Na Gibraltar za opicemi [2022]

Gibraltar se právem řadí mezi nejzajímavější místa na evropském kontinentu. Jedná se o zámořské území Velké Británie nacházející se na jižním cípu Iberského poloostrova. Díky této strategické poloze může Velká Británie kontrolovat dění v oblasti, kde se Středozemní moře stýká s Atlantickým oceánem.

Území Gibraltaru má rozlohu 6,5 km² a obývá ho 34 000 obyvatel. Oficiální měnou je gibraltarská libra, lze platit i Eurem. Území je obklopeno Španělskem, pozemní hranice je dlouhá 1,3 km. Ačkoliv po Brexitu není Velká Británie členem Evropské unie, zůstalo území Gibraltaru v Schengenském prostoru volného pohybu. Občané Gibraltaru a Evropské unie mohou přes hranici cestovat na občanský průkaz. Nicméně obyvatelé britských ostrovů a třetích zemí již potřebují pas. Vstup cizinců na území Gibraltaru je plně kontrolován španělskými celníky, včetně letiště a přístavu. Pozemní přístup je zajištěn hraničním přechodem v blízkosti gibraltarského letiště. Silnice od hraničního přechodu pak kříží samotnou přistávací plochu letiště, která musí být každý den až patnáctkrát uzavřena pro vzlet a přistání letadel. Tato místní rarita však v dohledné době nejspíš zanikne, ve východní části letiště je pod dráhou dokončován silniční tunel. Na Gibraltaru také žije jediná kolonie volně žijících opic v Evropě. Jedná se o opice druhu magot bezocasý, které obývají hřeben Gibraltarské skály.

Mapa Gibraltaru (zdroj: wikipedia)

Gibraltar je citelně více bohatý než okolní španělský region. Díky výhodným daňovým podmínkám má zde sídlo více firem než počet obyvatel. Značná část příjmů také proudí z turistického ruchu, který byl během pandemie koronaviru značně narušen. Zhruba 15 tisíc Španělů dojíždí do Gibraltaru za prací, Britové naopak vlastní v okolí spoustu nemovitostí. Dá se říct, že španělské okolí žije tak trochu ve stínu tohoto britského zámořského území. 

 

Historie

Britské království získalo Gibraltar v roce 1704, kdy byl poloostrov dobyt holandsko-britským expedičním sborem. V roce 1713 na základě Utrechtské smlouvy, která ukončila válku o španělské dědictví, připadlo území oficiálně Velké Británii. Španělsko se však nikdy nevzdalo snahy o získání území zpět. Velké obléhání Gibraltaru probíhalo v letech 1779 až 1783, kdy v Severní Americe zuřila válka o nezávislost tehdejších britských kolonií s britskou armádou, přičemž Španělsko se postavilo na stranu kolonistů proti Británii. Během 2. světové války bylo evakuováno veškeré civilní obyvatelstvo a Gibraltar se stal strategickou vojenskou pevností. Klidné časy ale nepřišly ani po válce. Španělský diktátor Franco nechal v roce 1969 Gibraltar izolovat od Španělska, na pozemní hranici tak vyrostla menší verze Berlínské zdi. Přístup byl možný pouze po moři nebo letecky. Tento stav trval i po Francově smrti až do roku 1982. Poslední španělské snahy o získání Gibraltaru se objevily v souvislosti s Brexitem. Španělská strana obnovila hraniční kontroly a komplikovala tak pohyb osob přes hranice. Bylo dokonce vyhrožováno zavedením poplatku 50 EUR za každé překročení hranice. Teprve pár hodin před odchodem Británie z celní unie v prosinci 2020 byla schválena současná dohoda o kontrole přeshraničního pohybu osob, která platí dodnes.

Na Gibraltaru proběhly v letech 1967, 1976 a 2002 referenda o připojení území ke Španělsku. Ve všech se místní obyvatelé vyslovili pro setrvání pro britskou vlajkou.

 

Návštěva

Gibraltar jsme navštívili 5. května 2022 v rámci našeho týdenního putování po Španělsku. Z města Algeciras jsme se přesunuli autobusem M-120 do města La Línea de la Concepción, které bezprostředně sousedí se španělsko-gibraltarskou hranicí. Autobusové nádraží je vzdáleno jen několik minut chůze od hraničního přechodu. Přes hranice nejezdí žádná mezinárodní autobusová linka. Před samotným hraničním přechodem stála poměrně dlouhá fronta automobilů, nicméně pěší přechod je zcela bez problémů. Na španělské straně hranice probíhá kontrola dokladů pomocí turniketů. Do čtecího zařízení je vložen pas či občanský průkaz. Po jeho načtení a zpracování údajů je turniket otevřen a člověk může překročit statní hranici. Pár kroků od celnice se nachází točna autobusů MHD linky číslo 5 a 10. My však pokračujeme pěšky dále přes přistávací plochu letiště. Teprve za přistávací dráhou nasedáme naproti základní školy do autobusu číslo 10, který nás dopraví nedaleko dolní stanice lanové dráhy.

Hraniční přechod.

První pohled na Gibraltarskou skálu za hraničním přechodem.

Procházka přes letištní plochu.

Závory se v případě vzletu či přistání letadla uzavřou. Je zde i policejní hlídka.

Ulice se dost podobají těm v Británii.

Městská hromadná doprava na Gibraltaru je zajišťována autobusy společnosti Citibus. Jízdenky je možno zakoupit v autobuse, k dispozici jsou jednorázové, zlevněné zpáteční i celodenní jízdenka. K platbě pouze v hotovosti je možno použít libry i Eura.

Autobus místní MHD nedaleko hraničního přechodu. Řidiči jsou dost často ze Španělska.

Lanová dráha na Gibraltaru zajišťuje pohodlné spojení až na samotný hřeben Gibraltarské skály do výšky zhruba 400 m.n.m. Byla vystavěna v roce 1966, v roce 1986 byly vyměněny kabiny, které jsou zde dodnes. Zpáteční jízdné se vstupem do rezervace na hřebenu hory stojí pro dospělého 32 liber (přes 900 Kč). Jelikož byl pracovní den mimo hlavní sezónu, cestujících nebylo mnoho.

Lanovka překonává převýšení téměř 400 m.

Z vrcholu hřebene nás čekají úchvatné výhledy na moře a celý Gibraltar máme jako na dlani. A právě zde nahoře také žije opičí kolonie. První opice potkáváme hned u horní stanice lanové dráhy. Vydali jsme se na procházku jižním směrem k O'Hara's Battery. Po cestě potkáváme další opičí tlupy. Ty jsou na turisty až příliš zvyklé, občas vám skočí i za krk. Nicméně dotýkat se jich je zakázáno, jejich krmení je zakázáno pod pokutou 4000 liber. Samotná O'Hara's Battery se nachází na jižním cípu masivu a sloužila pro obranu před útokem z tohoto směru. Dodnes se zde zachovalo masivní dělo a podzemní prostory. Z ochozu děla je krásný výhled směrem k Africe.

 

Vlajka Gibraltaru.

Výhled na město.

Pohled směrem ke Španělsku.

Opičky.

Charles V Wall.

Gibraltarský záliv.

Pohled na jih k Africe. V dálce je vidět Maroko.

O'Hara's Battery.

 

 

 

Pohled ke Španělsku.

Pohled ke Španělsku.

Opět výhled na město.

Opičky.

Na přítomnost turistů jsou opice více než zvyklé.

Občas skočí i někomu za krk.

Opice jsou přikrmovány, mnoho přirozené potravy se zde pro ně nenachází.

Celá procházka po hřebenu Gibraltarské skály nám zabrala odhadem tři hodiny. Hřeben opouštíme zhruba v půl třetí odpoledne. V tuto dobu již mají opice siestu a mnoho se jich už neukazuje, některé pospávají po skalách a stromech. Vyplatí se proto návštěvu podniknout v dopoledních hodinách.

Odpolední siesta.

Rozloučení s turisty, kteří odjíždí dolů.

Po návratu z hřebene dolů se vracíme na autobusovou zastávku, abychom se linkou č. 2 dopravili na nejjižnější cíp Gibraltarského poloostrova. Tím je Europa point. Stojí zde maják, pozůstatek vojenské pevnosti s dělem a památník polského generála Władysława Sikorskeho. Ten zahynul na Gibraltaru v roce 1943 během letecké nehody, při které zemřelo 15 cestujících. Nehodu přežil pouze český pilot Eduard Prchal.

Konečná zastávka autobusu Europa point.

Památník polského generála Władysława Sikorskeho, který na Gibraltaru zahynul.

Maják na jižním cípu Gibraltaru.

Pohled směrem k pevnině. Na vrcholu skály se nachází baterie O'Hara's Battery.

Z nejjižnějšího cípu poloostrova se autobusem č. 2 vracíme zpět k hraničnímu přechodu do Španělska. Vystupujeme na okraji centra na autobusovém uzlu Market place a pěšky opět přecházíme letištní přistávací a vzletovou plochu.

Přecházíme pěšky vzletovou a přistávací dráhu letiště.

Poslední pohled na Gibraltarskou skálu.

Při hraniční kontrole jsou opět skenovány pasy při průchodu turnikety. Následně se pokračuje do prostoru, kde je prováděna namátková kontrola zavazadel. Jelikož vstupujeme zpět do Evropské unie, platí zde pravidla pro dovoz produktů ze zahraničí. Proto je zakázáno do unie dovážet produkty jako maso, mléko či vejce…Omezení platí i pro dovoz alkoholu a cigaret, kdy je stanoveno dovolené množství zboží pro jednoho člověka pro vlastní potřebu. Jelikož všichni prochází celnicí pouze s malými zavazadly, není nikdo kontrolován.

Tím končí naše vzrušující návštěva Gibraltaru. Plní zážitků míříme opět na autbusové nádraží, abychom se linkou M-120 vrátili zpět do města Algeciras a vydali se vstříc další cestě po Španělsku.

Text a foto: Petr Jetelina 2022