Vlakem po Švýcarsku, 1. část: Zürich, Bern, Zermatt, Jungfrau [2021]

Rok 2021 nezačal z pohledu cestování příliš dobře. Světem obcházela zimní vlna Covidu a pro cestování do zahraničí byly zavedeny přísné restrikce. Vše se však začalo lepšit s příchodem června, kdy se svět začal opět pomalu otevírat. Jednou z prvních zemí, která pro Čechy zrušila jakékoliv podmínky vstupu na své území, bylo Švýcarsko. Proto jsme neváhali, koupili Interrail One country pass pro SBB na šest dní a ve dvou vyrazili vstříc dobrodružství po Švýcarských železnicích. V rámci tohoto dvoudílného cestopisu si naše putování popíšeme.

 

Úterý 8. 6. 2021

Vyjíždíme spojem RJ 1037 společnosti RegioJet do Vídně. Zde po večeři nasedáme do nočního rychlíku Nightjet 50466 do Zürichu, ve kterém máme rezervované lehátka v kupé T4. Jízdenky s lehátkovým příplatkem jsme zakoupili na eshopu ÖBB za 84,90 EUR za osobu. Vlak v červnu jezdí odklonovou trasou přes Mnichov z důvodu výluky, přičemž příjezd do Švýcarska byl o dvě hodiny prodloužen. Ve stanici Wells přistupují spolucestující, po jejich příchodu uleháme.

NJ 50466 připraven k odjezdu z počáteční stanice Wien Hbf.

 

Středa 9. 6. 2021

Po osmé hodině ráno jsme totiž měli vysedat ve švýcarské pohraniční stanici Buchs SG. Jenže ouha, stojíme nebo pomalu popojíždíme bavorským venkovem. DB mají velmi špatné řízení provozu v případě mimořádností a náš vlak se nejspíš nedokázal procpat zdejším provozem. V rakouské pohraniční stanici Feldkirch se vlak dostává do své pravidelné trasy. Lokomotiva objede soupravu a poté uhání do švýcarské pohraniční stanice Buchs SG. Z vlaku vysedáme s celkovým zpožděním přes 4 hodiny (120 minut bylo způsobeno odklonem, 130 minut pak zpožděním na síti DB). Tímto nám vznikl nárok na vrácení 50% jízdného. Odškodnění po reklamaci jízdenky při zpáteční cestě na pokladně v Linzi skutečně dorazilo. Pokud zvolíte možnost vrácení peněz ve formě voucheru, dostanete další bonusový voucher v hodnotě 10% z vracené částky. Celkem nás tedy cesta Wien – Buchs (SG) v lehátkovém voze vyšla na zhruba 38 EUR.

Výměna lokomotivy v pohraniční stanici Buschs SG. Do čela vlaku nastupuje lokomotiva 420.141 SBB. Za lokomotivou je řazen lůžkový vůž z Prahy.

Ačkoliv Nightjet pokračuje až do Zürichu, my pokračujeme osobním vlakem do stanice Sargans, kde přestupujeme na další osobní vlak směr Ziegelbrücke, Rappersvil a následně Zürich. Jedeme po druhé straně jezera Zürichsee, než vede hlavní koridor. Ve stanici Zürich – Stadelhofen přestupujeme do příměstské elektrické jednotky, kterou míříme směrem na Schaffhausen severně od Zürichu. Zde se nacházejí známé Rýnské vodopády, největší v Evropě. Vystupujeme na zastávce Schloss Laufen am Rheinfall, která se nachází hned nad vodopádem. Je to úžasná podívaná.

Nad vodopády se nachází železniční most.

Rýnské vodopády.

Po návštěvě vodopádů popojedeme osobním vlakem do stanice Schaffhausen a vlakem Interregio přes Büllach zpět do Zürichu. Zde hned naproti stanice Oerlikon budeme dvě noci bydlet.

 

Čtvrtek 10. 6. 2021

Tento den nebudeme nikam cestovat. Den byl vymezen k odpočinku a procházce po centru Zürichu a kolem jezera.

Tramvaj v centru Zürichu.

Centrum Zürichu.

Pátek 11. 6. 2021

Pokračujeme v železničním putování, tentokrát směrem na hlavní město Bern. Mezi Zurichem a Bernem je nabídka spojení velmi pestrá a cesta trvá pouze 56 minut. Přijíždíme patrovou soupravou IC2000 s lokomotivou řady 460 na hlavní nádraží v Bernu. Ukládáme zavazadla do úschovny a vydáme se do města.

Lokomotiva řady 460 v Bernu.

Město má krásné a zachovalé historické centrum ve středověkém duchu. Nachází se zde také parlament či výběh s medvědy, kteří jsou symbolem města. Z  věže kostela je krásný výhled na celé centrum. Díky své malé rozloze a blízkosti nádraží lze procházku zvládnout bez použití MHD.

Centrum Bernu.

Nedaleko centra ve výběhu žije několik medvědů.

Výhled z kostelní věže na centrum města.

Tramvaj v Bernu.

Po obědě v KFC na nádraží pokračujeme směr Interlaken. Nejedeme však po hlavní trati přímým spojem, ale volíme cestu osobním vlakem dopravce BLS přes Belp do stanice Thun, kde teprve nasedáme do IC směr Interlaken West. Nedaleko zastávky máme zajištěné ubytování v soukromí pro další dvě noci.

To však ještě nebyl konec dne. Ačkoliv bylo po šesté večer, rozhodli jsme se ještě popojet osobním vlakem do stanice Interlaken Ost, odkud je to pár kroků k dolní stanici lanové dráhy na Harder Kulm. Tato vyhlídka se nachází ve výšce 1321 m přímo nad naším ubytováním a je z ní dechberoucí výhled na celý Interlaken. Kupujeme jízdenku za 30 Franků se slevou 25% pro držitele jízdenky Interrail.

Lokomotiva řady 460 s patrovou soupravou IC2000 v Interlaken Ost.

Horní stanice lanové dráhy na Harder Kulm.

Panoramatický záběr výhledu z Harder Kulm.

Po příjezdu dolů si uděláme pěší vycházku zpět na ubytování a tím zakončíme celý den.

 

Pátek 12. 6. 2021

Tento den nás čeká výlet do Zermattu, městečka ležícího pod horou Matterhorn. Vyjíždíme ráno vlakem IC z Interlakenu do stanice Spiez, kde vyčkáváme na příjezd regionálního expresu v klasické soupravě do stanice Brig. Mezi stanicemi Spiez a Brig existují dvě možnosti cesty, a to buď Lötschberským úpatním tunelem (34 600 m, 4. nejdelší na světě) nebo po staré trati přes hory a starým Lötschberským tunelem (14 612 m). Ráno volíme cestu po staré trati. Ta postupně stoupá do hor ke stanici Kandersteg, kde probíhá nakládka vozidel na autovlaky. Po průjezdu starým Lötschberským tunelem se trať vynoří v úbočí údolí řeky Rhóny a dlouze klesá až do konečné stanice Brig. Z Brigu popojedeme o jednu stanici do Vispu, který je výchozím bodem pro úzkorozchodné vlaky do Zermattu.

Lokomotivy Ae 4/4 v Kanderstegu.

Vlaky na trati Visp – Zermatt provozuje společnost Matterhorn Gotthard Bahn. Celá síť táhnoucí se až od stanice Disentis/Mustér je o rozchodu 1000 mm a z části ozubnicová. Na úsek do Zermattu jsou primárně nasazovány moderní jednotky typu Stadler ABDeh 4/10. Trať stoupá sklonem až 120 promile do hor podél říčky Vispy, následně stoupá po úbočích hluboké rokle, kterou říčka vytvořila. Svezení nabízí úchvatné pohledy. Ve stanici Täsch se nachází záchytné parkoviště s kapacitou 2000 parkovacích míst, odsud až do Zermattu je možno pokračovat pouze vlakem.

Zermatt.

Zermatt je známé horské středisko švýcarských Alp, zejména pro lyžařskou a vysokohorskou turistiku. Je pro něj typické panorama hory Matterhorn. Je také výchozím bodem pro horskou železnici Gornergratbahn, kterou jsme si však ponechali na příští návštěvu.

Matterhorn.

Centrum Zermattu.

Odpoledne se chystáme k odjezdu zpět do Vispu. Jelikož začala odpolední špička, objevují se v oběhu dokonce tři klasické soupravy s elektrickým vozem Deh 4/4 a lokomotivou HGe 4/4 I. Zastavujeme proto v městečku Randa, kde pořizuji pár záběrů, bohužel již bez slunce.

Lokomotiva HGe 4/4 II s neobvykle dlouhou soupravou osobního vlaku z Zermattu do Vispu.

Elektrický vůz řady Deh 4/4 I ve stanici Randa.

Následně se vracíme zpět do Vispu, tentokrát se soupravou s elektrickým vozem Deh 4/4 II. Ten si pak ještě v posledních paprscích slunce běžím vyfotografovat na jeho zpátečním odjezdu zpět do Zermattu.

Elektrický vůz Deh 4/4 II zachycen na odjezdu z Vispu do Zermattu.

Z Vispu se vracíme zpět do Interlakenu na nocleh, tentokrát již Lötschberským úpatním tunelem.

 

Sobota 13. 6. 2021

V sobotu nás čekal zlatý hřeb celé výpravy. Navštívíme Jungfraubahn, nejvýše položenou železnici v Evropě. Právě rok 2021 byl pro návštěvu této jedné z nejvyhledávanějších švýcarských horských drah nejvhodnější, jelikož kvůli pandemii Covidu znamenal rekordní propad návštěvnosti. Počet návštěvníků byl o dvě třetiny nižší než v rekordním roce 2019, kdy vrcholovou stanici navštívilo přes milion návštěvníků.

Ráno opouštíme ubytování a popojíždíme jednu zastávku do stanice Interlaken Ost, který je výchozí stanicí pro horské železnice Jungfraubahnen. Zavazadla necháváme ve skříňkách a následně kupujeme jízdenky až do vrcholové stanice Jungfraujoch. S jízdenkou Interrail má cestující nárok na slevu 25% z už tak velmi vysokého jízdného. Cena po slevě činí 180 franků (cca. 4500 Kč).

Samotná síť horských železnic se skládá z několika dříve samostatných tratí, všechny s úzkým rozchodem 1000 mm. Jedná se o tratě:

·         Bernese Oberland Bahn (BOB) – Interlaken Ost – Grindelwald / Lauterbrunnen (otevřeno 1891)

·         Wengernalpbahn (WAB) – Grindelwald – sedlo Kleine Scheidegg – Lauterbrunnen  (otevřeno 1893)

·         Jungfraubahn (JF) – sedlo Kleine Scheidegg – Jungfraujoch (otevřeno 1912)

Dále do zdejší sítě patří dvě odbočné tratě:

·         Bergbahn Lauterbrunnen – Mürren (BLM) – (otevřeno 1891)

·         Schynige Platte Bahn (SPB) - Wilderswil - Schynige Platte (otevřeno 1908)

V Interlakenu (561 m.n.m.) nasedáme do moderní elektrické jednotky Stadler ABDeh 8/8 v barvách BOB a vyrážíme směr Grindelwald (1 034 m.n.m.). Většina cestujících vysedá již na terminálu přes městečkem, odkud jezdí kabinkové lanovky Eiger Express, které urychlí cestu na Jungfraujoch až o hodinu. Nicméně my pokračujeme až na konečnou stanici a přestupujeme do zelenožluté eklektické jednotky v barvách WAB. Vlak nejprve sjede k řece, kde se nachází původní výchozí stanice dráhy, odsud pak stoupá strmě vzhůru do sedla Kleine Scheidegg (2 061 m.n.m.). Trať WAB drží světový rekord s nejdelším souvislým ozubnicovým pásem na světě.

Vlak stoupá do sedla Kleine Scheidegg.

Sedlo Kleine Scheidegg.

V sedle Kleine Scheidegg (2 061 m.n.m.) je nutno přesednout na další navazující dráhu. Tou je vrcholová Jungfraubahn. Na nástupišti se tvoří velká fronta, do vlaku se však vlezeme napoprvé. V předcovidových časech byly návaly cestujících mnohem větší a na vrcholový vlak se stály dlouhé fronty. Souprava vlaku je tvořena starší jednotkou BDhe 4/8 č. 218 z roku 2002 a moderní Bhe 4/8 č. 223 z roku 2012, obě od Stadleru. Ty zde jezdí v intervalu 30 minut.

Souprava vlaku Jungfraubahn stoupá ze sedla Kleine Scheidegg směrem k nejvyšší stanici v Evropě - Jungfraujoch. Ta se nachází v masivu v pozadí.

Zcela plný vlak opouští stanici Kleine Scheidegg (2 061 m) a vydává se směrem k druhé stanici Eigergletscher, kde končí lanová dráha Eiger Express. Následně se vlak vnoří do vytesaného tunelu v masivu hor Eiger, Mönch a Jungfraujoch a vyjede až do konečné vrcholové stanice Jungfraujoch (3 454 m.n.m.). Jsme v cíli, v nejvyšší železniční stanici v Evropě.

Stanice Jungfraujoch je vytesána ve skále.

Ze stanice nacházející se v podzemí se dále pokračuje výtahy o dalších 150 m výše do zdejší observatoře, odkud je krásný výhled po okolí. Je možno také jít ven na ledovec.

Pohled na Aletschský ledovec.

Po zhruba dvou hodinách strávených na vrcholu nastal čas pro cestu dolů. Ve stanici již čekal velký nával cestujících. Rozhodli jsme se nechat první vlak ujet a pokračovat následující soupravou za půl hodiny, která již byla méně plná. Přijíždíme zpět do sedla Kleine Scheidegg a přestupujeme na vlak WAB, tentokrát směr Lauterbrunnen. Trať postupně klesá do údolí a začínají se objevovat lesy. Z vlaku je také krásný výhled na Staubbach Falls, vodopád nacházející se nedaleko Lauterbrunnen.

Staubbach Falls.

Přestup mezi vlaky ve stanici Lauterbrunnen.

Ve stanici Lauterbrunnen trať WAB končí a přesedáme do nám známého modrého vlaku BOB, který směřuje zpět do Interlakenu. Plní dojmů vysedáme ve stanici Interlaken Ost, vyzvedáváme věci ze skříňky a přestupujeme na navazující vlak. Ještě nás totiž čeká cesta po Zentralbahn z Interlakenu do Luzernu, kde budeme další dva dny nocovat.

Zentralbahn je částečně ozubnicovou dráhou o rozchodu 1000 mm spojující Interlaken s Luzernem. Nejprve kopíruje břeh Bienzerského jezera, následně překonává průsmyk Brünigpass (1 008 m.n.m.) a podél čtyř jezer pozvolna klesá až k Luzernu. Cesta trvá 1:51 hod., přičemž vlak dosahuje rychlosti až 80 km/h.

Pokračování - DRUHÁ ČÁST

 

Text a foto: Petr Jetelina 2021 

 

Vlakem po Švýcarsku, 1. část: Zurich, Bern, Zermatt, Jungfrau [2021]

Vlakem po Švýcarsku, 2. část: Rigi, Pilatus, Rhétská dráha [2021]