ekonomické zóny Mariel s odbočkou do města Artemisa.

Během ekonomické spolupráce se Sovětským svazem byly na Kubu dodávány nové lokomotivy a vozy. Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 nastala na ostrově hluboká ekonomická krize známá jako „Zvláštní období“, která trvala až do začátku nového tisíciletí. Kubánské železnice proto začaly nakupovat použité lokomotivy a vozy ze zahraničí. Na ostrov se tak dostaly lokomotivy z Kanady, osobní vozy z Francie a Německa, elektrické vozy ze Španělska, nám známe „Ferkeltaxe“ z bývalé NDR, nebo dvacítka československých Hektorů. Ty se však do dnešní doby nedochovaly. Od roku 2008 začaly dodávky zcela nových lokomotiv řady DF7G-C od čínské lokomotivky CRRC v počtu 152 kusů, od roku 2017 pak bylo dodáno 60 nových lokomotiv řady TGM8-KM z Ruska. V roce 2019 obdržely kubánské železnice desítky nových čínských osobních vozů, které pomohly zásadně modernizovat dálkové vlaky do východních provincií.

Světová pandemie koronaviru a následná vlna inflace ve světě měla silný dopad i na kubánské železnice. Od března do záři 2020 byla železniční doprava zcela zastavena. Došlo k obnovení všech dálkových rychlíků z Havany do východních provincií ostrova, avšak velká část regionálních spojů dosud obnovena nebyla, mnohé regiony jsou zcela bez osobní dopravy. Některé důležité spoje se však postupně vrací zpět do provozu s plným nasazením kubánských železničářů.

První snímek zachycuje na předměstí Havany dne 11. listopadu 2022 rychlík Tren 13 v relaci La Habana - Guantanamo v čele s lokomotivou DF7G-C 52578, která byla dodána z Číny společností CRRC v roce 2010. Relace do města Guantanamo je vůbec nejdelší na Kubě, pro překonání 915 km dlouhé cesty vlak potřebuje více než 19 hodin. Na snímku se nachází nákladové nádraží La Coubre, odkud odjíždí dálkové rychlíky do východních provincií ostrova. Děje se tak od roku 2015, kdy bylo hlavní nádraží Estacion central uzavřeno z důvodu rekonstrukce. Od června 2022 se stanice prozatím otevřela pouze pro příjezd vlaků, které na hlavní nádraží přijíždí po mostě nad vlakem. Celkovou kubánskou atmosféru dokresluje automobil Chevrolet z 50. let 20. století.

Přijíždí lokomotiva typu G8 čísla 50925, aby provedla posun v nákladní části stanice La Coubre. Lokomotivy byly dodávány z USA ještě před Kubánskou revolucí v letech 1954–1955. Nejmladší stroje této řady mají úctyhodných 78 let!

Rychlík z Havany do Guantanama pomalu opouší Havanu. Z počáteční stanice vyjíždí v 16:15, do cílové stanice dorazí až následující den v 11:30. Lokomotiva DF7G-C 52578 byla dodána kubánským železnicím z Číny společností CRRC v roce 2010. Vlak jezdí každé čtyři dny. Osobní vozy byly rovněž dodány z Číny v roce 2019 a znamenaly skokové zvýšení komfortu cestování.

 

Ráno dne 12. listopadu 2022 byla ve stanici Habana - Estacion 19 de Noviembre zachycena lokomotiva TGM8KM čísla 312003 v čele osobního vlaku číslo 115 do města Artemisa. Lokomotiva byla kubánským železnicím dodána z Ruska v prosinci 2017. Jedná se o exportní verzi sovětské lokomotivy TGM6, které pochází již z roku 1964. Typ TGM8KM byl vyvinut speciálně pro Kubu a její náročné tropické podnebí. Celkem bylo dodáno 60 lokomotiv, ačkoliv původní objednávka měla čítat až 75 strojů.

Ve stanici Artemisa zachycena lokomotiva TGM8KM čísla 312003 při objíždění soupravy, aby se vydala v čele vlaku Tren 110 zpět do Havany. Od září 2022 je město Artemisa s Havanou spojeno dvěma páry vlaků denně. Souprava vlaku je složena z pestré směsice různých vozů. Vůz za lokomotivou byl získán z Mexika po likvidaci tamní osobní dopravy. Zbylé tři vozy různého původu jezdily do roku 2019 na dálkových rychlících z Havany do východních provincií na ostrově.

Při cestě zpět do Havany byla před stanicí Almendares zachycena protijedoucí souprava vlaku Tren 43 z Havany do stanice Mariel. V čele soupravy podobného složení jako vlaku do Artemisy stanula čínská lokomotiva DF7G-C čísla 52530.

Ve stanici Almendares stojí další lokomotiva řady DF7G-C, a to číslo 52557.

Dne 13. listopadu 2022 byl vyfocen na nádraží La Coubre v Havaně vlak Tren 29 v relaci [La Habana – Sancti Spiritus]. Spoj je vypravován jednou týdně a celou cestu urazí za více než 11 hodin. Souprava je tvořena čtyřmi vozy, další tři vozy jsou k soupravě připojeny/odpojeny ve stanici Santa Clara.

Dne 14. listopadu 2022 byla ve stanici Zaza del Medio zachycena lokomotiva TGM8EK čísla 38105 v čele vlaku Tren 29 [La Habana – Sancti Spiritus]. Vlak ve stanici vykoná úvrať, aby urazil pomyslnou cílovou rovinku do konečné stanice. Lokomotiva byla kubánským železnicím dodána v roce 1983 ze Sovětského svazu. Vozy v soupravě jsou původní motorové vozy Dm11. Ty byly vyrobeny španělskou společností GEC-Alstom v roce 1995 a dodány finským železnicím VR. Ty však s vozy nebyly spokojeny a vrátily je zpět k výrobci. Jejich náhradou se stala řada Dm12 z Vagonky Studénky. Vozy po neúspěšném pokusu o prodej do Litvy skončily po roce 2000 na Kubě. Vzhledem k náročné údržbě nebylo možno vozy udržet v provozu, proto došlo k jejich přestavbě na vozy přípojné.

Lokomotiva TGM8EK 38105 na konečné stanici Sancti Spiritus objíždí soupravu, která bude následně odtažena na odstavení do Zaza del Medio, kde bude čekat do příštího týdne na svůj další výkon do Havany. Spoj byl vypravován jednou týdně a celou cestu urazil za více než 11 hodin. Do února 2020 byl přitom spoj vypravován každý druhý den, nicméně z důvodu pandemie Covidu byl dočasně odvolán. Od října 2020 byl vypravován jednou za čtyři dny, nicméně 12. ledna 2021 byl opět zrušen. Poslední obnovení provozu nastalo až 2. července 2022 v rozsahu jeden pár vlaků týdně s odjezdem každou sobotu ze stanice Sancti Spiritus a návratem z Havany v pondělí ráno. Od 18. prosince 2022 se změnil den jízdy vlaku, nově vlak odjížděl ze stanice Sancti Spiritus v neděli, s příjezdem do Havany v pondělí ráno a s návratem do Sancti Spiritus v úterý ráno. Dne 13. ledna 2023 byl vlak opět zrušen z důvodu nedostatku lokomotiv během sezóny sklizně cukrové třtiny. Zatím poslední obnovení provozu vlaku nastalo od 3. července 2023 v rozsahu provozu každé čtyři dny do 14. září 2023.

Železnice kolem historického města Trinidad, které je zapsáno na seznamu UNESCO, jsou od zbytku kubánské železniční sítě zcela odříznuty. Stalo se tak v roce 1986, kdy došlo ke zřícení mostu přes řeku Rio Agabama mezi stanicemi Sopimpa a Meyer. Na izolovaném úseku zůstalo několik parních a motorových lokomotiv a kolejových autobusů. Parní trakce se zde udržela v provozu v čele turistického vlaku až do roku 2012.

Dne 16. 11. 2022 byla ve městě Trinidad zachycena lokomotiva TU7E čísla 34071 v čele turistického osobního vlaku s názvem "Údolím cukrovarů". Motorová lokomotiva zajišťuje vozbu turistického vlaku od roku 2012, kdy dojezdila poslední zdejší parní lokomotiva. Dříve byl vlak veden až čtyřmi otevřenými vozy. Ty pochází z Uruguaye a byly vyrobeny v 90. letech.
Lokomotiva na snímku je jedinou provozní lokomotivou v Trinidadu, kterou zdejší železničáři drží silou vůle v provozu. Jedná se o exportní verzi úzkorozchodné sovětské lokomotivy TU7, která byla na Kubu dodávána na standardním rozchodu. Lokomotiva čísla 34071 byla dodána v roce 1977.

Železniční stanice Santa Clara je významným dopravním uzlem ve střední části ostrova. Bohužel po příchodu Covidu se počet regionálních spojů rapidně snížil a většina tratí je bez osobních vlaků. Jedna z relací, která je stále v provozu, jsou osobní vlaky do zastávky Universidad u univerzitního městečka, které se nachází asi půl hodiny cesty od Santa Clary.
Na soupravu osobního vlaku právě najíždí lokomotiva 51218, aby s půlhodinovým zpožděním odjela směrem k univerzitnímu městečku. Lokomotiva typu GMD1 pochází z Kanady a byla vyráběna v letech 1958 až 1960. V roce 1999 byly lokomotivy v počtu dvaceti kusů dovezeny na Kubu a několik posledních kusů zde slouží dodnes. Vedle stojí motorový vůz 4107, který obvykle vozí osobní vlaky do stanice Vega Alta. Tento vůz „Guerrilleros“ byl vyroben přímo na Kubě v roce 1970 a ve svých útrobách ukrývá jihoafrický motor Mercedes Benz o výkonu 240 koní.

Ve stanici Santa Clara byl zachycen také německý "Ferkeltaxe" s kubánským označením 6-2405, který se v ten den vydá s odpoledním osobním vlakem do stanice Camajuaní. V roce 2004 bylo celkem 29 motorových a 23 řídících vozů řad 771 a 772 DR prodáno na Kubu, aby zachránily zdejší provoz. Kolik vozů zůstalo dodnes v provozu není známo.

V nákladní stanici Santa Clara - Patio Norte byla zachycena lokomotiva TGM8EK čísla 38211 v čele soupravy kotlových vozů pro přepravu paliva. Toho je na Kubě značný nedostatek, jelikož v srpnu 2022 udeřil blesk do ropných zásobníků ve městě Matanzas, přičemž při následném požáru shořelo až 60 % všech strategických zásob na ostrově.
Lokomotiva byla kubánským železnicím dodána ze Sovětského svazu v roce 1987. Jedná se o exportní verzi lokomotivy TGM6, která se vyrábí již od roku 1964.

Lokomotiva GMD1 51218 objíždí soupravu na konečné zastávce Universidad. V pracovní dny jsou vypravovány celkem tři páry osobních vlaků mezi Santa Clarou a univerzitou. Vozy v soupravě jsou přestavené uzavřené nákladní vozy na vozy osobní.

Při návratu do Santa Clary byly v odstavné části nádraží zachyceny lokomotivy TGM8KM 312028 a DF7G-C 52535. Zcela vzadu je odstaven služební vůz německého původu, který byl dříve řazen do soupravy vlaku Sancti Spiritus – Havana.

Dne 20. 11. 2022 byl v obci Hershey zachycen elektrický vůz 703, který míjí výhybkářské stanoviště nedaleko zastávky Paradero Chucho 3 a směřuje do cílové stanice Talleres Calle 7.
Železnice "Hershey", vedoucí z Havany do Matanzasu, je jedinou elektrickou železnicí na Kubě spolu s odbočkou do města Jaruco. Byla vystavěna v letech 1917 a 1918 pro dopravu cukrové třtiny a produktů do cukrovaru v Hershey, který se jmenoval po svém zakladateli. Cukrovar byl uzavřen v roce 2002. V roce 2017 bylo trakční vedení poničeno hurikánem Irma a provoz již nebyl obnoven. Jediný provozní úsek, který se dožil roku 2022, je Hershey–Jaruco.

Na konečné zastávce Jaruco byl zachycen vůz 703 spolu s nedaleko stojícím automobilem Ford Mainline, který byl vyráběn v letech 1952 až 1956. Elektrický vůz číslo 703 byl vyroben v roce 1964 a dodán španělské společnosti Ferrocarriles de Cataluña S.A. (FCC) v Katalánsku. V roce 1989 byl přestavěn na vložený vůz bez stanovišť strojvedoucího. V roce 1998 bylo celkem 27 vozů dopraveno ze Španělska na Kubu, aby zajistily provoz právě na elektrické železnici Hershey z Havany do Matanzasu. Vůz opět obdržel stanoviště strojvedoucího, což obnášelo zaslepení čelních dveří vozu. Dne 8. června 2023 postihla vůz nehoda, kdy se na něj zřítil dřevěný sloup trakčního vedení. Po nehodě vůz již není provozní.

Článek uzavřeme záběrem z nádraží La Coubre v Havaně. Ve vestibulu pro cestující je vyvěšen následující obraz, který zachycuje vůdce Kubánské republiky Fidela Castra při nastupování do lokomotivy M62K, která byla na ostrov dodána ze Sovětského svazu. Jeden exemplář z celkem dvaceti dodaných kusů se dochoval v železničním muzeu v Havaně.

 

Text a foto: Petr Jetelina 2022

Článek byl vydán na webové stránce www.railtrains.sk dne 13.03.2023.